literární západ

Literární čtení, nejčastěji básnická a cizokrajně řečená poetry readings, se počínaje předpodzimním babím létem až do léta následujícího vesměs konají v hojném počtu. Některé festivaly poezie mají už dlouholetou tradici a získaly si již obstojné mezinárodní renomé. Od července do září však na podobné poetické recitaly či minirecitaly dochází spíše jen výjimečně, nicméně pokaždé představují příjemné oživení kteréhokoli kulturního léta. Nezáleží přitom tolik na tom, zda se uskutečňují ve velkých centrech nebo kupříkladu v oblíbených letoviscích.

Přímořská Rovinj (italsky Rovigno, město pojmenované podle rubínové barvy zdejší půdy) je právem považována za architektonický klenot Istrie. Pořádají se v ní zvláště v létě i hodnotné hudební koncerty (namátkou klavírní soirée v klášteře sv. Františka, v perle istrijského baroka), může však přijít řada i na poezii. Dokonce na „čarovný večer“ s výhledem na mořskou hladinu, v němž tentokrát účinkovali tři básníci a jedna básnířka. Byl to ovšem rovněž večer náležitě internacionální: že v něm účinkovali dva chorvatští tvůrci, neznamenalo žádné překvapení, jenže jim sekundovala srbská básnířka. Což je důkaz, že v kulturní sféře není případná animozita mezi Chorvaty a Srby nikterak zaznamenáníhodná, ba právě naopak. Poezie je přece nadpolitická, v něčem i nadjazyková.

Nezůstalo však pouze u západoslovanských poetů z bývalých jugoslávských končin: své verše na večeru recitoval dokonce i básník – irský. Pochopitelně v irštině, to znamená v řeči Jamese Joyce. Možná šlo o pouhou shodu náhod, leč toto spojení různých literárních kultur a různých jazykových světů mělo neopakovatelné kouzlo. Nebo ho pouze mohlo mít? Dozajista platí, že podobných literárních čtení (nejlépe s tuzemskými i cizozemskými vystupujícími) by mělo být v současnosti co nejvíce. Přičemž jak v domovině, tak i v cizině.