literární západ

Jsou literární ocenění různější než různorodá a některé jsou i roztodivná: jejich nominace se utajují div že ne do posledního okamžiku – a může-li být v porotě někdo, kdo se v dané, mnohdy regionální problematice vyzná víc než ostatní, může mít jistotu, že by do poradního sboru „asi neprošel“. Kocourkov je holt Kocourkov a kdo nezdraví u vrbiček, tomu nebudiž ni zdola dáno. Naštěstí to tak nechodí všude a zejména nově založené literární ceny si ve svých regulích ani v porotcovské praxi takto nepočínají. Například olomoucká, arciže nejenom olomoucká Cena Václava Buriana.

Ta je udělována rokem 2016 počínaje a představuje hold neochvějnému a neúnavnému olomouckému publicistovi a překladateli Václavu Burianovi. Čest jeho památce! Cena zdaleka není jen moravská nebo hanácká a má výrazně nadnárodní či nadregionální přesah. Pořádá ji Výbor pro Cenu Václava Buriana, týká se pouze básnické tvorby a opírá se o dobrozdání lektorů ze čtyř zemí: kromě českomoravskoslezského poetického světa se zvažují kandidatury ze Slovenska, Polska a německojazyčných zemí. V prvním ročníku uspěl roudnický básník Milan Děžinský, později sklízeli vavříny polští tvůrci a nyní došlo na dvaatřicetiletého berlínského politologa a básníka Maxe Czolleka, věnujícího se problematice soudobého antisemitismu. Cenu si převzal v olomouckém Divadle hudby po soutěžním čtení a po diskusi s porotou. Veselí pokračovalo v Hospodě U Musea a předpokládáme, že ex-ministr kultury, Olomoučan A. Staněk tam nezavítal. Ten chodí s jinačími pány na led i na hrad!

Každý rok však uvedený výbor určí ještě jednoho vítěze: totiž umělce, jenž si odnese vavříny jako „laureát za kulturní přínos pro středoevropský dia- log“. Letos se jím nestal ani Čech, ani Slovák aj., nýbrž vynikající ukrajinský prozaik Jurij Andruchovyč. Rceme, že po zásluze! Narodil se v Ivano-Frankivsku, jenže to je město, které se až do šedesátých let 20. století nazývalo Stanislav. Při vší úctě ke klasikovi Ivanu Frankovi by se mělo co nejdříve vrátit ke svému původnímu pojmenování!