literární západ

Na přelomu loňského a letošního roku jsme se s ní loučili: Dobrá adresa, kulturně společenský časopis na internetu, který měl za sebou téměř dvacetiletou existenci, jednoduše řečeno zanikl. Oplakali jsme ji, byla jí nesmírná škoda. Dlouhá léta vycházela měsíc co měsíc s podporou Ministerstva kultury ČR, než od něj najednou dostala košem, to jí však neubralo kuráže a nějaký čas houževnatě vycházela dál a přitom nic neztratila na kvalitě. Pak jí zaklinkal umíráček. A najednou…

Najednou se vynořila jakoby odněkud z nebytí. Kdesi v tajemných skulinách se skrývá trojčíslo č. 1–3, k dispozici je však již trojčíslo následující čili č. 4–6, z čehož vyplývá, že se Dobrá adresa po kouzelného proutku mávnutí proměnila z měsíčníku ve čtvrtletník. Nynější šéfredaktor, středogenerační kritik a publicista Štefan Švec, který v minulých dobách už delší čas v časopise redakčně působil, v úvodníku sděluje, že jde o „první plnohodnotné číslo, které připravila nová redakce“, zdá se však, že v dané chvíli tvoří redakci pouze on sám. Staronovým grafickým úpravcem DA je i nadále Jakub Tayari. Další číslo (trojčíslo) má přijít na svět v letním údobí.

Po přečtení znovuzrozené Dobré adresy se neubráníme konstatování, byť přejícnému, že každé začátky jsou těžké, zvláště jde-li o staronové začátky. Časopis výrazně zeštíhlel, zmiňované trojčíslo je mnohem menší než někdejší jednotlivá čísla, ovšem kdyby některé příspěvky vůbec nevyšly, svět by se nezbořil. Vpravdě ani Dobrá adresa. Bonbónkem tohoto trojčísla je však ukázka z pozůstalosti Vojtěcha Varyše (1885–2018), enfanta terrible české mileniální literární a umělecké kultury, jenž bohužel loni v lednu rozšířil řady našich nebohých sebevrahů. Snad jeho románový rukopis dřív nebo později vyjde knižně. Co je ale podstatné: že je Dobrá adresa opět na světě a že jí Štefan Švec dřív nebo později vtiskne dobrý říz i dobrou tvůrčí míru.