literární západ

Nic jsme netušili, užívali si literárního poklidu, leč pak bylo veřejnosti znenadání (nebo také možná nikoli znenadání) dáno na vědomost, že se ve Středisku západočeských spisovatelů (dále též: SZS) budou konat volby nového vedení. To sice nemá s literaturou jako tvůrčím pohroužením zhola či skoro nic společného, nicméně jde o svého druhu nepřehlédnutelný fenomén literárního života v regionu: takové volby neprobíhají každý týden ani každý měsíc. A důvod? Prý už stávající či dnes už se dá říci bývalý výbor nehodlal nadále pracovat „ve svém složení“. Pokud toto zdůvodnění máme brát vážně, pak se v dané formulaci nevylučuje možnost, že by výboři byli ochotni dál pracovat ve skoro stejném složení. Právě na tom, ke kterému výkladu se členové SZS nakonec přiklonili, spočíval dramatismus nedávných volebních chvilek. Snad do určité míry i mírně vzrušujících.

Vzrušující je i skutečnost, že na schůzi Střediska jsme arciže přítomni nebyli. Proč však nebyli, proč však arciže? Vždyť na jeho webových stránkách pořád dr. No figuruje jako řádný člen, ačkoli je to už drahně let, co z tohoto seskupení odešel. Figuruje však v něm dál, stejně jako jiný enfant terrible Milan Šedivý, který už dávno dal SZS vale, nebo nebožtíci jako kupříkladu Miloslava Ledvinová nebo Jaromír Komorous, čili v úloze jakéhosi živého umrlce. Leč webové stránky či nestránky, stejně by se dr. No ani do živého záhrobí nedoneslo pranic, kdyby se na obzoru nevynořila víla nejvílovatější, která se dopátrala všeho nebo téměř všeho, co se na spisovatelské či „spisošské“ schůzi čili šůzi událo. Agentka víla statečně přiznala i své pravé občanské příjmení, totiž Thurnová Taxisová Taylorová: má tedy tři té, stejně jako jiní mají pět pé. Nuže, co se dělo, copak se stalo a copa se přihodilo?

Středisko se na zmíněných webových stránkách honosí čtyřiceti sedmi členy (počítáme-li dobře), leč včetně těch, kdo jsou na pravdě Boží nebo členství ukončili. Nynějších voleb se zúčastnilo patnáct nebo sedmnáct členů, přičemž literární publicisté a literární odborníci byli zastoupeni pouze jedinou personou, která nekandidovala, ačkoli na funkcích tuze lpí. Z odstupujícího pětičlenného výboru se dostavili jen tři. Z mladších členů SZS přišel málokdo, nicméně možná nejmladší členka kandidovala do výboru, dostala však ve volbách nejméně hlasů, jelikož dodatečně byla navržena a poté i zvolena dosavadní tajemnice a zapisovatelka Daniela Kovářová (opět jako tajemnice a zapisovatelka). Místopředsedkyní se stala předminulá předsedkyně Jaroslava Málková, dalšími členy Jitka Prokšová – a zvolen byl, prý „na akce“, taktéž Jiří Hlobil, stejně jako Kovářová fungující v odstoupivším výboru. Rekapitulujme, že v něm byli ještě Alena Vávrová, Karel Pexidr a předsedkyně Markéta Čekanová.

Právě ona velice nedávno či poměrně nedávno přivedla do Střediska svou známou či kamarádku, s níž se prý zná od dětství, jak pravila, a to autorku věku přibližně středogeneračního (nebo méně), o níž, přiznejme bez váhání a bez okolků, nevíme téměř pranic či málem ještě méně: údajně píše cestopisy – a zmínka o ní padla i v Listech Ason-klubu jako o nově přijaté člence SZS. S pomenší nadsázkou řečeno jsme o ní nikdy neslyšeli a nikdá ji neviděli, proč se však o tom rozepisujeme? Vždyť vícero jmen ze Střediska nám neříká vůbec nic. Jádro pudla tkví v tom, že tato novopečená členka se ještě ve Středisku takříkajíc ani neohřála a už se stala jeho – předsedkyní. Zvolenou v řádných volbách (byť zhruba jenom třetinou členstva). Obecně vzato jí k tomu můžeme poblahopřát, ovšem popravdě řečeno valně nevíme, k čemu. Přijala na bedra svá jalový, ne-li sisyfovský chomout. Peggy Kýrová.

A co jí přejeme a v co doufáme? Snad určitě nezačne své předsednictví v duchu presidentského kvikotu: Držte huby! Snad se nebude jako její předchůdkyně tetelit strachy z Literárního Západu a zkusí s ním i spolupracovat. Snad jí kradmo pošeptnou, že v Plzni vychází literární časopis. Snad.