literární západ

Málokdo má asi v literárním světě větší povědomost, co znamená „jičínský ČAJ“. Skutečně kráčí o ČAJ, nikoli o čaj, o žádnou východočeskou odrůdu čajových dýchánků a podobně dozajista nejde: to bychom pak o tom nepsali na Literárním Západě. ČAJ, to je zkratka pro (s verzálkami psáno) Časopis Autorů Jičínska. Rovněž podtitul je nadmíru skromný a skrovný. Zní: Pro chvíle radosti. Nuže, největší radost v dané chvíli zřejmě spočívá v utěšeném konstatování, že ČAJ se dočkal velkolepého jubilea: je vydáván již osmnáctým rokem a v těchto dnech vychází jeho velejubilejní 150. číslo. Což je skoro k neuvěření.

Duší tohoto čilého občasníku (nebo dvouměsíčníku?) je Václav Franc, podepisující se VáclaV a žijící nikoli v Jičíně, nýbrž v Nové Pace, městě Jana Opolského a nejen Opolského. Dá se předpokládat, že ČAJ přichází na svět v úzké součinnosti s instituci se jménem LiS, což značí Literární spolek v Jičíně. V Rumcajsově městě (v němž pobýval též Josef Hiršal a předtím v něm žila kupříkladu Irma Geisslová) je nepochybně literárně živo: dává tam o sobě vědět i sdružení mladších autorů R170. Leč co se vlastního jubilujícího časopisu týče, je sice určen autorům Jičínska, ve skutečnosti však poskytuje publikační prostor též literátům ze vzdálených končin (někdy i postarším): například ze vzdáleného Slovenska nebo z poměrně nevzdáleného Nymburka. Ergo jde o regionální literární periodikum otevřené (či aspoň pootevřené) i tvůrcům z jiných, nikoli pouze východečeských oblastí. Někteří takto publikují v ČAJi už drahnou dobu.

Samozřejmě se chybička najde všude, i v jubilejním čísle. Nápad otisknout cyklus příspěvků čítajících 150 slov (jde přece o 150. číslo!) je vtipný a podnětný, občas však příspěvky pokulhávají na obě nohy. V převyprávěcí recenzi Českého ráje z pera Jaroslava Rudiše zaujme jedině tvrzení, že se děj knihy odehrává v jičínské sauně. A je-li někdo literární badatel, neměl by sepisovat vetché verše vhodné leda pro starožitné taneční pořádky. To se ale stává, jubileum je pořád jubileum. Proto pogratulujme Václavu Francovi k výročí ČAJe a oceňme, že se časopis drží v popředí historického peletonu: je totiž na světě, jak víme, již osmnáct let, podobně jako ostravský Protimluv a plzeňský Plž.