literární západ

Jazykozpytci mají jasno, co je rétorománština a co je to za jazyk, pokud vůbec, jinak však málokdo. Obecně platí, že jde souhrnné označení mluvy, jíž se používá na třech nářečních územích v jihovýchodním Švýcarsku: jednak tzv. rumanština (což je užší označení rétorománštiny), dále místní latinské a friulské dialekty. Název vznikl podle pojmenování někdejší římské provincie Rhaetie. Abychom si však tohoto čtvrtého úředního jazyka Švýcarské konfederace považovali, připomeňme, že Nový zákon byl do rétorománštiny přeložen již v roce 1560. Jinak je vlastí či doménou této řeči hornatý a řídce osídlený kanton Graubünden (Chur, Davos). Existuje i sdružení rétorománských spisovatelů, před nedlouhým časem vznikla i první rétorománská moderní divadelní hra.

Proč to vše rekapitulujeme? Poněvadž z rétorománské literární tvorby arciže neznáme ni ždibeček pouhý, nyní však došlo k výjimce, která potvrzuje pravidlo. Rétorománská básnířka Leta Semadeni píše nejen ve své unikátní mateřštině, ale i německy čili v takřečené švýcarské němčině – a právě z němčiny byl u nás přeložen její „rétorománský“ román (či baladická próza) Tamangur. Nemýlíme-li se, je to první nebo skoro první vstup rétorománského písemnictví do světa české literární kultury. Jedna vlaštovka sice jaro nedělá, leč kdoví. Byť se lze obávat, že v Čechách, na Moravě a ve Slezsku dnes stěží někdo plynně hovoří kteroukoli podobou rétorománštiny.

Jiný svět, jiný mrav. Graubündenská rodačka Leta Semadeni, desítky let reprezentující svého druhu miniliteraturu či mikroliteraturu, byla ve Švýcarsku za své dílo nejednou vyznamenána. Naše krajská města by si měla vzít příklad: jednou autorka získala Literární cenu kantonu Graubünden, posléze Kulturní cenu kantonu Graubünden: kulturní je zřejmě víc než literární. Navíc v roce 2016 obdržela Švýcarskou literární cenu, což je obdoba naší Státní ceny za literaturu. Nedovedeme si vůbec představit, že by u nás renomované ocenění získal někdo… kupříkladu z polské literární menšiny.