literární západ

Když Jan Palach přišel v lednu 1969 do nebe, nebyl ještě francouzský publicista Anthony Sitruk na světě: narodil se o šest let později. Desetiletí pelášila ostošest, až se přihodilo, že zmíněný autor – po prvotině s výmluvným názvem Pornstar – vydal knížku s emblematickým titulem Krátký život Jana Palacha (Práh). Překladatel významných děl francouzské beletrie Tomáš Kybal všeho nechal, vše odložil a nahonem přeložil tuto Sitrukovu „aktualitu“. Kolem ní natotata, aby také ne, propuklo plno polní slávy, autor se dostavil do Prahy, sklízel vavříny i v prostorách Francouzského institutu a vzletně řečeno „byl chválen, že jako příslušník velmoci obrátil svůj zrak k dějinám malé země“. Tedy naší vlasti české. Pravda: obrátil. Nejvíc knize podkuřovali nepochybně ti, kdo si z ní nepřečetli ani stránku. Neboť zakrátko zazněla mnohem pravdomluvnější a výstižnější slova, že totiž autorova kniha má nanejvýš úroveň středoškolského referátu – a kdoví jestli.

Nejsme zaujati, nesoudíme neuvážlivě, nicméně se pro větší objektivitu posouzení odvolejme na stanovisko zkušené publicistky Jany Machalické, která musela mít z četby Krátkého života… buď osypky, anebo ujímání. Tragické jméno Jana P. už raději neberme nadarmo, v této souvislosti si to arciže nezaslouží. Machalická má za to, že ten, kdo knihu doporučil k českému vydání, musel trpět ztrátou soudnosti. Že Sitrukův popis Prahy z konce šedesátých let minulého věku očividně víc připomíná vietnamskou Hanoj, nikoli naši caput regni. Že v knize je plno naivního, dětinského plácání. Že podle francouzského literáta všichni v českých končinách byli tenkrát šílení radosti a překypovali nadějí. Neúprosné je i tvrzení Machalické, že Sitruk se prohřešuje totální neznalostí dobových reálií a vůbec (nejen) středoevropských dějin, že vše „pofrancouzsku“ zjednodušuje na obecné floskule a především „plete páté přes deváté“. Nevyčítejme mu fantazírování, že se v den studentovy oběti vydala jeho maminka do Prahy koupit synáčkovi trdelník (!). Trdlovat je lidské. Přitakejme však závěru jiné recenze, podle níž Sitruk splichtil – bohužel o Janu Palachovi – „mimořádně blbou knihu“.