literární západ

Velké věci se dějí, velké věci! Anebo ne? V novinách jsou uveřejňovány velké fotografie, které mohou na první pohled vyvolávat dojem, že se Češi (a Češky) v těchto dnech vydali přinejmenším někam na severní pól, případně že se celí diví chystali i s kufry, taškami či bágly tam, kde se mělo rozhodovat o osudu světa. Čili buď oceánem po kře ledové nebo vzhůru za konspiračními tajemstvími. Ba ne, natolik hodné podivu to není: jako kdysi čeští politikové vyráželi na politické pouti, tak se na podobnou štrapaci, byť jiného ražení, rozjeli čeští spisovatelé, převážně ti mladší či středogenerační. A kam že měli z nádraží namířeno? Přece do saského Lipska, v němž se konal tradiční knižní veletrh a česká kniha, nastojte, měla mít v letošním ročníku nejhlavnějšíí roli. Veletržní fest se tudíž měl odehrát ve znamení naší knižní kultury, proto se na sklonku týdne k vagonům dostavila i udatná hrstka tuzemských literátů. Arciže (stejně jako mnozí další, co nejeli do Saska vlakem) ouředně sezvaných, arciže ouředně pozvaných, arciže ouředně honorovaných. Do programové skladby se kromě dříve narozených literátů „protáhl“, jak čteme, ba i doyen Pavel Kohout. Nejspíše místo churavého Karla Gotta.

Proč tam ale čeští spisovatelé jeli? Kromě „konkrétních výstupů“, neboli účinkování na literárních čteních apod., prý zejména kvůli tomu, řečeno erární češtinou čili v novodobém ptydepe, že „je třeba využít vzniklou energii a prohlubovat nové vztahy, pracovat s nimi“. Také prý mají „vzniknout struktury a nástroje, které udrží českou literaturu ve výlohách“. Struktury a nástroje… I to je jazyk český, ne však literární. Neudržíme bránici v klidu, když se dočítáme, že Lipská univerzita byla založena v roce 1409 vědci a studenty z Karlovy univerzity (ve skutečnosti Němci z ní odsunutými či vypuzenými) anebo že právě v Lipsku T. G. Masaryk, nejsa ještě prezidentem, potkal svou budoucí manželku Charlottu. Vezme si někdo z něho příklad? Také by se však mohl sestavit dlouhý seznam jiných kvalitních českých literátů, kteří by v Lipsku reprezentovali naše písemnictví více než důstojně. Pomyslný lajblík si však z „Lajpciku“ na památku odnesou jen ti, co jsou na soupisu vyvolených.