literární západ

Lidové noviny uveřejnily k výročí 17. listopadu celostránkový článek z pera Ondřeje Horáka, v němž pisatel rekapituluje – pochopitelně v rámci novinové stati, byť rozsáhlé – třicet let české polistopadové literatury a vystavuje jí velice nelichotivý účet. Až na výjimky se vesměs nepitvá v maličkostech, nýbrž srovnává různé epochy: vypočítává vrcholná díla tzv. první republiky, poté ze šestiletého Protektorátu Čechy a Morava a dále ze „čtyřiceti let socialismu“ (především z liberálních let šedesátých), aby došel k závěru, že až na několik výjimek dřívějšího data (zejména Sestra Jáchyma Topola) jsme už delší čas svědky značného zkonzervativnění české literatury. Nepochybně může coby argument nejpádnější Horák odkázat i na vlastní, mírně řečeno nepříliš omračující beletristické práce. Možná však i se sebekritickým pohledem právě na tyto své opusy žurnalista tvrdí, že to, co je dnes „prezentováno jako progresivní česká literatura, je naprosto nevýbojné čtivo“.

Je to tak, nebo není? Jako odstrašující příklad nynější stagnace literární kultury uvádí Horák často skutečnost, že se v současnosti „za kvalitní literaturu vydávají jazykově naprosto unylé, a často dokonce neobratné slohové práce pilných premiantek či nepůvodní europrodukty znuděných paniček“ – a konkrétně má na mysli romány Viktorie Hanišové a Bianky Bellové. Jako kdyby sepisování jiných “znuděných paniček“ bylo o něco kvalitnější, proč jsou však tolik vychvalovány a přechvalovány? Moudrému napověz. Jenže Horák si žel necení ani Daniely Hodrové, ani Sylvie Richterové, ani namátkou Františky Jirousové, této „nevětšinové“ literární tvorby. On sám ponejvíce též vytváří tzv. většinovou literární produkci, tudíž o to víc sočí právě na ni. Jistěže právem a jeho závěrečný verdikt je neúprosný: prý jsme „dobrovolně zacouvali do zátoky, kde se voda téměř nepohne“ a heslem dneška v literárním psaní je podle něho „nevyčnívat a přizpůsobit se“.

Co k tomu říci? Nemá Horák cca u 90% titulů pravdu? Možná má. Zdá se však, že zbývajících 10% kvalitních čili „odvážných“ knih vůbec nečetl nebo nepochopil. Tepe ale (pod)průměr a to je dobře.