opuštěná místa

do vydání Plže

dny
2
0
hodiny
1
6
minuty
1
7
sekundy
0
1

plz

odkazy

kmp

czech_lit

saspi

vanili

cechura

epika

nava


jsme na facebooku



Není to tak dlouho, kdy byl dr. No vyzván či dotázán, zda by v rámci Literárního Západu nenapsal též něco o česko–německých literárních vztazích. Dá se to charakterizovat i nějak jinak? Přinejmenším zvážit, co by se dalo na toto téma říci? Paradoxní nebo podivuhodná je skutečnost, že do určité míry nejintenzivnější jsou nyní česko-německé kontakty ve světě slovesnosti v hájemství odborného bádání. Německá slavistika se hojně zabývá českými literárními dějinami, naše bohemistika se zase mnohem víc než v minulých časech zajímá zvláště o německou literaturu vznikající v prvorepublikovém období na území Čech, Moravy a Slezska. Jenže co tzv. žhavá současnost?

Zcela nedávno byla z ministerského popudu a za ministerské peníze přeložena celá řada soudobých tuzemských beletristických titulů do němčiny, prý aby se takto oslovila německojazyčná veřejnost. Tyto překlady byly houfně představovány v průběhu letošního knižního veletrhu v Lipsku, obáváme se však, že svůj oučel splnily jen poskrovnu. Každá česká novinka bůhvíjakým knižním posvícením věru není a k překladu byly vybrány kolikrát texty jen těch, kdo „zdravili u vrbiček“. Na mnoho jiných se pohříchu nedostalo, ač i další autoři by se mohli těšit v německém kulturním kontextu sympatické čtenářské a kritické odezvě. Přednost dostali ti, jejichž přednosti nejsou bůhvíjak nejpřednější.

A co německá literatura v Čechách? Konečně se napravují velké ediční dluhy z minulosti: svého času byly některé tituly zapovídány, jiné sice vydávány byly, ale výhradně jako „společensko-kritické“. V tomto směru je situace mnohonásobně příznivější. Ocenění si zasluhují i překlady knih staršího data, kupříkladu Roberta Walsera nebo Arna Schmidta, což jsou učiněné klenoty novodobého evropského písemnictví. Nemluvě o Bernhardu Schlinkovi a dalších, též mladších nejsoučasnějších autorech. Zapomenout bychom neměli ani na specifické prolínání obou literatur v tvorbě českých autorů německého jazyka: dřív to byla Libuše Moníková a Ota Filip, nyní namátkou v Berlíně žijící Jan Faktor. Právě jejich texty jsou (či byly) pro vzájemné vztahy nakonec nesrovnatelně závažnější než ministerská hurá akce s financováním překládání pro překládání.


Leave a Reply

kniha týdne

sojka_sesuv
listopad 2019
púsčpsn
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
 
< říj pro >

dívka týdne

divka_tydne_38_0

komentáře

  • šáš { Ani si netipnete? Já si totiž neskromně myslím, že vím. } – 23. 10. 17:45
  • Milan Šedivý { Škoda, že neznámé jméno toho ledňáčka, požádal bych ho o nějaký humoristický román, ovšemže o... } – 21. 09. 22:37
  • šáš { Tak tohle mě opravdu upřímně pobavilo (i když vím, že takovým věcem by se člověk... } – 01. 09. 18:24
  • Milan Šedivý { No sláva na nebesích, konečně jste to akceptoval. Však jsem vás již dříve, když jste... } – 17. 08. 23:26

anketa

Dělá Středisko západočeských spisovatelů dost pro literaturu v regionu?

zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

LZ banner

Morris & Woody