literární západ

Už jsme o ošemetné problematice stále ošemetnější plzeňské či západočeské literární Ceny Bohumila Polana psali v rámci Zápisníku dr. No nemálo ošemetně nejméně nesčíslněkrát. Mnohokrát jsme také přislibovali, že o ní hodláme psát co nejméně a pokud možno i ještě méně, neboť v posledních letech (nikoli chudáci ocenění, nýbrž vše ostatní s Cenou spjaté) co nejvíce připomínalo pamflet a paskvil a obráceně nebo i dohromady. Též proto jsme se vyhýbali kupříkladu i konkrétní informaci, kdo toto ocenění zrovna získal a kdo je zrovna nezískal, poněvadž tato rozhodnutí přicházelo, pochopitelně řečeno se záměrnou biblickou nadsázkou, z úst a rukou nečistých. A to nejenom porotců, leč možná v ještě větší míře co dílo rozličných vejborových pučmidrátů a pučmidrátek, kteří a které na každoročních porotcovských blamážích měli a měly notný podíl. Arciže nikoli zásluhu, nýbrž, lze to povědět bez okolků: vinu.

Nyní se po Plzni proslýchá, že čas zaškubal pomyslnou oponou a že se věci týkající se CBP alespoň zčásti obrátily – či lépe: poobrátily – k lepšímu. Přinejmenším v tom nejpodstatnějším: ve složení poroty. Pokud jsme v minulých letech mohli hyperbolicky mluvit o nekvalifikovaných a nekompetentních „pornoporotách“, kdy porno znamená něco veskrze špatného a nic tělesného se nemá na mysli, tentokrát je navrhované složení o poznání kvalitnější. Nebudeme nikoho nebo skoro nikoho jmenovat, poněvadž když někdo, kdo západočeskou literaturu zná jako málokdo a možná ještě lépe než málokdo, by některého, třeba jen jednoho či dva z pětice kandidátů na členství v porotě CBP vyvolal jménem, bylo by to asi nezměrně horší než příslovečný polibek smrti. V západočeské metropoli by se to mohlo vnímat i jako polibek malomocného, rovněž takhle to však v Plzni chodí. Proto nejmenujme a nejmenujme, koneckonců nikdy nelze mít nic za definitivní a možná se složení poroty beztak v průběhu dnů a týdnů ještě změní nebo pozmění. Třeba někdo někoho potká, pozdraví se u vrbiček a ten jeden někdo pak natotata přiskočí k porotě.

U jednoho navrhovaného člena však můžeme učinit výjimku, již pokládejme za jednoznačně bohulibou: lze se kojit nadějnou vyhlídkou, že v porotě CBP zasedne i dr. Ivo Harák ze severních Čech. Nebude zastoupen poprvé, vždyť už jednou v ní figuroval a povídá se, že právě jeho zasvěcený a dostatečně neústupný postoj před několika lety víceméně rozhodl o konečném verdiktu poroty, která by si jinak pravděpodobně nevěděla s definitivním rozhodnutím rady. Prý. Zejména díky dr. Harákovi tenkrát neobdržel Cenu Bohumila Polana nikdo jiný než Robert Janda, což se posléze, též z dnešního odstupu času, ukázalo jako stanovisko moudré a opodstatnělé. Poté byl z poroty vypoklonkován pod záminkou v duchu fake news, že její složení se údajně pravidelně obměňuje, ve skutečnosti to aby v ní někteří mohli být napořád či ob-pořád.

Každý rok je ovšem jiný, v letošním roce budou jiní zájemci a možná i jiní favorité. Co je svrchovaně důležité: významný literární kritik Ivo Harák (taktéž básník, taktéž prozaik, taktéž zkušený vysokoškolský pedagog) jednak v porotě zastupuje tzv. odbornou sféru (tu by jinak v Plzni nevyšťárali ani s lucerničkou, leda rádobyodbornou), jednak díkybohu není poznamenán žádnými plzeňskými skotačinkami. Dobře zná západočeské literární novinky, pozorně je sleduje a píše o nich, nikterak však není zaháčkován do místního hodnotového úkrají. Piškuntálie ve Středisku západočeských spisovatelů ho nezajímají ani v nejmenším. Udržuje si od nich odstup a má ve vztahu k nim kýžený nadhled.

Sečteno a zváženo: nedávné poroty CBP prokazovaly prestiži tohoto vavřínu medvědí službu, ač laureáti v tom bývali nevinně. Zdálo se, že lepší to už nebude, přejme si ale, aby bylo líp.