opuštěná místa

do vydání Plže

dny
-1
-4
hodiny
-1
-1
minuty
-4
-4
sekundy
0
-9

plz

odkazy

kmp

czech_lit

saspi

vanili

cechura

epika

nava


jsme na facebooku



V době, kdy se u nás vydává a občas i čte všelijaká „slovní sláma“ nejenom vieweghovského ražení, jejíž pisatelé jsou v neúměrných počtech vysíláni i na mezinárodní knižní veletrhy (prý aby tam face to face stvrzovali existenci české literatury), neuškodí obrátit zraky k tzv. národní klasice a připomenout si jedno malé kulturní výročí. Už je to téměř beznadějně zapomenuto, jenže právě před sto padesáti lety, tedy v roce 1869, poprvé vyšla jedna z nejzajímavějších próz našeho 19. století, totiž regionální vyprávění Karolíny Světlé pod názvem Kantůrčice, patřící k z autorčiným takřečeným ještědským příběhům. Přesněji řečeno podještědským, neboť vše se v nich odehrává arciže pod Ještědem.

Letopočet 1869, na nějž se odvoláváme, může se zdát i poněkud sporný: objevuje se totiž i vročení 1867 – a v akademickém Lexikonu české literatury, pomůcce obvykle nejspolehlivější, je uveden dokonce až rok 1876 coby vydání Kantůrčice v rámci jednoho ze svazků spisovatelčiných Spisů. Stejné datum nalezneme i ve Slovníku českých spisovatelů. Leč „jubilejní“ letopočet potvrzuje i důkladný Arne Novák v Přehledných dějinách literatury české. Protože ve zmíněném Lexikonu není v medailonu o autorce o její Kantůrčici ni zmínka jediná, ocitujme výstižnou charakteristiku právě z Novákova pera, jenž prózu označuje za „historii dívky něžné a moudré, přísné i čtverácké, která ukáže rozpolcenému inteligentu svou láskou cestu k opravdovosti životní“ a míní, že zde Karolína Světlá „překládá do jasné tóniny vykupitelské motivy předešlých románů“. Posléze podotýká, že barvité výjevy národopisné z tehdejšího „pohorského zákoutí“ podještědského tu zpestřují dění.

Právem se Arne Novák vyhýbá tvrzením z pozdějších učebnic a příruček, že jde o příklad českého venkovského románu a realistického k tomu. Mnohem, ne-li nesrovnatelně víc v knize doznívá český biedermeier a jeho výchovné zacílení. Titulní postava, Enefa Podhajských, je v prvé řadě „bohyně“, k tomu léčitelka, zaříkávačka, vskutku dobrotivá i mravokárná čarodějka z hraničních lesů. A Pražáci, zvláště takzvaní pražští hejsci nebo jejich mazaní strýcové? Ti se za sto padesát let vůbec nezměnili.


One Response to “Kantůrčice jubiluje”

  • šáš:

    Přiznám se, že tuhle knížku se mi k maturitě nepovedlo zdolat ani napodruhé. Nakonec to vyhrál Černý Petříček – a docela mě tehdy zarazilo, jak jsou ty dvě knížky úplně jiné. Těžko říct, jak by se mi to četlo dnes (mám trénink ze všech těch Fenclů, Mikisků a Ulrichů).

Leave a Reply

kniha týdne

sojka_sesuv
January 2020
púsčpsn
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
  
< pro úno >

dívka týdne

divka_tydne_38_0

komentáře

  • Jan Sojka { Vladimíre, když už to řešíme takto, budiž tedy... Nevím, kde jsi přišel k tomu, že... } – 17. 12. 9:54
  • Vladimír Novotný { Milý H. Sojko, Ty ses ale rozpálil! Nejmenoval jsem, neboť problém je v obecné rovině,... } – 16. 12. 14:29
  • sojka jan { Vladimíre! Ty sice nejmenuješ, ale já tyhle hry na schovávanou absolutně neuznávám. Takže: ten "neumětel",... } – 09. 12. 18:42
  • šáš { Ani si netipnete? Já si totiž neskromně myslím, že vím. } – 23. 10. 17:45

anketa

Dělá Středisko západočeských spisovatelů dost pro literaturu v regionu?

zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

LZ banner

Morris & Woody