literární západ

V českém vnitrozemí nyní probíhá na stránkách velkonákladových deníků urputný spor mezi dámami, které dlouhodobě měly či doposud mají hlavní slovo v Památníku Karla Čapka ve Strži u Dobříše (přičemž kráčí o spor sahající takříkajíc až do hrdel a statků). Zato v uctivé vzdálenosti od tohoto s nadsázkou řečeno hlučícího minidavu je nejen Karlovi, ale i Josefu Čapkovi vzdávána náležitá pocta. V takzvaných Benátkách Severu neboli v severoruském či pobaltském Sankt-Petěrburgu už totiž řadu let utěšeně působí Společnost bratří Čapků. Existuje více než dvě desetiletí a nelze nezdůraznit, že jeho domovem je právě takřečený „Pítěr“, nikoli metropole Moskva! Zmíněná Společnost téměř od svého založení vydává pravidelnou ročenku, která nyní spatřila světlo světa již posedmnácté.

Samovolně tato publikace ovšemže na svět nepřichází: rediguje ji a připravuje zkušená nakladatelka a zapálená překladatelka z češtiny Olga Akbulatovová. V ročence se uveřejňují zajímavé dokumentárně laděné příspěvky, někdy kulturněhistorického charakteru (kupříkladu informace o dlouholetém působení významných lingvistů, „bílých“ exulantů Platona a Leontije Kopeckého v Československé republice), ale i ukázky z novější české literatury. V nejnovějším vydání ročenky přišla řada jednak na romanopisce Martina Vopěnku, jednak na básnířku a prozaičku Milenu Fucimanovou: jinými slovy nikoli na nečtoucími neboli nesečtělými tuzemskými médii vychvalované, ačkoli průměrné, ne-li podprůměrné literáty. Došlo však i na novodobé klasiky: v několika ukázkách je zde představen rovněž český nadtvůrce nad nadtvůrce čili nikdo jiný než sám Jára Cimrman. Žel se v připojeném medailonu nedočteme, že zrovna v případě tohoto údajně rodilého Vídeňáka kráčí s největší pravděpodobností o největšího z nekonečna největších Čechů. Zřejmě i kvůli tomu, že by se pak Společnost i její ročenka mohla díky přeshraničnímu Cimrmanově fluidu spontánně přejmenovat.

Zatím však tak nečiní a zároveň se hlásí k odkazu významných sanktpetěrburských bohemistů, k nimž kromě chronicky přeceňovaného Olega Maleviče patří i neprávem opomíjení Irina Poročkinová a Igor Ivanov/Inov. Lze to chápat i tak, že jejich památce je tato ruská bohemistická ročenka věnována.