opuštěná místa

do vydání Plže

dny
0
-4
hodiny
-1
-3
minuty
-3
-5
sekundy
-3
-4

plz

odkazy

kmp

czech_lit

saspi

vanili

cechura

epika

nava


jsme na facebooku



Současní vysokoškolští studenti leckdy nevědí pranic o klasikovi naší literatury Vladislavu Vančurovi (nespojují si ho ani s komedií Rozmarné léto), proč by měli něco tušit o prozaiku, scenáristovi a publicistovi Janu Procházkovi? O politickém činiteli minulého režimu, zesnulém již v dvaačtyřiceti. Ze zapomnění se ho nyní pokusila vzkřísit spisovatelka Lenka Procházková (autorka průměrná a stále průměrnější), která napsala doslov k nedávnému ruskému přetlumočení otcova románu Ať žije republika: přiklání se k tomu, že to je (spolu s románem Přestřelka a scenáristickou prózou Kočár do Vídně) vrcholné Procházkovo dílo. Tato kniha byla u nás v roce 2015 po padesáti letech reeditována.

Především Procházková tvrdí, že zmíněný román nenáleží do přihrádky „literatura pro děti a mládež“, ač popisuje zážitky dvanáctiletého chlapce na sklonku druhé světové války – a toto žánrové zařazení svádí na nedůvtipné nakladatelské redaktory. Neopírá však své tvrzení o nic vtipného ani důvtipného. Můžeme však odkázat alespoň na stanovisko významného moravského literárního historika Blahoslava Dokoupila, který má jasno: je to próza pro mládež. Možná Lenka Procházková literární dějepisectví podceňuje, za beznadějně nechápavé však zřejmě považuje i ruské čtenáře, jimž pro jistotu sáhodlouze v dovětku vysvětluje, že románový hrdina měl ze všeho nejraději kravku Julinu.

Není vyloučeno, že vzpomínky ne dětství v Ivančicích u Brna a na kravky na tamním sedláckém gruntě Procházka sepisoval, aby se odreagovával od tehdejší profese: přes své mládí byl kandidátem ÚV KSČ a několik let působil též v ideologické komisi ÚV KSČ. Vyvyšovali ho právě jako autora směřujícího k propagandisticky zjednodušujícímu vidění reality: připomeňme budovatelskou slátaninu Zelené obzory nebo již zmíněný „pohraniční“ román Přestřelka, věnovaný „památce 186 pohraničníků, kteří zahynuli při střežení hranic“ a při honech na tzv. narušitele. Jde sice o minulost, leč i přítomnost bývá ošemetná: o nové vydání románu se zasloužil Fond Jana Klimenta, pojmenovaný podle jednoho z největších hubitelů českého filmu. Teď se v jeho jménu želbohu podporuje chabá literatura.


Leave a Reply

kniha týdne

sojka_sesuv
listopad 2019
púsčpsn
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
 
< říj pro >

dívka týdne

divka_tydne_38_0

komentáře

  • šáš { Ani si netipnete? Já si totiž neskromně myslím, že vím. } – 23. 10. 17:45
  • Milan Šedivý { Škoda, že neznámé jméno toho ledňáčka, požádal bych ho o nějaký humoristický román, ovšemže o... } – 21. 09. 22:37
  • šáš { Tak tohle mě opravdu upřímně pobavilo (i když vím, že takovým věcem by se člověk... } – 01. 09. 18:24
  • Milan Šedivý { No sláva na nebesích, konečně jste to akceptoval. Však jsem vás již dříve, když jste... } – 17. 08. 23:26

anketa

Dělá Středisko západočeských spisovatelů dost pro literaturu v regionu?

zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

LZ banner

Morris & Woody