literární západ

Nevěděli jsme o připravované akci ani zbla, znenadání však doputovala náramně potěšující pozvánka. Poučili jsme se z ní, že již za několik dní, v neděli 23. září, propukne od raně odpolední 13. hodiny v příklatovských Chudenicích velká kulturní a literární slavnost s názvem Den Jaroslava Kvapila. Nezapomeňme konstatovat, že všechny zájemce na zmíněnou slavnost srdečně zve jednak Starý czerninský zámek, jak stojí na pozvánce psáno, jednak Muzeum Josefa Dobrovského v Chudenicích. Odborník si okamžitě povšimne drobné pravopisné změny: nepíše se o zámku černínském, nýbrž o czerninském. Budiž, respektujme to, ačkoli kupříkladu i velikán českého literárního dějepisectví Arne Novák píše v Přehledných dějinách literatury české v souvislosti s Heřmanem Černínem a jinými jedině Černín a jen Černín.

Jak má Kvapilův den v Chudenicích probíhat? Nejprve dojde na vzpomínkový akt u pamětní desky: vždyť významný literární a dramatický umělec se v této lokalitě 25. září 1868 narodil v rodině panského lékaře, právě v Chudenicích vychodil obecní školu a zde je také pochován. Posléze se bude konat v místním kostele sv. Jana Křtitele zádušní mše: jde přece o 150. výročí Kvapilova narození. Po promenádním koncertu dechového orchestru ze Švihova bude v prostorách Starého czerninského zámku následovat beseda s vnoučaty Jaroslava Kvapila, což je záležitost naprosto unikátní. Beseda by se měla zahájit ve čtyři odpoledne a trvat přibližně hodinu, načež se Den Jaroslava Kvapila v Chudenicích v podvečerním čase kolem půl šesté pietně uzavře položením květin na umělcově hrobě. Nutno podotknout, že po celý nedělní den bude veřejnosti přístupná rovněž „rodná síň“ Jaroslava Kvapila na chudenickém zámku.

To se vše sluší a patří. Tak to má být i s vědomím, že mladý či mladičký Kvapil strávil na Chudenicku toliko prvních deset roků svého života, poté nakrátko nastoupil do klatovského gymnázia a posléze plných sedm let navštěvoval reálné gymnázium v Plzni, v níž také maturoval. Stojí snad za zmínku, že v následujícím životním údobí studoval v Praze: nejprve v otcových stopách medicínu, dále filologii na filosofické fakultě a nějaký čas dokonce i práva. Postupně se stal velkou osobností českého divadla: připomeňme jen ve zkratce, že byl členem umělecké správy Národního divadla, v němž zpočátku působil jako režisér a dramaturg (ale i jako renomovaný dramatik), potom i jako šéf činohry. Stručně řečeno má chudenický rodák Jaroslav Kvapil zásluh o český kulturní život, divadlo a literaturu věru nepočítaně. Uveďme aspoň tolik, že v meziválečném desetiletí předsedal Společnosti Aloise Jiráska nebo Kruhu přátel českého jazyka, nezapomínejme ovšem, že byl za první světové války členem ilegální Mafie. Jak se dočítáme v Lexikonu české literatury, stal se záhy též předním členem pražské zednářské lóže. Právě jako zednář se za protektorátu i přes neblahé oční onemocnění podílel na odbojové činnosti a byl nacisty krátce vězněn. Již roku 1932 vydal vynikající memoáry O čem vím, které později ještě přepracoval a rozšířil. Měly by být vydány znovu.

Kdo ale tuto důstojnou a záslužnou akci náležitě podpořil? Nuže, na pozvánce je uvedeno, že Městys Chudenice, dále Plzeňský kraj (zaslouží si uznání) a v neposlední řadě i rodina Jaroslava Kvapila, rozuměj jeho potomci. Ani se nám o tom nechce zvlášť rozumovat, jenže jde o svrchovanou kulturní záležitost, kterou by mělo maximálně podpořit (ne-li finančně, tak alespoň „duchovně“ nějakým projevem solidarity) plzeňské Středisko západočeských spisovatelů. Vždyť „chudenický“ čili západočeský tvůrce je klasikem české kultury, koneckonců zrovna v Plzni v mládí „bral rozum“. Něco takového však od Střediska žádat není příliš, ale přespříliš. Hádám, že Kvapila tam mnozí ani neznají.