literární západ

Z titulku předkládaného sloupku arciže nevyplývá, že by se v těchto dnech na nádvoří staroslavného pražského Klementina shlukovaly zástupy českých nebo i zahraničních svobodných zednářů a v někdejším hájemství Tovaryšstva Ježíšova proklamovali svou přítomnost: nikoli. Zvědaví zájemci o toto společenství však do tohoto prostoru vskutku s chutí putovali, poněvadž v Galerii Klementinum několik týdnů probíhala sice komorní, leč znamenitě připravená výstava 100 let Lóže Národ. Byla věnována výročí založení nejstarší (tedy s výjimkou vesměs německojazyčných lóží 18. století) české zednářské lóže. Byla ustavena 28. března 1919, se Dnem učitelů to ale nemělo nic společného, byť právě tuzemští zednáři posléze věnovali velkou péči úpravě příbytku, v němž Jan Amos Komenský žil v nizozemském Naardenu.

Proč však o tom píšeme? Poněvadž i na vystaveném albu či fotoalbu z roku 1920 se můžeme záhy přesvědčit, že mezi prvními českými prvorepublikovými zednáři byla – kromě politiků, vědců, knihovníků či umělců jako Jan Štursa nebo Max Švabinský, posléze i Alfons Mucha jako čestný člen – zastoupena též celá řada významných českých spisovatelů. V tehdejší době k nejváženějším patřili Viktor Dyk, Jaroslav Kvapil a Josef Svatopluk Machar, jakož i Antal Stašek, z dnešního pohledu bychom v první řadě upozornili na Josefa a Karla Čapka. Zkrátka a dobře tehdejší elita českého písemnictví! Do lóže však vstoupili i jiní tehdy uznávaní literáti jako dekadentní básník a kritik Arnošt Procházka nebo velký propagátor francouzské literatury Hanuš Jelínek, později také legendární „ikonická osobnost“ spisovatele Emanuela z Lešehradu. O něm se žel na školách neučí.

Pochopitelně i svobodní zednáři byli a jsou lidmi z masa a kostí, čili nikoli neomylnými. Když se tedy v jednom článku o výstavě v Klementinu dočítáme – nejspíše jde o sdělení současného mistra Lóže Národ –, že jubilující lóže byla založena „přesně půl roku po vzniku samostatného československého státu“, můžeme se domnívat, že v lóži neumějí počítat do šesti. Nebylo to půl roku, nýbrž pouze pět měsíců. Vysvětlení je jednoduché: matematikové v Národu určitě (zprvu) nebyli.