literární západ

Ve vteřinách, kdy vznikají tyto řádky, platí, že za několik dní bude v Plzni vyhlášena Cena Bohumila Polana: stejně jako v minulých ročnících k tomu dojde v obřadní síni plzeňské radnice. Arciže ve vteřinách, kdy tyto řádky budete číst, by už mělo být (a to již od pátečních odpoledních hodin) všeobecně známo, kdo se stal letošním laureátem CBP a kdo se jím ani tentokrát nestal. Případně kdo se jím stal znovu, třeba podruhé a možná dokonce i potřetí. Čtenáři tudíž mohou být některým laureátstvím překvapeni, dr. No však nyní o tom nemá sebemenší potuchy. Jenže ať ji v tomto roce dostane ten či onen, cenu má Cena kormutlivě chaboučkou. Nejspíše už jedině odpovídající výši daného obnosu, jejž vítěz nebo vítězové obdrží, jinak však má hodnotu nijakou či nicotnou.

Ani okamžik jsme si nelámali hlavu, která knížka a který autor či autorka by měla uspět: víme pouze tolik, že na startovní čáře se pomyslně shromáždilo třiadvacet titulů z pera devatenácti literátů a literátek (není-li to úplně přesné, valně na tom nezáleží: pod pokličku nevidíme). Zato víme, na rozdíl od minulých let, kdopak všechno zasedá v porotě, respektive koho všeho si tam vedení Středisko západočeských spisovatelů možná pokoutně, možná nepokoutně nanominovalo. Dvě jména vůbec neznáme a nebudeme je tudíž ani zmiňovat: jedna porotkyně je z Brna, druhý porotce je z Prahy, v obou případech bychom však nevsadili ani falešný trojník, natož pětník, na to, že mají nějakou povědomost o současné literární tvorbě v západních Čechách a v Plzni zvlášť! Nemají, jelikož mít ani nemohou, a poněvadž o západočeském literárním kontextu de facto nic nevědí (vůbec či skoro nebo téměř), zasedají v porotě. Tak už to chodí. A lepší to už pohříchu nebude, zato zcela určitě za daného stavu ještě horší. Bývalo to i lepší, ale to jsou, řečeno s klasikem, hodně vzdálené loňské sněhy. Připadá to člověku srovnatelné se situací, jako kdybych u jedné knihomilné knihovnice v Plzni vyzvídal, kdo je momentálně nejlepší z nehrajících náhradníků fotbalové Bohemky. Jenže ta by mě rozumně poslala k šípku a do žádné porororoty by se jak divá necpala.

Pak tu jsou tři zbývající členové zmíněné poroty. Cokoli napíšeme, budiž míněno ad rem, nikoli ad personam, nejde o pranic osobního, leč přesto a nicméně: v některých případech asi kráčí všehovšudy o přilepšení k důchodu, nikoli o způsobilost zasvěceného rozhodování, o to víc však o dojmologickou rovinu “líbilo“ či „nelíbilo“. Jeden porotce vychrlil pod cizokrajnými pseudonymy horu knih v žánru fantasy a sci-fi a bude je jistěže chrlit dál, kupříkladu sepsal i 84. část nějaké série a podílel se na „díle“ s příznačným názvem Sorry, vole, error. Proč ne. Prozraďme, že za Plzeň figuruje v porotě básnířka Jaroslava Málková. Ve skutečnosti leda za ždibeček Plzně – nebo je tam za Magnuskovo funkcionářstvo Obce spisovatelů? To by bylo ještě děsivější. Konečně za předsedu poroty byl ustanoven muž, o němž prostřednictvím Googlu čteme: „Vyučil se sice kuchařem a léta působil v různých patrech gastronomie, ale poslední roky je hlavně básníkem.“ Nyní se pan hlavně básník stal i ctihodným šéfíkem poroty stále nectihodnější CBP, není však jasné, o jaké patro v tomto případě půjde, zda o suterén, nebo o podsuterén. Celé se to vskutku zdá být cosi jako mírně řečeno „sorry, vole, error“. Možná to jsou všechno milí a hodní lidé, ovšem všichni dohromady jako porota?

Proto ať Cenu Bohumila Polana získá (čtenáři již vědí, kdo ji získal) kdokoli, pogratulovat mu (či jí) lze jen s určitým sebezapřením a toliko k finanční částce. Žel „cena“ oné Ceny BP začíná být hodnotově inflační a při nastoleném a nastaveném trendu bude stále inflačnější. Závěr: měla by se udělovat raději Podcena Bohumila Polana, tj. PBP. Stopro by tenhle návrh zahanbeně podpořil i sám Polan.