literární západ

Středočeský Beroun, ležící nedaleko Zdic a Chodouně, je nepříliš velké okresní město, zatímco západočeská metropole Plzeň byla jeden rok dokonce i (nepříliš úspěšným, případně naprosto neúspěšným) tzv. Evropským hlavním městem kultury. Kolikrát ovšem spíše pakultury nebo ponejvíce kultury rautové. Křepčení provazochodců dostávalo kulturní zelenou, zatímco literární kultura ostrouhávala. Leč i v okresních podmínkách může vzniknout utěšená literární tradice a naopak v krajském centru o něco podobného nemusí být a také nebývá sebemenší zájem.

Nuže, je tomu právě deset let, kdy se v Berouně poprvé konal mezinárodní literární festival se záměrně skromným názvem: Stranou. Lze ho psát i verzálkami: STRANOU, případně uvádět i úplný název, který zní: Stranou – evropští básníci naživo. Proč právě stranou, to je nabíledni: stranou od Prahy coby caput regni a centra všeho, koneckonců však rovněž stranou jiných, větších a movitějších okresních měst na teritoriu Středočeského kraje. Festival pokaždé probíhá v prvních červnových dnech a skutečnosti odpovídá i konstatování, že během uplynulého desetiletí hostil či uvítal „spoustu výjimečných básníků a osobností“. To je pravda pravdoucí, ba i to, že básníci v programové náplni jednotlivých ročníků jednoznačně převažují.

Hojně zastoupené české autory nepotřebujeme vyjmenovávat (výjimkou budiž připomenutí Oldřicha Janoty, též autora západočeského Plže), zpravidla však nejsou zváni pouze ti, které „zná každý“, nýbrž i ti, kteří si takové renomé čili uznání nepochybně zaslouží. A tak není divu, že se festivalu zúčastnili literární hosté – v abecedním pořadí zemí – z Běloruska, Bosny a Hercegoviny, Francie, Itálie, Maďarska, Polska, Rakouska, Slovenska, Slovinska nebo Ukrajiny. Někteří literáti jsou vybaveni dvojjazyčně. Každý začátek bývá samozřejmě komplikovaný: vždyť zrovna město Beroun se stalo partnerem až počínaje pátým ročníkem (v roce 2012). Co je však důležité: literární čtení (neboť převážně jde o literární čtení) se neodehrávají pouze na území Berouna a jeho institucí, ale také v nejbližším okolí: kupříkladu na staroslavném Tetíně nebo až na vzdáleném hradě Krakovci. Občas dokonce i v pohostinné pražské Knihovně Václava Havla.

To ale není všechno: už několik let se v čítárně berounského Městského informačního centra konají vždy poslední úterý v měsíci (dodržuje se i termín: půl šesté odpoledne či v podvečer) literární večery. Probíhají pod kuratelou básnířky a překladatelky Lenky Kuhar Daňhelové (prezidentky sdružení Stranou), která setkání s autory také živě moderuje. A tak v průběhu posledního roku v Berouně pobyli a pobesedovali (případně i zahráli) Tereza Boučková, polská bohemistka Anna Militz, Jaroslav Hutka, Ondřej Štindl, Otomar Dvořák, Jáchym Topol, Simona Racková, polonistka Lucie Zakopalová nebo Jan Štolba… Prozaici, hudebníci, kritici, překladatelé a pochopitelně básníci.

Proto se ptejme: Proč se něco takové systematicky nepořádá i v Plzni? Buďme objektivní: díkybohu zejména do Dialogu byly (a jsou) z chvályhodné iniciativy tzv. antidivadelníků také zvány výrazné osobnosti českého literárního života. Rovněž především básníci. Jenže Středisko západočeských spisovatelů se na tom nepodílelo ni hnutím malíčku, natož padesátníkem, a až na zanedbatelné výjimky podobné akce nadutě ignorovalo. Raději si hejčkalo různé funkcionářské magnusky a to se sešlo skoro jako jeden muž a jedna žena. Nu, vrány k vranám sedají a sedávají. Resumujme: v silách Plzně je nesčíslněkrát víc než v možnostech Berouna. Reálně vzato však okres „válcuje“ mocný kraj.