literární západ

Arciže se nesluší utahovat si ze spisovatele po těžkém onemocnění či vstupovat s ním do sporu a sváru, jenže v případě Michala Viewegha je to dosti ošemetné rozhodování. Přečteme-li si jeho knihu novinářské publicistiky Mým vrstevníkům a jiné fejetony (jde o texty otiskované po dobu jednoho roku v týdenní příloze Lidových novin, konkrétně od dubna 2018), shledáváme, že ať píše Viewegh o tím či onom, neustále si stěžuje, stýská, brečí, skuhrá, pofňukává… Že žehrá na zdravotní maléry (ten největší se odehrál již v roce 2012), to se dá pochopit, o to víc však běduje nad dalším rozpadlým manželstvím (však ví, proč), nad ztrátou části jmění, nad zánikem různých přátelství (však ví, proč) a podobně. Do toho se pořád nehorázně vytahuje a vystupuje i co fejetonista zpupně a nafoukaně – takříkajíc jako malý Jarda. On si snad Viewegh opravdu myslí, že je největší český literát všech dob!

Tak ať si to myslí. Ego je ego je ego. Honosí se ale i něčím jiným: svou kulturní indolencí či ignorancí, řečeno s odvoláním na román Milana Kundery. Prozradí nám ze svého okoralého vnitřního života (ach, ani předražená luxusní cizokrajná vínka nemůže pít tak často jako kdysi!) namátkou i to, že nečte a že debaty o literatuře snáší jen s převelikou nechutí (zvláště když se nevychvalují jeho tituly). Že skoro vůbec nečte literární časopisy (míníme, že je se zájmem nečetl nikdy a ohlídával si spíše novinové rubriky) a ani po recenzích svých knih se nepídí. Přinejmenším to tvrdí a pochvaluje si, jak strašně mnoho knih už napsal a vydal, nepřipouští však, že ne všechny možná budou nejlepčejší.

Jenže ouha! Po jednom periodiku přece jen sáhl a hned byl oheň na vieweghovské střeše. Přečetl si v něm, že proděkan DAMU (což asi nebude žádný pisálek) má výhrady k jeho nové knížce určené pro děti a mládež. K výhradám se však náš pan fejetonista nevyjadřuje ni slůvkem, svou knihu (co když opravdu stojí za starou belu?) nehájí, zato se záludně oboří na recenzenta či kritika. Přičemž vyštrachá, že dotyčný byl v dávných dobách redaktorem Ohníčku čili div že ne starorežimním satanášem. Sečteno a zváženo: psaní Vieweghovi nejde, tak se dal na kádrování. Lepší to už nebude.