literární západ

Kdysi dávno, v 16. století, si získal ve službách Rožmberků velkou slávu Jakub Krčín z Jelčan, spoluzakladatel českého vodního stavitelství. Jak píše Josef Dolejší, právě tento kolínský rodák a pozdější přetvořitel jihočeské krajiny byl tím, kdo „vždy bezpečně dokázal nalézt živou vodu a přivést ji magií pevné vůle tam, kde si ji přál mít“. Nebýt jeho, dostávaly by se jižní Čechy za každé povodně do velkých úzkých. Nyní vody v zemi zlověstně ubývá a osvíceného panstva, které by dalo dnešním vodohospodářům volnou ruku, pohříchu rovněž.

Právem se konstatuje, že o Jakubu Krčínovi sice bylo napsáno mnoho studií, a dokonce o něm vzniklo i několik románů a dramatických děl, takže jde o tuzemskou literární postavu par excellence, leč v žádné z odborných nebo beletristických prací nebyl tento vynikající rybníkář doposud pojednán jako jeden z nejvýznamnějších alchymistů své doby a v Čechách zvlášť. Tyto jeho aktivity, v tehdejších časech tolik charakteristické pro mnoho vzdělanců, jakož i pro urozence včetně císaře Rudolfa II. nebo Viléma z Rožmberka, se pohříchu připomínají zcela okrajově, třebaže se zrovna Krčín hlásil k tomu, že je „statečným rytířem alchymie“. Však se také znal a stýkal s věhlasnými britskými alchymisty Johnem Dee a Edwardem Kellym.

V rozkvětu své kariéry nechal Jakub Krčín zbudovat nikoli velikášskou, o to však líbeznější renesanční tvrz v Křepenicích na Sedlčansku, v níž dal zřídit i velkou a dobře vybavenou alchymistickou laboratoř, pravou alchymistickou kuchyni. Tam se (i pod dohledem zkušenějších alchymistů) věnoval úhrnem jedenadvacet let pokusům o transmutaci látek. Křepenické lokalitě vtiskl nový název: pojmenoval ji Nový hrádek Krčínov v Krčínově. Tenkrát se stal v Sedlčanech, ve středisku vltavského kraje, horlivým členem literárního bratrstva, poskládaného z lidí učených, často bakalářů, většinou víry pod obojí, čili společenství podporujícího tamější proslulou latinskou školu. Na Krčínově náhrobníku poblíž Sedlčan stojí nikoli náhodou psáno: „Nepozbyl světa, ba spíše jistějšího a přejasného údělu nabyl.“