literární západ

Není českým literátům souzeno ni přáno, aby si užívali nejrůznějšího dobrodiní příznačného pro vinařské kraje. Konkrétně máme na mysli světoznámé viničné oblasti v okolí akvitánské metropole Bordeaux, jehož vinné dary či produkty v rozmanité míře občas doputovávají i do našich sklenek. Jde však o něco jiného: tamější vinaři více či méně pravidelně pořádají setkání, která by se dala přirovnat k tuzemským farmářským trhům, jsou ale zpravidla z kulturního hlediska mnohem „výživnější“. Nejde totiž pouze o nabídku, ochutnávání a arciže též prodej místního kvalitního vína, leč o souběžně probíhající tvůrčí akce. K těm patří kupříkladu výstavy obrazů či grafik, vesměs děl umělců působících v Akvitánii a přilehlých lokalitách, ale také knižní miniveletrhy. Ty samozřejmě bývají skoro pokaždé spojeny s literárním čtením, s autogramiádami nebo s vyhlašováním regionálních literárních cen. Lahodné bordeauxské vínko v mnoha odrůdách tomu všemu vtiskuje rozverné literárněkulturní podloží. Našinec má co závidět, i když není ani za mák závistivý.

Vždy se najde spiritus agens těchto slavností odehrávajících se ve znamení vína, knih a umění a této role se s chutí a s gustem ujímá i výrazná spisovatelka, výtvarnice a nakladatelka Geneviéve de Dietrich, žijící na březích mohutné akvitánské řeky Dordogne – ve vinařské obci Saint-Magne de Castillon. V těchto dnech pobývala v Čechách a dlužno říci, že správná formulace by mohla znít, že opět, znovu a zas pobývala v Čechách. Tentokrát v Chodouni u Libomyšle. Paní de Dietrich do naší domoviny jezdí ráda a víceméně pravidelně, shodou okolností tu zažila i vpád udatných sovětských válečníků v srpnu 1968. České motivy a české zážitky se nikoli náhodou promítly také do celé řady jejích knih a v nedávném případě vedly též k volbě názvu. Ač je to téměř k nevíře, jeden z jejích románů (či románových novel), před několika lety vydaný v nakladatelství La fontaine secréte, se nazývá Objížďka ou Le Privilége. První slovo skutečně překládat nemusíme, přetlumočit to druhé snad rovněž není zapotřebí. Francouzská literární obec by si slovo „objížďka“ měla povinně zapamatovat. A my zase jméno a příjmení čechomilné umělkyně.