literární západ

Mocné, ach mocné jsou básnické světy! S tímto bohulibým či chvályhodným přesvědčením se výrazný středogenerační básník a kritik Milan Šedivý rozhodl ke skutku udatnému a srdnatému: založil si vlastní nakladatelství, jehož název je prozatím (možná jen z pohledu očí churavějících?) poněkud nejasný: u titulu, o němž bude řeč, stojí černo na bílém psáno, že ho „vydal nakladatel Milan Šedivý“. Budiž tedy. Podstatné je, že v rámci uvedeného nakladatelství založil Šedivý též edici, kterou pojmenoval vzletně a vznešeně, totiž: Mocné světy. Nyní v ní přišel na svět první svazek.

Autorovo jméno je obzvláště v anglosaském literárním světě známé a uznávané, v českém středoevropském světě s výjimkou odborníků anglofilů není známé pohříchu vůbec: Christopher Reid. Není nejmladší, narodil se roku 1949 (co správný Brit v čínském Hongkongu), vystudoval však a usadil se ve Velké Británii, v níž působil mj. jako profesor tvůrčího psaní na univerzitě v Hullu (možná ani Milan Šedivý netuší, že v Hullu se nyní hraje druhá liga čili Championship, poezie se to ovšem netýká). Zato nakladatel ví a uvádí, že Reid už tři desetiletí nepřetržitě sbírá jednu literární cenu za druhou – a kolekce básní, nyní vydávaná v Čechách pod názvem Rozptylování (A Scattering) dokonce získala anglickou Cenou Costa – Knihou roku 2009. Což je určitě nesčíslněkrát významnější ocenění než naprosto vychýlená anketa oslovovaných nečtenářů a poločtenářů Kniha roku u nás.

Přetlumočení této fenomenální ukázky moderní britské poezie je básnický čin a její vydání je kulturní událost. Překladatel není anglista, zato je mistr poetické češtiny, nicméně zhodnocení překladu přenechme raději expertům: čtou se však tyto verše náramně lahodně. V doslovu ostatně narazíme i na kouzelnou formulaci, podle níž „básník jako chobotnatec rozhazuje po svém okolí kusy své minulosti nebo vzpomínek, a tak je rituálně rozptyluje do okolí“. Inu, rejdí, rejdí! Těšme se na recenze tohoto pozoruhodného titulu – a v duchu se ptáme: kterépak budou příští Mocné světy?