literární západ

Na dlouhá léta jako kdyby zmizel z hájemství české literatury, nyní želbohu vskutku opustil i cesty a cestičky vezdejšího světa: spisovatel Jiří Navrátil. Pouze díky nekrologu Boženy Správcové v Tvaru se dovídáme, že skonal v půli března ve věku nedožitých osmdesáti let. Pokud by se jich dožil, asi by se jeho jubileum přešlo netečným mlčením: osamělý běžec Navrátil byl bytostně spjat s údobím českého písemnictví, na které se buď laxně zapomíná, anebo se poněkud nešťastně ztotožňuje s několika přeceňovanými literáty a s některými dobově frekventovanými tématy. Autorovy knihy jsou již nenapravitelně zapomenuté, ačkoli přinejmenším některé z nich představují učiněné skvosty naší prózy. Zvláště ty, které vznikaly (a pohříchu nevyšly) na rozhraní šedesátých a sedmdesátých let.

Po studiích na filozofické fakultě UK a po několika krátkodobých zaměstnáních (knihovník, televizní scenárista, průvodce) působil Navrátil čtvrtstoletí v nakladatelství Mladá fronta (zde po boku Ireny Zítkové) a umožnil tehdy mnoha začínajícím či tzv. nezavedeným autorům vstup do světa literatury (též pisateli těchto řádků). V devadesátých letech přešel do nakladatelství Hynek, po jeho zrušení se stáhl do ústraní a publikoval pouze sporadicky. Nepodílel se na literárním dění, víceméně samotářsky žil v ústraní. Přitom by mohl napsat košaté literární vzpomínky! Určitě by se v nich rozepsal i o vlastní tvorbě, kterou shrňme alespoň telegraficky. Tedy: Sedmadvacetiletý Jiří Navrátil debutoval roku 1966 v Sešitech pro mladou literaturu, psal též dramata (zejména v pozdním věku i básně) a zazářil již svou prvotinou Spálená stráň, po níž následovala baladická novela Slib. Až po roce 1989 byly vydány jeho další rukopisy, z nichž Správcová označuje za „skvělé“ zejména Sirotky z války. Ti jsou nejen skvělí, leč bez nadsázky vynikající. Obdivnou zmínku si zaslouží rovněž kdysi nedoceněný román Světla našich večerů, vylíčení „snového světa literatury a divadla“. Ba, čest budiž Navrátilově památce: kdysi jeho knížky i jeho nadějeplná vitalita představovaly v temných dobách cosi jako světlo našich večerů.