literární západ

Arciže bychom neměli brát jméno Franze Kafky nadarmo, zneužívá se ho však želbohu při každé příležitosti, dokonce i kol jeho úmrtí. Zpráva ČTK na vědomost všem teď dala, že v sobotu uplynulo pětadevadesát let od skonu tohoto tvůrce. Jenž je, ač rakouský občan židovské národnosti a píšící německy, považován ve světě za největšího českého spisovatele. Možná také pražského, a to už může být v domácích končinách důvodem k závisti. Nicméně připomeňme, že tváří v tvář absurditám poúnorového režimu prošlo české umění (počínaje koncem padesátých let) velkou a nemálo inspirativní post-kafkovskou vlnou. Připomeňme tehdejší tuzemské varianty absurdního divadla nebo působivý proud existencialisticky a psychologicky temperované prozaické výpovědi.

Vraťme se ale ke zprávě ČTK, která si možná vzala za svůj vzor legendární Rádio Jerevan. Hlásá se v ní totiž beze všech skrupulí a dozajista i bez uzardění, že se „ve šlépějích velkého spisovatele vydali i význační autoři“ – načež jsou uvedeni pouze a jedině literáti čeští, a to kupodivu všehovšudy tři – „jako Ludvík Vaculík, Karel Pecka a Libuše Moníková“. Inu, Moníková je vskutku „kafkovský“ případ: naše exulantka totiž psala výhradně v němčině a Kafkou se zabývala a obdivovala ho. U Karla Pecky můžeme v souvislosti s Kafkou mluvit pouze o jedné jeho knize, která navazovala spíše na jiné texty „kafkovského“ ladění a ražení; navíc jeho Pasáž, již máme na mysli, patří k nejméně známým prozaikovým dílům. A Vaculík? Jeho přiřazování k Franzu Kafkovi je učiněná komedie plná omylů: málokteří literáti jsou si natolik nepodobni. Nemluvě o tom, že je značně diskutabilní, zda význam autora Českého snáře nespočívá spíše v publicistice a fejetonistice, k čemuž se přiklání i Slovník českých spisovatelů po roce 1945. Co kdybychom si konečně připustili, že Ludvík Vaculík, při vší úctě, není bůhvíjak význačný autor a že jeho knihy stárnou rychleji než lidstvo samo? Leč tak či onak, chápat ho jako tvůrce jdoucího ve šlépějích Franze Kafky, svědčí o jediném: že nepodepsaný pisatel zprávy ČTK buď nikdy nečetl Kafku, anebo si dosud nenašel čas na Vaculíka. Nebo nezná ani jednoho, ani druhého. Nejspíše nečte vůbec.