literární západ

Jediná věta někdy vyznívá jako nezvratný důkaz, že se významnému českému spisovateli žijícímu v Paříži přihodilo neštěstí, které nechodí pouze po horách, ale občas se zakousne jak cizopasné klíště i do vlastní osobnosti. Ta hrůzná věta říká, že „Milan Kundera se dostal pod drobnohled Milana Blahynky“. Nelze se spoléhat, že by autor Žertu a Nesnesitelné lehkosti bytí o ničem nevěděl: určitě se záhy našli všelijací kamarádíčkové (dříve dlouhodobě ve službách StB), kteří mu knižní publikaci o jeho tvorbě filištínsky podstrčili. Pro úplnost dodejme, že Blahynkův opus čítá 218 stran a pod názvem Sedm kapitol o díle Milana Kundery ho vydalo ultrakomunistické Nakladatelství Kmen.

Co se Milanu Blahynkovi nedá upřít, to je jeho odborná píle, režim nerežim, nerežim režim. Nicméně můžeme přijít s hypotézou, že tento úslužný „ministrant“ české literatury v dvacetiletí po srpnech 1968 a 1969, přeuctivě píšící o tehdejších mocipánech, tehdy nejspíše neotevřel jedinou exilovou publikaci z Kunderova pera – a co se týče pozdějších období, z jeho Sedmi kapitol se dá snadno vyčíst, že se poznatky vyplývajícími ze spisovatelovy „pařížské“ esejistiky nepoučil ani v nejmenším. Není divu: jde o úplně jiný myšlenkový svět a koneckonců se Kundera na rozdíl od dávných padesátých roků ve všem proměnil (ba i ve volbě jazyka), zatímco Blahynka s nadsázkou řečeno zůstal Blahynkou.

Ten nicméně došel ve své knize k objevům, které mu nedůvtipní badatelé mohou závidět. Dočítáme se, že s neuvěřitelnou jasnozřivostí připomíná, že proslulý Kunderův román Žert má sedm kapitol. Vskutku: sedm, nikoli pět nebo osm! Kdo někdy zapochyboval, zda Milan Blahynka umí počítat do sedmi, může se ujistit o opaku: umí. Žádný literární bohemista si asi před ním nedal natolik lopotnou práci, aby v Žertu pečlivě spočítal kapitoly! Až nyní se to podařilo. Závěr je též oslnivý: Blahynka prý zjistil, že se spisovatelova originalita projevuje i ve struktuře jeho knih. Kundera bude čubrnět!