literární západ

Před pár lety se odehrávalo klání mezi západočeskou a severomoravskou metropolí, kdo z nich si vybojuje zdánlivě honosný titul Evropské hlavní město kultury: arciže s platností pouze na jediný rok a dozajista spolu s jinými soutěžícími a vítěznými městy, o jejichž triumfu se potom kolikrát skoro nevědělo. Zdá se to k nevíře, jenže pomyslnou stolicí evropské kultury se svého času stalo i město Praha, zatímco Brno z případného soutěžení nahonem vycouvalo, neb by se jí titul tuze prodražil.

Nuže, v biogramu jedné význačné české literární badatelky se můžeme dočíst, že je už řadu let členkou okrašlovacího spolku Za Krásnou Ostravu – a že se v rámci této své bohulibé činorodosti zasloužila o to, že v největším městě severní a severovýchodní Moravy byla před určitým časem instalována pamětní deska k poctě místního rodáka, zpočátku „postkvětňáckého“ básníka, posléze předního literárního vědce a pozoruhodného prozaika Vladimíra Macury (1945–1999). Nic nevadí, že počínaje studiemi Macura žil v Praze a nedlouho po roce 1989 se stal ředitelem Ústavu pro českou literaturu AV; před svým skonem získal také Státní cenu za literaturu. V pražských končinách byla po něm za nějaký čas pojmenována menší literární cena, týkající se studentských vědeckých aktivit, v Ostravě mu složili hold důstojnou pamětní deskou.

Takové okrašlovací spolky by asi měly působit na mnoha místech, poněvadž by si všude našly uplatnění. Kupříkladu ve zmíněném západočeském krajském městě by takto měla být už dávno s úctou připomenuta památka nejvýznamnějšího místního literárního dějepisce, totiž Emila Felixe (1889–1956). Jeho literárněhistorické zpracování osudů slovesné tvorby v regionu, v němž trvale působil, by si zasloužilo reedici (vždyť co bychom si povídali, jeho pokračovatelé mu nesahají ani po paty) a on sám stejně jako Vladimír Macura pamětní desku. Když k poctě fotbalového trenéra Vrby byla vysázena švarná vrba, Felixe by s nadsázkou připomnělo vyobrazení bájného ptáka Fénixe. Především by však měl být čten a mělo by se o něm vědět. Není a neví se.