literární západ

V tomto sloupku s největší pravděpodobností nepadne ni slůvko jediné o Plzni co západočeské metropoli a nic zvláštního z toho nevyplývá: je přece léto, a léto má být líbezné, a není vyloučeno, že by nebylo natolik letně líbezné, kdybychom zabrousili do něčeho nechvalně a nelibě plzeňského, rozuměj literárního plzeňského, nikoli tedy do povznášejících hlubin tuzemského chmelového moku. Pivo se pije, zatímco řeči, jak známo, se vedou, obraťme tudíž řeč ve směru hřbitovním. Nikoli však ve směru ledajakém, nýbrž za oučelem srovnání míst posledního odpočinku dvou básnických laureátů Nobelovy ceny za literaturu. Pokud je nám povědomo, tu doposud ještě nikdo v Plzni nezískal (ačkoli k novodobé Státní ceně za literaturu měli Plzeňané či Šťáhlavičtí svým způsobem poněkolikáté příjemně nakročeno) a nepověsí si ji na krk v dohledné době ani ti, kdo se náramně zpupně prohlašují za nejúžasnější nástupce nějakých údajně neméně úžasně největších českých básníků.

Odebéřme se proto raději do povltavských Kralup. Ti zájemci o literární dění a literární život, kdo do tamějších končin dosud ještě nikdy nezavítali, by tam nepochybně co nejdříve zavítat měli, poněvadž na místním městském hřbitově rozprostírajícím se na ostrohu nad řekou není pohřben nikdo jiný než náš jediný, zřejmě nadlouho jediný, ne-li poslední laureát Nobelovy ceny za literaturu. Máme sto chutí ho nejmenovat, poněvadž se z toho klube docela obstojná kvízová otázka: kterýpak Čech (nebo Češka, abychom byli genderově korektní) už byl/a dekorován/a touto Nobelovkou? Vsadili bychom nejméně jeden měsíční důchod, že spousta lidí o tom nemá tušení a ještě větší spousta by jmenovala někoho jiného. Schválně si to, milí čtenáři těchto sloupků, někdy ve svém okolí vyzkoušejte! Než se ale k tomuto statečnému tázání odhodláte, opravdu jeho jméno a příjmení všem natruc prozatím neprozradíme: můžeme ho koneckonců doplnit až o něco později. Neučiníme však tak.

Podstatné je, že onen laureát (nebo laureátka??) je pohřben či pohřbena v Kralupech nad Vltavou. Pro leckoho to může být velké překvapení, poněvadž ani v paratextech týkajících se tohoto města na sever od Prahy, ani v dané lokalitě nenajdeme žádnou orientační informaci, proč je z kulturního hlediska záhodno se na kralupský hřbitov vydat anebo proč je zapotřebí mít řádnou povědomost o tom, hrob které osobnosti naší kultury se má při návštěvě krchovu kralupského vyhledat. Poněvadž nic nás k tomu nevybízí, žádná šipka, žádná směrovka, žádné upozornění, nic, vskutku je zde ono nic, co nic se nazývá, jak pravil jiný básník. Kdo tudíž nepoučen a nepoučeně vkročí rozhlížeje se na příslovečnou kralupskou zahradu zelenou, nemusí si povšimnout vůbec ničeho. Pak se také může až po mnoha letech dovědět či doslechnout, kdo si tady našel místo věčného odpočinku.

Stačí však okem mrknout a můžeme se přenést z Kralup pár tisíc kilometrů na jihozápad do přímořské francouzské (provensálské!) vesničky Giens s krásným malým kostelíčkem na návrší. Cestou na severní pláž nelze minout úhledně udržovaný hřbitov, kde hned u vstupní brány si nutno povšimnout velké desky umístěné na či ve hřbitovní zdi. Hlásá, že tu je pohřben jeden z francouzských laureátů Nobelovy ceny za literaturu – básník Saint-John Perse (vlastním jménem Alexis Leger, 1887 až 1975). Narodil se sice ve vzdáleném Karibiku, zmíněný poslední odpočinek si však zvolil v Giensu, v němž se po sedmdesátce usadil. Hrob básníkův a jeho americké choti je strohý a důstojný, navíc je umístěn na nejčestnějším místě uvedeného hřbitova. Sečteno a zváženo, to vše symbolizuje úctu k osobnosti francouzské kultury a pochopitelně i k umění poezie, již Saint-John Perse přesvědčivě reprezentuje.

Jak vyznívá srovnání Giensu a Kralup? Jako nebe a dudy. Náš básník v hřbitovním nebi žel není.