literární západ

Minerálková estráda zvaná Magnesia Litera je pořád ještě na světě a pořád se prohlašuje za vrcholné literární či knižní ocenění, ačkoli její povrchní televizní šou záhy vyprchávají z mysli a v jednotlivých nominacích či kategoriích páni porotci a paní porotkyně kolikrát šlápnou víc vedle než příslovečná jedle. Spánek rozumu plodí nestvůry, jak víme z výtvarného klasika, týž spánek rozumu však zjevně postihuje i minerálkové kapičky pospojované s jednotlivými Literami.

Hle: v deníku Lidové noviny (6. března) se souhrnná redakční zkratka, jež zní „kul“ (čili „kultura“?) – že by se za ní skrýval přepilný beletrista Ondřej Horák? –, rozepsala o nominovaných titulech, těmi se ale nehodláme zabývat. Byť bychom rádi učinili výjimku a ocenili, že se mezi nominanty objevuje i natolik všestranný literární tvůrce jako středogenerační spisovatel Michal Šanda. Bohužel právě v souvislosti s jeho osobou je tady zakopáno i cosi jako jádro pudla. Onen „kul“ totiž nebohým čtenářům bohorovně sděluje, že nominaci „má“ kromě Jiřího Kamene nebo Petra Stančíka aj. také „první prozaická kniha básníka Michala Šandy Hemingwayův býk“.

Co s tím? Oči si vyplakat, lkaním a nářkem celé okolí zahltit, za hlavu se chytat či lokny vlasů si z pleše vyrvávat? Vše darmo a marno. Je to buranství primitivního ražení: nemít tušení, že Hemingwayův býk rozhodně není první Šandovou prozaickou knihou. Michal Šanda (arci i básník a nikoli ledajaký) přece sepsal celou řadu prozaických knížek a lze dokonce s nadsázkou říci, že vydává jednu prózu za druhou. Pohříchu žijeme v bláhovém bludu, že v kulturních redakcích by to měli setsakra vědět, ne-li zároveň v ještě bláhovějším bludu, že pokud něco nevím (vševědoucí je jenom děd Vševěd), stačí se podívat čili nebýt (placenou) lemrou línou. Jenže ignoranti a indolenti všech zemí se utěšeně spojují.

Resumé budiž dvojí. Předně Šandovy prózy stojí za přečtení, ty nové i ty starší. A co se týče zkratky „kul“, měla by napříště zvolit podobu „nekul“.