opuštěná místa

do vydání Plže

dny
0
-1
hodiny
-1
0
minuty
0
-1
sekundy
0
0

plz

odkazy

kmp

czech_lit

saspi

vanili

cechura

epika

nava


jsme na facebooku



Málokdo ještě ví, že v pradávném roce 1976 vydalo nakladatelství Odeon v kongeniálním překladu Luďka Kubišty a pod názvem Imaginární sova výbor z poezie leningradského či sankt-petěrburského básníka Viktora Sosnory (1935–2019). Bylo mu tenkrát pouhých čtyřicet a přes mladý věk a přes své poustevnické i nemálo bohémské chování patřil ke kultovním nadějím ruského písemnictví. Médiím se ale štítivě vyhýbal, a to za sovětských i za postsovětských časů. Žil skoro trvale v ústraní a až do skonu se co nejvíce stranil hlučících davů ve všech podobách. Dožil se čtyřiaosmdesáti.

Média neměl Sosnora v lásce, poněvadž by byla v pokušení přeonačit jeho životní osudy mediální idiokracií. Rodiče sice ušli stalinským masakrům, v útlém dětství však měl budoucí básník namále: mohl zahynout za válečné blokády Leningradu. Díky evakuaci se dostal na Kubáň, tu ale právě obsadil wehrmacht a sedmiletého Viktora vyslýchalo gestapo. Strýc ho vzal do partyzánského oddílu, jehož členové pak byli před chlapcovýma očima popraveni. Když ho v padesátých letech povolali do armády, octl se mezi těmi, komu určili za sovětských jaderných pokusů v arktickém regionu roli „pokusných vojáků“. Byl ozářen a postupně ztrácel sluch, až ohluchl úplně. Tak jako mnozí ruští nonkonformní básníci žil a pil, pil a žil. A především psal sugestivní poezii, umně navazující na podněty rané literární avantgardy, zejména ruského futurismu a novoklasicismu. Nakonec však pověsil básnictví na hřebík a přesedlal na experimentální historickou prózu.

Ruští literární kritikové a literáti nyní píší o Viktoru Sosnorovi jako o „posledním velikánu“ tuzemské poezie nebo jako o mimozemšťanovi, který v něčem předčí i básnickou plejádu, k níž v Rusku řadí kupříkladu Annu Achmatovovou nebo jejího žáka Iosifa Brodského. Jeden publicista dokonce napsal, že Sosnorovo úmrtí je největší tragédií tuzemského básnictví po Puškinově smrti v souboji. Nadsadil, opět se však ukazuje, že velikost tvůrce bývá rozpoznána až po jeho odchodu na věčnost. V Čechách se můžeme pyšnit, že byl u nás přeložen: básník Sosnora, tato imaginární sova ruské kultury.


One Response to “Velký hluchý básník”

  • Milan Šedivý:

    Z téhle odeonské edice jsem četl 86 titulů, ale Sosnora mi ještě hříšně nepadnul do ruky – jako jeden z posledních. Ale i to přijde. Inu, zaživa ho už nepřečtu. Za svého zaživa ještě ano.

Leave a Reply

kniha týdne

sojka_sesuv
prosinec 2019
púsčpsn
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
     
< lis Jan >

dívka týdne

divka_tydne_38_0

komentáře

  • šáš { Ani si netipnete? Já si totiž neskromně myslím, že vím. } – 23. 10. 17:45
  • Milan Šedivý { Škoda, že neznámé jméno toho ledňáčka, požádal bych ho o nějaký humoristický román, ovšemže o... } – 21. 09. 22:37
  • šáš { Tak tohle mě opravdu upřímně pobavilo (i když vím, že takovým věcem by se člověk... } – 01. 09. 18:24
  • Milan Šedivý { No sláva na nebesích, konečně jste to akceptoval. Však jsem vás již dříve, když jste... } – 17. 08. 23:26

anketa

Dělá Středisko západočeských spisovatelů dost pro literaturu v regionu?

zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

LZ banner

Morris & Woody