opuštěná místa

do vydání Plže

dny
-1
0
hodiny
-2
-1
minuty
0
-4
sekundy
-1
-4

plz

odkazy

kmp

czech_lit

saspi

vanili

cechura

epika

nava


jsme na facebooku



Jinak se nedá nazvat nedávné rozhodnutí Královské akademie ve Stockholmu, podle něhož (po loňském nedobrovolném neudělování) v tomto roce obdrží Nobelovu cenu za literaturu hned dva laureáti. Dáme-li přednost dámám, získala ji polská prozaička Olga Tokarczuk(ová), kdybychom dali přednost starším, druhým laureátem je rakouský prozaik, dramatik a esejista Peter Handke, o dvacet let starší než jeho spisovatelská kolegyně z Polska. Z našeho hlediska je nejdůležitější okolnost, že oba jsou v českých zemích obstojně překládáni a vydáváni a že nedojde k náhlému „objevování Ameriky“ jako v případě jiných nositelů tzv. Nobelovky. Neméně důležitý je fakt, že oba svým dílem reprezentují kulturu Střední Evropy a samozřejmě i její mnohokráte sedmibolestné a valnému porozumění se netěšící (nejen) novodobé dějiny.

Pochopitelně na to Střední Evropa nemá patent, nicméně pro evropské vnitrozemí či její „střední“ země je i Handkeův životní osud více než symptomatický. Nemanželský syn Rakušanky slovinského původu, žijící v Korutanech, v nichž kdysi byla početná enkláva Slovinců. Po válce rodiče (Handke byl matčiným manželem adoptován) nějaký čas strávili v sovětské zóně Berlína, podařilo se jim však vrátit do Rakouska (opět do sovětské zóny) a mladý Peter nakonec mohl studovat v Německu. Tam také začal psát a získal si slávu (ostatně i spoluprací na scénáři slavného Wendersova filmu Nebe nad Berlínem). Později se tak trochu octl mezi „prokletými literáty“ pro své kontroverzní názory, týkající se zejména válčení v bývalé Jugoslávii. Měl pravdu on, nebo ti ostatní? Nyní již řadu let žije poblíž Paříže a jak jinak než s francouzskou herečkou. Inu, rakouský spisovatel. Vynikající, jdoucí pod kůži.

A Olga Tokarczuková? Představuje jinou, poválečnou generaci, takže u ní k podobným životním kalváriím nedochází a nedocházelo: nezažila ani polský stalinismus, ani proslulé „události“ v říjnu 1956. Když ale dorostla do věku mladé ženy, v Polsku nastala nedlouhá, z dnešního pohledu málem heroická éra Solidarity. Určitě i tento historický příběh poznamenal filosofii jejích knih. Málo platné, ať se v nich vypráví o tom či onom, pořád je to – trauma Střední Evropy.


Leave a Reply

kniha týdne

sojka_sesuv
January 2020
púsčpsn
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
  
< pro úno >

dívka týdne

divka_tydne_38_0

komentáře

  • Jan Sojka { Vladimíre, když už to řešíme takto, budiž tedy... Nevím, kde jsi přišel k tomu, že... } – 17. 12. 9:54
  • Vladimír Novotný { Milý H. Sojko, Ty ses ale rozpálil! Nejmenoval jsem, neboť problém je v obecné rovině,... } – 16. 12. 14:29
  • sojka jan { Vladimíre! Ty sice nejmenuješ, ale já tyhle hry na schovávanou absolutně neuznávám. Takže: ten "neumětel",... } – 09. 12. 18:42
  • šáš { Ani si netipnete? Já si totiž neskromně myslím, že vím. } – 23. 10. 17:45

anketa

Dělá Středisko západočeských spisovatelů dost pro literaturu v regionu?

zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

LZ banner

Morris & Woody