literární západ

Vznikne-li, bude se nebo má se jmenovat Poezie, jak také jinak! Povíme-li si však ve zkratce alespoň pár základních poznatků o jeho koncepci a o přípravách celého časopiseckého projektu, přiznejme zároveň, že si nejsme bezezbytku jisti, zda již první číslo vyšlo, či nikoli. Údajně k tomu mělo dojít nyní v květnu. Koneckonců to není stoprocentně důležité: směrodatné přece je, aby přišla na svět i čísla další a aby se měla k světu. Neboť, jak známo, jedna jediná vlaštovka jaro nedělá.

Připraveno však zmíněné úvodní číslo určitě bylo a mělo být k mání už zjara tohoto roku. Prý byla kromě internetových stránek už vytištěna i zkušební verze prvního čísla. Souběžně se sháněly nezbytné finanční prostředky a poslední zpráva není zarmucující, ba právě naopak: finance se našly, dokonce je vybraná částka o něco vyšší, než je zapotřebí. Tím líp. Stojí však za to shrnout důvody, proč zakladatelé chtějí tento časopis vydávat. Připouštějí, že dnes je než poezie nesrovnatelně populárnější film nebo hudba, nemusí to ale to trvat věčně. Odkazují na u nás poněkud zamlčovanou skutečnost, že kupříkladu v anglofonních zemích v současnosti stoupají náklady básnických knih a verše tam vycházejí i v největších či nejvýznamnějších denících. Povězme truchlivě, že poezii se babišovské deníky vystříhají jak čert kříže. Výjimky to pouze potvrzují.

Dočítáme se, že časopis bude obsahovat pouze básně (snad to dodrží: kupříkladu Psí víno, původně časopis pro poezii, uveřejňoval rovněž prózy a kritiky) a pokaždé i jeden rozhovor o poezii. Napoprvé tuto rubriku reprezentuje rozhovor se středočeským či přesněji řečeno hořovickým básníkem Petrem Petříčkem. Básně mohou být starší stejně jako novější a budou pocházet „z různých koutů světa“. Ergo není divu, že v první připravované kolekci autorů jsou ze čtrnácti autorů pouze tři z českých čili tuzemských končin. V dané chvíli má časopis Poezie kromě šéfredaktora ještě dvě redaktorky a grafickou úpravkyni. Určitě mají všichni tři až čtyři chuť do díla a malininko i takzvané velké oči: čteme totiž, že redakce „vyhledávala ty nejlepší básně u nás a v zahraničí“. To je pochopitelně naprosto nad lidské síly. Spatřujme v tom však příkladný zápal a horu dobrých úmyslů.

Nové periodikum má být vydáváno čtyřikrát ročně: jeho druhé číslo, dojde-li snad na něj, by mělo být hotovo v červenci, zbývající dvě v podzimních měsících letošního roku. Co je nepochybně zajímavé: jeho cenová „hladina“. Ta je různě odstupňovaná podle svého druhu bonusů, k nimž patří například výtvarně řešená záložka apod. Rozumíme-li tomu správně, jedno číslo v e-formě by mělo přijít na sto padesát korun českých, zatímco stejné číslo vytištěné plus ona vkusná záložka již na pět stovek korun českých. Existují i jiné varianty. Je to hodně nebo málo? Známý básník mi nedávno vyprávěl, že ve Špindlerově Mlýně si podnikatelé či movití klienti objednávají „tichou snídani“, již v pohodě zacálují dvěma tisícovkami (korun, nikoli eury). Kdyby se obětovali a oželeli jeden sáček cukru, ušetřili by na časopis Poezie a dozajista by došlo k příkladnému tvůrčímu povznesení jejich ducha.

Zatoužíte-li o vznikajícím čtvrtletníku pro poezii, který je zatím koncipován jako volný minialmanach autorů, dovědět o něco víc, lze se toho dopídit TADY.  Chcete-li redakci poslat či nabídnou své dávné či naopak včerejší verše, lze tak učinit na adresu ZDE. Ještě vzpomínku na závěr: svého času podobný časopis vycházel (arciže tištěný), jmenoval se Obratník a redigovali ho Jakub Zahradník a zesnulý Roman Polák. Chvála jim budiž vzdána!