literární západ

Už jsme to mnohokrát konstatovali, že hodláme o Ceně Bohumila Polana a o celém celičkém Středisku západočeských spisovatelů psát na stránkách Literárního Západu co nejméně, přičemž nejraději mnohem méně než nejméně. Jenže některé kauzy jsou mocnější a silnější než nejbohulibější předsevzetí. Přiznáváme to s nemalým rizikem, že budeme nařčeni z hnidopišství všeho druhu, jenže tak jednoduché to není. Povězme si tudíž, o co kráčí a o co kráčet by nemělo, ne-li nemuselo.

Stačí pohlédnout na nejnovější přílohu Plzeňského deníku s názvem Kultura, zvláště však na s. 7 s označením Kultura/literatura. O anotaci či o dvoj- či dvouanotaci nazvané Dvakrát vlastním nákladem a pokaždé jinak, umístěné v dolní části stránky, se arciže šířit nebudeme: platí přece odedávna, že každý píše, jak umí, případně jak neumí a přímo přitrouble neumí, kdo dělá chyby v češtině, ten je dělá a samozřejmě si je nepřizná, natož aby si jich povšiml (chtít něco podobného po redakci by bylo ještě bláhovější!), kdo jiným vyčítá tzv. pravopisné překlepy, též se jich může dopouštět, s tím vším se ale vskutku nezabývejme a to nás nechť nesouží. Koneckonců anotace není recenze a recenze není anotace. Nutno však tuto prostinkou pravdu připomínat stále a znovu, neboť, jak stvrzuje nedávno zesnulý klasik, žabinec brčkem neusmažíš.

Leč obraťme své zraky nikoli ke hvězdám, nýbrž na horní půlku stránky, kde je otištěn článeček pojmenovaný: 18. ročník soutěže o Cenu Bohumila Polana. Podepsán je zkratkou (szs), z čehož lze nabýt neblahého dojmu, že jde o text stvořený ve Středisku západočeských spisovatelů, jejž se nikdo neodvážil podepsat. Není divu: kromě základních informací, které jsou v příloze Plzeňského deníku k přečtení i k obeznámení, se tu kupříkladu tvrdí, že Polan byl „významným básníkem“. To je trochu slovo do pranice: zajímavý básník to byl určitě a jistěže i hodný zmínky, leč akademický Lexikon české literatury, jehož tvůrci rozumějí poezii rozhodně o sto koňských délek víc než kdokoli ze SZS včetně zkratky (szs), stručně stanoví, že Polanova tvorba prozrazuje závislost na poezii F. Šrámka a S.K. Neumanna a že v pozdní sbírce se autorova básnická spontaneita místy stírá. S tím se jistěže dá polemizovat, s tezí o „významnosti“ kritikovy poezie však taktéž a mnohem rázněji.

Pokročme však dále! Vzápětí se v uvedeném příspěvku dočítáme, že SZS „považuje tuto soutěž za důležitou“ nejen kvůli osobnosti Bohumila Polana, ale také „kvůli jedinečnému zviditelnění regionální literatury“. Jedinečné, nejedinečné, kéž by tomu tak bylo (jako že kolikrát není ani trochu!). Někdy ale to zviditelňování může vypadat i jako ošklivý stín dopadající na tu či onu knížku toho či onoho autora. Navíc není zviditelnění jako zviditelnění! Stačí, když se s úžasem a údivem zadíváme na doprovodnou dokumentární fotografii v horní části stránky. V připojeném popisku je řečeno či psáno, že v minulém ročníku získal Cenu Bohumila Polana Vratislav Maňák a Karla Erbová (uvádějí se i názvy oceněných knížek) a zdálo by se zcela logické, že ti dva na snímku jsou právě Maňák a Erbová nebo Erbová a Maňák. Ouha, ouha! Karla Erbová je opravdu Karlou Erbovou, tady je všechno v pořádku, jenže ten Vratislav Maňák, co je na fotografii, v žádném případě není Vratislav Maňák: je to někdo úplně jiný. Navíc ten někdo je literát žijící a píšící v Plzni, takže by ho v Plzni mohli znát; téměř se bojíme napsat něco tak troufalého, že by ho mohli znát dokonce i v redakci Plzeňského deníku. Jak je vidět, do mysli či znalostí redaktorů Plzeňského deníku rozdíl mezi Maňákem a tím druhým doposud nepronikl.

Řeknete, že jde o hnidopišství? Kdyby ale u nějaké fotky byl popisek, že to jste Vy, čtenářka či čtenář, leč na snímku by byla jiná tvář či postava, asi byste mírně řečeno tuze kroutili hlavou, Tak i my nyní. Pomněme však, že nejde o prachobyčejné pomýlení, nýbrž v podání SZS o „jedinečné zviditelnění“.