literární západ

Odeonů je ve světové kultuře včetně kultury literární povícero, zůstaňme však v českých končinách: u nás se poprvé s Odeonem jako názvem nakladatelství setkáváme ve třicátých letech minulého století a jeho spiritus agens byl tehdy nakladatel Jan Fromek, obdivovatel takřečeného levicového umění a zejména surrealistické tvorby. Právě úcta, jíž se jeho vydavatelské počiny těšily, vedla po několika desetiletích k tomu, že se Státní nakladatelství krásné literatury a umění (neboli SNKLU), přezdívané též „Krasavci“, v polovině šedesátých let přejmenovalo na Odeon. Tento název se záhy stal synonymem vysoké kvality knižní kultury, překladatelské i redakční práce, především ale obdivuhodně citlivého a zasvěceného výběru titulů obzvláště ze světové literatury. Odeon byl značkou své doby, zároveň ale (především v osmdesátých letech, byť i dřív) také ohniskem kulturní opozice, arciže v mezích zákona. Po roce 1989 mu však zaklinkal umíráček. Jeho stejnojmenný nástupce (Odeon jako nynější součást Knižního klubu) je, při vší úctě, poněkud jiný level a také má evidentně odlišné hodnotové cíle.

Uplynulo (zprvu necelých) třicet let a redaktoři Odeonu se začali znovu setkávat. Z kompaktního redakčního a nakladatelského týmu vznikl během času svého druhu zasloužilý klub kulturní elity: někdejší redaktoři v polistopadovém období působili v diplomatických službách na Západě i na Východě, získali vysokoškolské profesury a docentury, aktivně se (též jako nakladatelé) podíleli na literárněkulturním životě v Čechách – a samozřejmě i nadále vynikali jako prvotřídní překladatelé (nebo editoři) z mnoha světových jazyků. Někteří bohužel již nejsou mezi námi (namátkou romanisté Miloslav Žilina a Jan Binder nebo anglisté Eva Kondrysová a Jiří Josek), jiní však i nadále ztělesňují intelektuální špičku naší slovesné a společenské kultury (opět namátkou Jiří Pelán či Václav Jamek). Dalo by se říci, že Odeon v duchovním či estetickém smyslu žije dál, ačkoli nakladatelství Odeon (připomeňme i jeho vynikající výtvarnou redakci) už drahnou dobu patří minulosti. Však nikoli náhodou napsal renomovaný hispanista Josef Forbelský, krátce v něm též působící, že Odeon byl „vysokou školou literatury“. Důstojného pokračovatele ale nemá a bude mít jen stěží.