literární západ

Takhle si – s úsměvnou nadsázkou – říkají zahraniční překladatelé české literatury, někdy bohemisté kvalifikací, jindy z čiré lásky k našemu písemnictví. Pravidelně se pro ně pořádá odborný seminář, v jehož organizaci se vystřídalo vícero institucionálních subjektů. Občas šlo spíše o bídu s nouzí (kupříkladu v pseudorežii literárních zombie z Obce spisovatelů), občas to bylo připraveno zajímavěji.

Žel si cizozemští přátelé naší prózy a poezie mohli i oči z bulev vyvalit. To si pořadatelé usmysleli, že jim budou v rámci semináře předčítat ukázky z překladů české literární produkce. Proč ne, jenže ty ukázky byly kupříkladu v irštině nebo baskicky. Představte si, že dorazíte třeba ze San Francisca, abyste se něco dověděli o novinkách naší tvorby literární – a dojde na baskičtinu. Zajímavé to je, ale pro chudáky bohemisty bývá pobyt na semináři finančně náročný, takže na podobná extempore nejsou ani trochu zvědavi. Horší to snad už nebude.

Semináře leckdy probíhaly v Praze, v posledních letech však stále častěji v různých regionech. Letos přišla řada na Ústí nad Labem – na teritorium, jež bývá označováno za „kulturní krajinu romantismu“ i za prostor, v němž přetrvávají bolestná traumata z minulosti. Vraťme se ale k literatuře: na seminář přijeli mnozí zkušení překladatelé z češtiny, kteří o české společnosti vědí své a zajímá je hodnocení soudobé literární tvorby. Je otázkou, proč se jim v programu servírovala přednáška o dějinách umění na Litoměřicku a Ústecku, proč se jim referovalo o paradoxech české zbožnosti (přičemž přednášející nepřipouští existenci literatury evangelické), proč museli být poučováni o „historii areálu dnešní České republiky“ v době Protektorátu Čechy a Morava. Aby si někdo přivydělal?

Obecně vzato je sice seminář svrchovaně užitečný, musí však mít pro naše věrné gerontobohemisty (termín vymyslel finský bohemista Eero Balk) poněkud vyšší smysl. Obáváme se, že tentokrát byl asi nejzajímavější příspěvek Radima Kopáče Alkohol a jeho konzumace v české literatuře 19. a 20. století. Jenže co 21. století? Nebo návštěva biskupského pivovaru. Přijet do Čech třeba z Fidži – no nekup to!