literární západ

Severočeský literární guru Patrik Linhart nedávno odkázal na diskutabilní tvrzení literárních pedagogů a mediálních publicistů (Petra A. Bílka, Josefa Chuchmy a Evy Klíčové), vesměs nikoli literárních kritiků v pravém smyslu slova, že prý literární ceny nemají význam čili cenu, poněvadž není zač a komu je dávat. To je samozřejmě otázka do pranice, přičemž do pořádně velké pranice. Znamená to, že si ji třeba předloni nezasloužil namátkou ani Jáchym Topol za svůj nejnovější román Citlivý člověk?

Pomineme-li ceny pošetile vychvalované (mj. stále obskurnější Mobelovu cenu, méně než jepičího významu), jak se věci mají s cenami nejvýznamnějšími? Začneme Cenou Jiřího Ortena pro mladé literáty: ať se poroty v jejím případě mýlí či nikoli, vždy má přece smysl oceňovat talent autora ještě nikoli zavedeného. Pokaždé je proč danou cenu udělovat a bývá i komu. Povýšené uplivování není namístě zvláště od mudrců, kteří doposud nevydali jediný knižní titul, ač by se to žádalo. Plytká prohlášení však plytce plynou do dáli. Cena Jaroslava Seiferta? To je prestižní uznání, které se potýká s podobnými problémy jako to nejrenomovanější, totiž Státní cena za literaturu. U ní se pozastavme.

Nepochybně byla v prvních letech své existence Státní cena udělována především tvůrcům, o nichž se dá mluvit jako o klasicích naší literatury, neboli za tzv. celoživotní dílo. Namátkou nebožtíkům Emilu Julišovi, Ivanu Divišovi či Josefu Škvoreckému, z nenebožtíků kupříkladu Vladimíru Körnerovi. Petru Královi nebo Ivanu Wernischovi. Neobdržel ji například Václav Havel, Alexandr Kliment nebo v Čechách žijící Jaroslav Vejvoda. Teď máme kolem pětadvaceti laureátů a lze vnímat určitou devalvaci ceny, což je dáno i odbornou devalvací vybíraných členů poroty. Často zjevně nečtoucích a pohříchu nekvalifikovaných. Ergo má sice pořád smysl Státní cenu udělovat, je komu a je za co, nabízí se však, jak se o tom psalo, neudělovat ji každoročně, nýbrž ob rok, jednou za tři roky či jinak. V porotách ať ale nezasedá trojlístek Bílek-Chuchma-Klíčová: ti by želbohu neměli tušení, komu cenu udělit a za co.