literární západ

Všichni skončíme v říši zapomnění, mnozí si však naštěstí po odchodu na věčnost na nebesích zaslouží vděčná a hřejivá slova, byť se o nich někdy ví jen v malém okruhu populace. Zvláštní uznání si zasluhují i ti, kdo se celý život věnovali propagaci české kultury a české literatury. Patřil k nim i polský bohemista Jacek Baluch, pýcha Jagellonské univerzity v Krakově, který před několika dny (konkrétně 3. července) skonal ve věku devětasedmdesáti let.

Jacek Baluch studoval slovanskou filologii na krakovské alma mater a ve studiích pokračoval na pražské Univerzitě Karlově. Dorazil z liberálního polského ovzduší (společenské bouře roku 1956 si vybojovaly vícero doušků svobodomyslnosti) do zatuchlého prostředí českého. Stačilo se však vzdálit dvě tři zastávky od zakonzervované „fildy“ a jako kdyby se člověk octl v úplně jiném světě vitálních studentů a neméně vitálních pedagogů: zejména v staropražských hospůdkách. Před pár lety Baluch v tradičním hostinci na Kampě vzpomínal, vzpomínal… Málokdy už tehdejší časy pamatuje! Po absolutoriu se polský badatel věnoval neoficiálním tendencím v moderním českém písemnictví, agilně vystupoval v řadách kulturní opozice, až po pádu Solidarity skončil v kriminále. Později opět přednášel (u nás by to nebylo myslitelné) a také překládal: například Utrpení knížete Sternenhocha Ladislava Klímy nebo Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona Jaroslava Haška. Jako spojka mezi českou a polskou nezávislou kulturní společností se v letech 1900–1995 stal prvním polistopadovým polským velvyslancem v České republice (zprvu ČSR).

Krakovský rodák Jacek Baluch byl i renesanční osobností. Působil ve slezském Opolí, psával limericky, vydal knihu o vypravěčství Bohumila Hrabala (ta vyšla i česky), podílel se na slovníku česko-polských literárních termínů – a především byl dychtivým vyznavačem literárního i vědeckého života v mnoha podobách. Znamenitý společník, erudovaný filolog. Pravý opak šedého teoretizování. Tento typ badatele mezi našimi bohemisty bolestně chybí. O to větší čest budiž jeho památce!