opuštěná místa

do vydání Plže

dny
-3
-9
hodiny
0
0
minuty
-4
-5
sekundy
-4
-9

plz

odkazy

kmp

czech_lit

saspi

vanili

cechura

epika

nava


jsme na facebooku



Před dvěma lety jsme si zalamentovali nad hanebnou nakladatelskou prací, která redakčně potřísnila jednu prozaickou knížku Jiřího Ulricha (též Jiřího Č. Ulricha), leč jak to bývá, nakonec jsme ti špatní byli my, dr. No, ne-li ti ouplně nej- a nej- a nejšpatnější. Dokonce pan Ulrich, autor onoho spisu či spisku , nebohého dr. No veřejně pomluvil a vylál mu, že nemá psát recenzi, když nečetl knížku. Jenže to nebyla ani trochu recenze, takže Ulrich vyřkl lež jako věž, jeho mluvou „lež jako věž a mlýn“ – a zda dr. No knihu četl či nečetl, pan autor neměl a nemá sebemenší tušení. Jisté je, že o literárním textu nepadlo ni slůvko, psalo se pouze o zmíněné hanebné nakladatelské práci. Lze ovšem připustit, že někteří spisovatelé (zvláště západočeští) nemají ánunk či Ahnung, co je to recenze, zvláště když díky (byť tady vděčnost není na místě) Plzeňskému deníku si ji mohou plést s krátkozrakým chvalozpěvem.

ulrich_fletnistka O tom všem píšeme, poněvadž je nabíledni, že se to všecičko bude nebo může opakovat a bude to nebo to může být ještě větší fraška než předloni. Opět totiž půjde o knihu z pera Jiřího Ulricha, prozraďme, že má název Flétnistka a že ji autor vydal loni v srpnu vlastním nákladem. Vyrobil ji ovšem královéhradecký Paper Jam, což se můžeme dočíst v tiráži. Nuže, stejně jako před časem ani nyní se o autorově textu nezmíníme ani slovem, o žádné recenzi tudíž nemůže být ni řeči, i kdyby se to posléze podobně vehementně někde na všech sloupích tvrdilo. Dále: zda jsme knihu četli nebo nečetli, to budiž uchováno co tajemství nejtajnější ve schráně našich srdcí, poněvadž o próze pomlčíme, recenzi nesepisujeme a sepsat nehodláme. Opět si vezmeme na paškál pouze paratexty; Jiří Ulrich si jistě bez problémů dřív nebo později zjistí, co to paratexty jsou, napovídat mu nemáme v úmyslu

Protože nepíšeme recenzi, bez oka mrknutí a ladným ruky mávnutím nebo pozorným hnutím mysli přeskočíme 144 strany (slovy: sto čtyřiačtyřicet) autorova textu a pohlédneme na stránky 145 a 146, kde je něco zajímavého. Vida, doslov, a dokonce podepsaný, takže máme povědomost, že ho sepsal Ivo Fencl. Pokud jsme přešli mlčením autorovu prózu, stejně mlčky přejděmež celé znění nedlouhého Fenclova doslovu (zde má pojmenování: Dovětek aneb Divadlo… – viz text v knize) a povšimněme si pouze redakčních neomaleností s ním spojených. Ve sféře Literárního Západu může být lhostejno (při vší úctě k pisateli), co Fencl píše a o čem píše: zarážející je jiná věc, přesněji řečeno zarážející jsou jiné věci. Začneme obsahem: doslov tu sice figuruje, jeho autor také, leč název doslovu či dovětku se smrskl na název téměř bezejmenný. Nezbylo z něho skoro nic. Nedivme se: když knížka začíná Úvodem, po němž následuje Prolog, pak se pomalu není čemu divit. Redaktor si holt zacenzořil.

Jenže v jiné záležitosti nejde o žádné divení se a podivování a mělo by se naopak pořádně bouchnout do stolu a zaláteřit zplna hrdla. Jiří Ulrich řádně uvedl v copyrightu sama sebe, jakož i tvůrce série zdařilých fotografií Marka Velebného, oba ilustrátoři tu jsou též, takže jediný, kdo tu není a ke komu se tudíž redaktor otočil zády, je autor doslovu čili Ivo Fencl. To už je jak facka na sále… Co je vepředu, nemusí být i vzadu, leč v tomto případě je: nahlédneme-li do tiráže, není v ní ani zmínka o doslovu a jeho pisateli. Další blamáž. A redaktor? Kletě, žádného redaktora kniha nemá. Zato tu stojí černé na bílé, kdo se obětavě ujal redakčních korektur daného díla: nastojte, Jiří Ulrich.

Nepochybuji, že Ivo Fencl též ladně mávne rukou a řekne, že na tom nezáleží. Jenže záleží. To je něco jako opakovaná hrubka v diktátu (zde v copyrightu a v tiráži). Měl by obdržet přinejmenším omluvný dopis. Obecně vzato si takhle Plzeňané dávají vlastní góly. A ještě jeden rébus na závěr: proslýchá se, že Jiří Ulrich si nepřeje, aby vyšly recenze jeho prózy. Zato doslov si napsat nechal. Samé záhady!


komentáře k „Plzeňské vlastní góly“


  • Sypu si tímto popel na hlavu (byť jeho obstarání v nutném množství mi činilo potíže. Máme ústřední topení, v letním období nepracující a odlehčit knihovně rozděláním ohně před panelákem považuji za nepřípustné). Tedy vážně k věci:
    1) pokorně se omlouvám autorovi Dovětku k mé knize Flétnistka panu Ivo Fenclovi za to, že jsem nedopatřením opomenul uvést jeho jméno v tiráži a v přední části knihy. Mrzí mě to o to víc, protože Dovětek je napsán fundovaně a výstižně a prokazuje, že Ivoš mou knihu četl.
    2) omlouvám se panu dr. No za to, že jsem jeho text lamentující nad mizernou nakladatelskou prací knihy Povídky z pouti považoval recenzi, přesněji řečeno za recenzi vnějšího tvaru uvedené knihy. A nenapadlo mě, že je to druh paratextu. Bohužel jsem se na internetu nedozvěděl přesný význam pojmu recenze ani výčet jeho atributů. Byl bych panu dr. No povděčný, kdyby mi laskavě poskytl vodítko, jak se to dozvědět, anebo – inspirován majorem Těrazkym: co si pod tím pojmem pan dr. No představuje? Podle dr. No nejsem v té nevědomosti sám, neboť – citují z textu „Plzeňské vlastní góly“ od dr. No: „Lze ovšem připustit, že někteří spisovatelé (zvláště západočeští) nemají ánunk či Ahnung, co je to recenze, zvláště když díky (byť tady vděčnost není na místě) Plzeňskému deníku si ji mohou plést s krátkozrakým chvalozpěvem“.
    3) Rovněž se panu dr. No omlouvám za to, že jsem se domníval, že pan dr. No uvedenou knihu Povídky z pouti nečetl. Tento můj názor jsem nevyjádřil agresivně, nýbrž lítostivě. Bylo mi líto, že pan dr. No, který věnoval tolik času paratextu a knížku měl v ruce, mi k jejímu obsahu nic neřekl. Chybně jsem dedukoval, že mohl být zvědavý na její text, že kdyby knížku četl, jistě by svému příteli napsal pár přínosných vět. Pravdou je, že si mimo jiné přečetl popisek na jedné stránce s obrázkem lva v příloze a upozornil mě na chybu v interpunkci před slovem „nebo“. Za to mu děkuji.
    Neuvážil jsem, že dr. No může být velmi časově vytížen a čtení mé knihy by mohl považovat za ztrátu času. Pravdou je, že nevím, jestli ji četl, nebo nečetl. Domnívám se – snad tentokrát správně – že pro psaní svého paratextu knihu číst nepotřeboval.
    Pokud se proslýchá, že si nepřeji, aby vyšly recenze mé prózy, jest to drb. Je mi spíš záhadou to, jak vznikl, když jsem léta oddělen od vnějšího světa a můj výjezd s chodítkem se omezuje na trasu: byt v paneláku- dvě stě metrů vzdálená hospoda. Možná, že při pivu jsem se jednomu z pouhých mých dvou spojovatelů se světem zmínil, že nechci psaním recenze pana dr. No obtěžovat a zatěžovat. Obecně se domnívám, že napsání recenze okrádá recenzenta o čas nutný k pečlivému pročtení knihy a přemýšlení o ní a tudíž se o vypracování recenze nedoprošuji. Jsem však povděčen za každé sdělení názoru o mé knize. A od svých přátel je vlastně očekávám. Proto jsem byl potěšen, že Ivoš Fencl si ten čas našel a recenzi o knize Flétnistka napsal a uveřejnil v Literárních novinách z 26.9. 2017. Za to mu zde děkuji. I Vladimíru Gardavskému za text o mé knize, uveřejněný v Západočeském deníku, případně oběma předchozím pánům za text v internetové Čítárně. Rovněž děkuji redakci Literárního západu za obrazové představení Flétnistky jako knihy týdne.
    Je pravdou, že redaktorem i korektorem mých vydaných knížek jsem já sám. Není to z pocitu velikášství, ale z ekonomických důvodů. Knížky si vydávám vlastním nákladem, tedy vše si financuji, neboť jsem nenalezl nakladatelství, které by se toho ujalo na jeho náklady. Vydání knihy v malém počtu výtisků – (neboť není zajištěna jejich distribuce) – je relativně drahé. Zadání redaktorských prací a korektur by knihu dál značně prodražilo a způsobilo její neprodejnost. Nebo by měl někdo znalý tip na vhodné nakladatelství pro můj příští román?
    Děkuji předem.

    • šáš:

      Pane Ulrichu, my přece víme, že si ve skutečnosti žádný popel na hlavu nesypete! Útočíte na dr. No, stejně jako jste se předtím trefoval do onoho neznámého bohemisty, který si dovolil říct nahlas, že Vaše knížka je plná chyb. Osobně si myslím, že je Váš komentář vcelku nejapný, ale i takové tu občas bývají.

      V Zápisníku 7.28 lze najít „Nepíšeme recenzi této knížky…“ a o pár odstavců dál „Opakujeme, že nepíšeme recenzi Ulrichovy knížky…“. Vám to tak připadat nemusí, ale já si tak trochu myslím, že dr. No nepsal recenzi této knížky.

      Úvahy o tom, co dr. No četl nebo nečetl plus co je to vlastně ta recenze, komentovat nebudu, jen si dovolím malou poznámku: na internetech je toho sice spousta, ale vědění lidstva se tam pořád ještě nepřesunulo.

      Myslím si, a vlastně ze své zkušenosti i vím, že o pomoc s vydáním knihy se dá požádat i bez značné hotovosti. Tohle je Váš minimálně třetí text, který jste si k vydání připravil sám, s vědomím toho, že to neumíte, učit se to nehodláte a toho průšvihu si dřív nebo později někdo ( dr. No) všimne. Tak si teď nestěžujte.

přidat komentář

kniha týdne

ulrich_fletnistka

kalendář

«červenec 2018»
PÚSČPSN
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031EC

dívka týdne

divka_tydne_295

komentáře

  • šáš { Pane Ulrichu, my přece víme, že si ve skutečnosti žádný popel na hlavu nesypete! Útočíte... } – 14. 07. 16:10
  • Jiří Ulrich { Sypu si tímto popel na hlavu (byť jeho obstarání v nutném množství mi činilo potíže.... } – 12. 07. 17:53
  • Vladimír Novotný { Slovníků cizích slov je povícero. V těchto případech je asi nejvíce na místě nahlédnout do... } – 25. 06. 21:05
  • šáš { Že by alumináti? Mně třeba dnes nešla na první pokus odeslat platba v internetovnictví, ale... } – 20. 06. 22:33

anketa

Dělá Středisko západočeských spisovatelů dost pro literaturu v regionu?

zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

LZ banner

Morris & Woody