opuštěná místa

do vydání Plže

dny
2
0
hodiny
0
6
minuty
5
4
sekundy
5
1

plz

odkazy

kmp

czech_lit

saspi

vanili

cechura

epika

nava


jsme na facebooku



V době, kdy se u nás vydává a občas i čte všelijaká „slovní sláma“ nejenom vieweghovského ražení, jejíž pisatelé jsou v neúměrných počtech vysíláni i na mezinárodní knižní veletrhy (prý aby tam face to face stvrzovali existenci české literatury), neuškodí obrátit zraky k tzv. národní klasice a připomenout si jedno malé kulturní výročí. Už je to téměř beznadějně zapomenuto, jenže právě před sto padesáti lety, tedy v roce 1869, poprvé vyšla jedna z nejzajímavějších próz našeho 19. století, totiž regionální vyprávění Karolíny Světlé pod názvem Kantůrčice, patřící k z autorčiným takřečeným ještědským příběhům. Přesněji řečeno podještědským, neboť vše se v nich odehrává arciže pod Ještědem.

Letopočet 1869, na nějž se odvoláváme, může se zdát i poněkud sporný: objevuje se totiž i vročení 1867 – a v akademickém Lexikonu české literatury, pomůcce obvykle nejspolehlivější, je uveden dokonce až rok 1876 coby vydání Kantůrčice v rámci jednoho ze svazků spisovatelčiných Spisů. Stejné datum nalezneme i ve Slovníku českých spisovatelů. Leč „jubilejní“ letopočet potvrzuje i důkladný Arne Novák v Přehledných dějinách literatury české. Protože ve zmíněném Lexikonu není v medailonu o autorce o její Kantůrčici ni zmínka jediná, ocitujme výstižnou charakteristiku právě z Novákova pera, jenž prózu označuje za „historii dívky něžné a moudré, přísné i čtverácké, která ukáže rozpolcenému inteligentu svou láskou cestu k opravdovosti životní“ a míní, že zde Karolína Světlá „překládá do jasné tóniny vykupitelské motivy předešlých románů“. Posléze podotýká, že barvité výjevy národopisné z tehdejšího „pohorského zákoutí“ podještědského tu zpestřují dění.

Právem se Arne Novák vyhýbá tvrzením z pozdějších učebnic a příruček, že jde o příklad českého venkovského románu a realistického k tomu. Mnohem, ne-li nesrovnatelně víc v knize doznívá český biedermeier a jeho výchovné zacílení. Titulní postava, Enefa Podhajských, je v prvé řadě „bohyně“, k tomu léčitelka, zaříkávačka, vskutku dobrotivá i mravokárná čarodějka z hraničních lesů. A Pražáci, zvláště takzvaní pražští hejsci nebo jejich mazaní strýcové? Ti se za sto padesát let vůbec nezměnili.


jeden komentář k „Kantůrčice jubiluje“

  • šáš:

    Přiznám se, že tuhle knížku se mi k maturitě nepovedlo zdolat ani napodruhé. Nakonec to vyhrál Černý Petříček – a docela mě tehdy zarazilo, jak jsou ty dvě knížky úplně jiné. Těžko říct, jak by se mi to četlo dnes (mám trénink ze všech těch Fenclů, Mikisků a Ulrichů).

přidat komentář

kniha týdne

zvonar_dejiny

kalendář

«duben 2019»
PÚSČPSN
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
2930EC

dívka týdne

divka_tydne_298

komentáře

  • Milan Šedivý { Kdeže novou sbírku, je-li řeč o příležitostném výběru dříve převážně již všude možně publikovaných básní!... } – 05. 05. 22:47
  • šáš { Přiznám se, že tuhle knížku se mi k maturitě nepovedlo zdolat ani napodruhé. Nakonec to... } – 15. 04. 20:21
  • Petr Kersch { Doktor Václav Franc a časopis Čaj jsou dnes literárními pojmy, které si skutečně zaslouží pozornost... } – 03. 04. 20:09
  • Ivo Fencl { Jsou i další doyeni od K, ne asi tak dobří, ale vyššího už věku: Klíma... } – 31. 03. 19:46

anketa

Dělá Středisko západočeských spisovatelů dost pro literaturu v regionu?

zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

LZ banner

Morris & Woody