literární západ

Tak už to chodí, že ze světa vezdejšího odcházejí lidé, kteří nejsou-li přímo „solí země“, tak o to víc ztělesňují pomyslnou „sůl“ kulturního a historického bádání. Přitom jejich jména nefigurují na všech sloupích a nejsou mediálně vynášeni (na pár vteřin) až kamsi do nebe či spíše do poloprázdna. Nejvíc se to týká těch, kdo žijí a působí v regionu, v menších městech a místech. Kupříkladu regionálních kulturněhistorických nadšenců.

K nim patřil také Ladislav Zvonař, znalec českého Středozápadu neboli Zdic, Žebráku a okolí. Se slovy „světlo věčné ať mu svítí“ povězme, že jak skromně žil v úkrají společenského dění, tak posléze i skonal. Pohříchu už před Vánocemi a ve věku pouhých sedmapadesáti let. Pokud se držel stranou od „hlučících davů“, o to zapáleněji se věnoval historii rodného regionu, studoval archivní dokumenty, připravil znamenité výstavy v Knihovně města Zdice, publikoval v tisku – a především knižně uveřejnil obstojný počet regionálních publikací, ať už se týkaly kostelů žebrácké farnosti nebo osudů Zdic za třicetileté války. Pro mnoho rodin a rodů na základě odborných znalostí rozpracoval i genealogické tabulky, takřečené rozrody. Motivaci k tomuto činění zformuloval zcela jednoznačně: „Abych se dobral vlastních kořenů, vydal jsem se kdysi také já proti toku času a začal pátrat v archivech.“

U publikací místopisného typu bývá obvykle jedna vyzdvihována jako nejzávažnější a v daném případě jde o vázaný titul nejpečlivěji a nejnáročněji upravený: totiž o erbovní Zvonařovu knižní práci s názvem Chodouň – Historie a současnost. Zmíněná historie obce nebyla vždy růžová, však se můžeme dočíst namátkou zprávu týkající se roku 1976, o níž pamětníci praví, že „dodnes je nepochopitelné, jak mohli občané dopustit násilné připojení obce ke Zdicím. Bohužel se v Chodouni v té době nenašel nikdo, kdo by dokázal přesvědčit mocipány z ONV Beroun.“ Bylo to horší než pozdější povodně!

O to všem a vůbec o dějinách regionu referoval Ladislav Zvonař poučeně i objektivně a zasloužil by si, aby měl nástupce stejně zaníceného pro historii kraje. Teď však budiž vzdána čest jeho památce.