opuštěná místa

do vydání Plže

dny
1
7
hodiny
1
1
minuty
1
0
sekundy
2
3

plz

odkazy

kmp

czech_lit

saspi

vanili

cechura

epika

nava


jsme na facebooku



Život je plný stínů, napsal básník Adam Borzič, šéfredaktor literárního obtýdeníku Tvar, v editorialu nejnovějšího čísla tohoto periodika – a vylíčil v něm poněkud stinnou či nemilou situaci, která nastala po polemickém výpadu publicisty a prozaika Ondřeje Horáka. Ten šéfredaktora Tvaru víceméně mimochodem a bez podrobnějšího objasnění osočil, že prý poskytl svému kamarádovi (básníku Kamilu Bouškovi z někdejšího sdružení Fantasia suita) v časopise rozsáhlý prostor, aby zareagoval na kritickou recenzi jedné Borzičovy sbírky: Horák v tom pohoršeně spatřuje cosi jako typický „jánabráchismus“. Ve skutečnosti šlo všehovšudy o půl strany a kdyby se poté ozvala rovněž pisatelka oné negativní recenze, její text by samozřejmě v Tvaru vyšel. Posléze ještě Borzič poněkud nevesele, leč i nemálo důrazně připomíná, že v Tvaru nesestavují žádné seznamy ani přátel, ani nepřátel. Redaktorkou uvedeného časopisu bylo při jiné příležitosti ostatně řečeno, že obecně vzato mají skutečně raději pozitivní recenze, zvláště když kvalitních titulů není bůhvíjak mnoho, leč bez negativních a zejména argumentovaně negativních to nejde. Máme přece co činit s kritickou rubrikou, nikoli s nějakou autorskou poloreklamní odnoží public relations.

A jsme u jednoho velice rozšířeného, ba přímo tuze oblíbeného omylu: u představy, že recenze mají být pochvalné, chválící, ne-li bezmezně vychvalující. A že by je měli co nejčastěji sepisovat přátelé, přesněji řečeno přítelíčkové toho či onoho autora. Dozajista to (pohříchu) platí i v případech autorek a jejich kámošek, které ovšem, jak ukazuje letitá zkušenost, musejí ve vychvalování vydaného textu neúměrně přehánět a dílo pokud možno až do nebeských výšin přechválit, jen aby bylo učiněno kamarádství či přítelíčkování zadost. Kolikrát to pak vzbuzuje dojem, že dotyčná nebo dotyčný nepřečetli v životě žádnou jinou knížku než tu, nad kterou se tak srdceryvně rozplývají – a někdy nejsme příliš daleko od pravdy. Poměrně nedávno měla českou literaturu na celorepublikové úrovni posuzovat či hodnotit osoba, která o ní nevěděla zhola nic: neměla ji načtenou, tu dřívější ani tu nynější, leč dělat vševědoucí moudrou kmotru, na to jí zbývalo kuráže přímo habaděj.

Naše literární scéna či obec, jak píše Borzič, je ovšem opravdu tak malá, že není divu, že se mnozí (ne-li skoro všichni) znají, stýkají se a mnohdy i přátelí. Potom není divu, že to ovlivňuje též vztahy mezi kritiky a autory, přičemž v některých případech může jít o specifický případ, týkající se autorů píšících kritiky vůči autorům kritiky nepíšícím. Potom nejednou tuze záleží na zaměření kritického posouzení. Někdy se můžeme setkat s tzv. čtenářskými recenzemi: jejich pisatelé si zpravidla pochvalují, jak se jim kniha líbila, jak je zaujala, jak je nadchla – a aby se za každou cenu vyhnuli jakémukoli hodnocení, pustí se s gustem do převypravování děje či obsahu vyprávění, což zrovna u básnických sbírek působí nadmíru nemotorně a naivně. Pak tu je případ mnohem vzácnější: pokus o kritickou či kritičtější recenzi. Nutno složit hold nejmenovanému literátovi F., jenž nedávno v Plži recenzoval nový román autorky P., jíž si osobně velice váží, přesto diplomaticky, leč stejně otevřeně zformuloval určité kritické výhrady ke knize. Zachoval se mužně: totiž jako kritik. Byť celkově vzato kritikem není a literární kritika (pozor, nikoli publicistika) mu bývá cizí.

Těch stínů by ale bylo! Svého času dr. No recenzoval zjevně podprůměrnou povídkovou knížku a konstatoval, že je podprůměrná. Jenže autor jančil jak pominutý, stěžoval si u šéfredaktora, sepsal prohlášení, že ho čtenáři čtou. Dr. No dostal od redakce za uši. Dopadlo to však znamenitě: onen podprůměrný pisatel už nikdy nic nenapsal. Zato recenzent se octl v nemilosti. A je pořád.


komentáře k „Stíny nad recenzentstvím“

  • Petr Kersch:

    Tak jsem včera napsal pod tento článek svůj „komentář“ – že totiž pojem „recenze“ zřejmě v průběhu doby prodělává změny (jako mnoho jiných pojmů) – ale buď jsem udělal nějakou technickou chybu při odesílání nebo v tom je nějaký jiný háček – žádný otisk mého textu tady není. Zkusím to ještě jednou. Ve slovníku cizích slov vydaném v roce 1966 se u hesla „Recense“ uvádí, že se jedná o posuzování vědeckého nebo uměleckého díla, ale také to může být „knižní oznámení o vydání nového díla“. Slovník cizích slov vydaný v roce 2015 už zmíněný doplněk neuvádí. Úsměvný detail je v původním latinském kořenu slova recenze: censor byl římský úředník, který oceňoval majetek občanů a také dozíral na jejich mravnost.

    • šáš:

      Že by alumináti? Mně třeba dnes nešla na první pokus odeslat platba v internetovnictví, ale že se nepovažuju za člověka nutného k hladkému fungování vesmíru, došlo prostě k nějakému technickému problému a jiný háček v tom nehledám.

  • Vladimír Novotný:

    Slovníků cizích slov je povícero. V těchto případech je asi nejvíce na místě nahlédnout do Slovníku literární teorie, v němž se recenze chápe především jako žánr kritické literatury. Bývá bohužel i žánrem „nekritické“ literatury.

přidat komentář

kniha týdne

rudis_raj

kalendář

«červen 2018»
PÚSČPSN
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930 

dívka týdne

divka_tydne_295

komentáře

  • Monika { Tolik zášti? To nebude jen o popovém zpěvákovi, že? Je mi líto, že takto vnitřně... } – 22. 10. 1:02
  • Tomáš Kůs { Pane doktore, snažte se sebevíc, mne už neurazíte. Za podpisem petice některých členů Asociace spisovatelů... } – 18. 10. 22:17
  • Petr Kersch { Přečíst všechna prozaická dála Michala Viewegha bylo nad mé možnosti, ale některá jsem stihl. "Báječná... } – 30. 09. 22:54
  • Ivo Fencl { Přes tři hodiny jsem prodával ve stánku Střediska západočeských spisovatelů, ale kdokoli mi dosvědčí, že... } – 24. 09. 22:19

anketa

Dělá Středisko západočeských spisovatelů dost pro literaturu v regionu?

zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

LZ banner

Morris & Woody