opuštěná místa

do vydání Plže

dny
1
4
hodiny
0
5
minuty
1
2
sekundy
3
1

plz

odkazy

kmp

czech_lit

saspi

vanili

cechura

epika

nava


jsme na facebooku



Málokdo ještě ví, že v pradávném roce 1976 vydalo nakladatelství Odeon v kongeniálním překladu Luďka Kubišty a pod názvem Imaginární sova výbor z poezie leningradského či sankt-petěrburského básníka Viktora Sosnory (1935–2019). Bylo mu tenkrát pouhých čtyřicet a přes mladý věk a přes své poustevnické i nemálo bohémské chování patřil ke kultovním nadějím ruského písemnictví. Médiím se ale štítivě vyhýbal, a to za sovětských i za postsovětských časů. Žil skoro trvale v ústraní a až do skonu se co nejvíce stranil hlučících davů ve všech podobách. Dožil se čtyřiaosmdesáti.

Média neměl Sosnora v lásce, poněvadž by byla v pokušení přeonačit jeho životní osudy mediální idiokracií. Rodiče sice ušli stalinským masakrům, v útlém dětství však měl budoucí básník namále: mohl zahynout za válečné blokády Leningradu. Díky evakuaci se dostal na Kubáň, tu ale právě obsadil wehrmacht a sedmiletého Viktora vyslýchalo gestapo. Strýc ho vzal do partyzánského oddílu, jehož členové pak byli před chlapcovýma očima popraveni. Když ho v padesátých letech povolali do armády, octl se mezi těmi, komu určili za sovětských jaderných pokusů v arktickém regionu roli „pokusných vojáků“. Byl ozářen a postupně ztrácel sluch, až ohluchl úplně. Tak jako mnozí ruští nonkonformní básníci žil a pil, pil a žil. A především psal sugestivní poezii, umně navazující na podněty rané literární avantgardy, zejména ruského futurismu a novoklasicismu. Nakonec však pověsil básnictví na hřebík a přesedlal na experimentální historickou prózu.

Ruští literární kritikové a literáti nyní píší o Viktoru Sosnorovi jako o „posledním velikánu“ tuzemské poezie nebo jako o mimozemšťanovi, který v něčem předčí i básnickou plejádu, k níž v Rusku řadí kupříkladu Annu Achmatovovou nebo jejího žáka Iosifa Brodského. Jeden publicista dokonce napsal, že Sosnorovo úmrtí je největší tragédií tuzemského básnictví po Puškinově smrti v souboji. Nadsadil, opět se však ukazuje, že velikost tvůrce bývá rozpoznána až po jeho odchodu na věčnost. V Čechách se můžeme pyšnit, že byl u nás přeložen: básník Sosnora, tato imaginární sova ruské kultury.


jeden komentář k „Velký hluchý básník“

  • Milan Šedivý:

    Z téhle odeonské edice jsem četl 86 titulů, ale Sosnora mi ještě hříšně nepadnul do ruky – jako jeden z posledních. Ale i to přijde. Inu, zaživa ho už nepřečtu. Za svého zaživa ještě ano.

přidat komentář

kniha týdne

boldan_knihtisk

kalendář

«červenec 2019»
PÚSČPSN
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031EC

dívka týdne

divka_tydne_298

komentáře

  • Milan Šedivý { No sláva na nebesích, konečně jste to akceptoval. Však jsem vás již dříve, když jste... } – 17. 08. 23:26
  • Milan Šedivý { Z téhle odeonské edice jsem četl 86 titulů, ale Sosnora mi ještě hříšně nepadnul do... } – 03. 08. 8:40
  • šáš { Předplatné lze pořídit ZDE + v článku je zmiňován email, tam by se Vás (jí)... } – 31. 07. 21:47
  • Marešová { moje kamarádka má zájem si Babylon objednat a zaplat předplatné. ale nemá počítač. Jak na... } – 30. 07. 19:26

anketa

Dělá Středisko západočeských spisovatelů dost pro literaturu v regionu?

zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

LZ banner

Morris & Woody