literární západ

Před několika dny zesnul holický rodák Karel Malich, výtvarný umělec par excellence. Jeho díla, stejně jako díla Boštíkova nebo Kolíbalova, v šedesátých letech fascinovala: byla natolik jiná a nesrovnatelně kreativnější než konvenční dobová produkce. Nestárnoucí Malich se dožil málem biblického věku pětadevadesáti roků – a před pár lety také impozantní výstavy svých výtvorů v Jízdárně Pražského hradu. Nejen to: nedlouho před jeho skonem se v Galerii Zdeněk Sklenář konala výstava Malich 95 u příležitosti umělcových říjnových narozenin. Výstižně bylo řečeno, že tvůrce k malbě, zpočátku zejména ke krajinomalbě přivedla fascinace krajinou, zatímco k jeho pozdějšímu zaujetí abstrakcí a sugestivními drátěnými plastikami přispěly „vizionářské schopnosti jištěné zkušeností zručného konstruktéra“ (Blanka Frajerová). Další kunsthistorikové dozajista o významu Malichova díla v českém umění 20. a počátku 21. století povědí víc.

Ve většině aktuálních nekrologů však chybí zmínka, že výtvarný všeuměl Karel Malich měl i literární nadání, ačkoli to nebyl žádný píšící malíř nebo malující (výtvarně tvořící) spisovatel. Rozhodně by nejen v souvislosti s nynějším Malichovým úmrtím měla být připomínána jeho úchvatná, po všech stránkách osobitá knížka s téměř teosofickým názvem Od tenkrát do teď tenkrát, vydaná v čase umělcovy zmíněné retrospektivní výstavy v pražské Jízdárně. Ze žánrového hlediska jde o téměř nezařaditelné vyprávění, do určité míry připomínající pozdní kreace Josefa Váchala, leč pouze do určité míry. Zčásti jde o text beletristický, zčásti o niterné přemítání nad smyslem či smysluplností veškerého člověčího bytí, přičemž jeho středobodem je nepřetržitá životní kontradikce světla a tmy a naše životní putování za příklonů jednou ke světlu, podruhé spíše ke tmě. Malich je fascinován právě světlem (filosofickým i pozemským) v mnoha podobách, světlem poznamenávajícím „neradosti radosti otěhotnělého okamžiku času“. Při četbě této knihy se napořád ujišťujeme, že tvůrce, nevyklouben nepoznáním, se i jako literát přesvědčivě dovede „zdýchávat s kosmem“.