literární západ

Zvláště v Domažlicích, kde se k jednomu věhlasnému spisovateli a mysliteli podle všeho zarputile obracejí zády a hrají si na nevědy, by si měli náramně uvědomovat, že letošní literární rok je ve znamení dvou významných jubileí: jednak si můžeme s úctou připomenout 140. výročí narození Ladislava Klímy, rodáka domažlického, jednak s nemenší pokorou rovněž 90. výročí jeho předčasného skonu. Představovat tohoto tvůrce nemějme zapotřebí: kdo má dobré čtenářské úmysly, může si neprodleně pořídit alespoň několik vydaných svazků jeho Sebraných spisů. Klímova památka se však může připomenout též jiným záslužným a nemálo důstojným způsobem.

Například nesmírně obětavým a přiznejme, že i neobyčejně pracným, pro nějž se ve svém klímovském nadšení rozhodli Jana a Jan Majcherovi, dlouhodobí a oprávnění obdivovatelé všeho klímovského (napořád máme na mysli Klímu Ladislava, nikoli Emanuela, Ivana, Josefa nebo Karla Zdeňka a další). Svůj hold velkému tvůrci deklarovali už před osmi lety, kdy na Zbraslavi připravili bez nadsázky vynikající výstavu nazvanou Filosofa L. Klímy nalézání v Záběhlicích, p. Zbraslav: tam se náš myslitel po dopsání erbovního díla se schopenhauerovským titulem Svět jako vědomí a nic na začátku 20. století odstěhoval a načas se na tamních březích Vltavy usadil. Na tehdejší počin manželé Majcherovi navázali neméně sugestivní výstavou Filosofa L. Klímy nalézání aneb Vysočany, hotel Krása, jež našla útočiště ve vstřícné Galerii 9, sídlící v pražské Vysočanské radnici.

Pokud Klíma strávil v Záběhlicích jen nepříliš dlouhou, byť nepochybně myšlenkově kvasnou dobu, ve zmíněném vysočanském hotelu našel od července 1915 až do konce roku 1927 nadlouho svůj domov, třebaže šlo o domov obývaný myšlením sice velebohatým, leč v životním reálu příznačně chudobným umělcem. Nikoli náhodou po něm zůstal oslnivý, byť kolikrát nedoceněný myšlenkový a literární odkaz – a nesplacené dluhy. Není divu, že pořadatelé výstavy pojali hotel Krása (dnes v této budově sídlí firma, jejíž název nám vypadl z paměti) jako unikátní literární fenomén svého druhu, navíc nemalého významu. Bohužel už nezjistíme, kdo všechno z osobností tehdejší české kultury Klímu ve Vysočanech (šlo o průmyslovou čtvrť, která byla připojena k Velké Praze až roku 1922 a v níž do roku 1931 nestál kostel) navštěvoval a kdo s ním sedával v blízkých hostincích, neboť do toho nejbližšího v hotelovém přízemí (šlo o Krásův restaurant a nabízeli v něm „vyleželé pivo“) náš filosof z rozumných důvodů raději nezavítával. Připomeňme, že budovu někdejšího hotelu Krása dnes již zdobí klímovská pamětní deska. Mělo by jich však v Praze být povícero!

O díle Ladislava Klímy máme k dispozici obsáhlou a hojnou literatura, stačí si ji opatřit a bedlivě prostudovávat: tvůrce si to dozajista zaslouží. Zato o hotelu Krása se donedávna vědělo pramálo: bylo to spíše takové umbertoecovské „jméno krása“. Nyní se vše k lepšímu obrátilo: zásluhou Jany a Jana Majcherových a vysočanské výstavy je tato klímovská lokalita nyní představena ve svém více než stoletém životaběhu i jako svébytný hrdina naší doby či někdejších dob. Dovídáme se také o učiněném galimatyáši s pojmenováváním a přejmenováváním přilehlých ulic, potěší nás Klímovo dobrozdání, že majitelé Krásy si počínali jako „hodní hoteliéři“. Později se zde usazovaly i politické organizace a sídlil tu v poválečných časech i OV KSČ. Dožít se toho myslitel, ten by kroutil hlavou!

A co Plzeňané? V letech 1899 až 1904 přece Ladislav Klíma žil nejen v cizině, ale také v západočeské metropoli. Leč v ní se dosud nenašel nikdo, kdo by jednou s majcherovským zápalem a zanícením připravil srovnatelnou výstavu Filosofa L. Klímy nalézání v Plzni. Neboť o jeho pobytu v tomto městě pohříchu víme mnohem méně, než kolik jsme před vysočanskou výstavou věděli o hotelu Krása.