literární západ

Jinak se nedá nazvat nedávné rozhodnutí Královské akademie ve Stockholmu, podle něhož (po loňském nedobrovolném neudělování) v tomto roce obdrží Nobelovu cenu za literaturu hned dva laureáti. Dáme-li přednost dámám, získala ji polská prozaička Olga Tokarczuk(ová), kdybychom dali přednost starším, druhým laureátem je rakouský prozaik, dramatik a esejista Peter Handke, o dvacet let starší než jeho spisovatelská kolegyně z Polska. Z našeho hlediska je nejdůležitější okolnost, že oba jsou v českých zemích obstojně překládáni a vydáváni a že nedojde k náhlému „objevování Ameriky“ jako v případě jiných nositelů tzv. Nobelovky. Neméně důležitý je fakt, že oba svým dílem reprezentují kulturu Střední Evropy a samozřejmě i její mnohokráte sedmibolestné a valnému porozumění se netěšící (nejen) novodobé dějiny.

Pochopitelně na to Střední Evropa nemá patent, nicméně pro evropské vnitrozemí či její „střední“ země je i Handkeův životní osud více než symptomatický. Nemanželský syn Rakušanky slovinského původu, žijící v Korutanech, v nichž kdysi byla početná enkláva Slovinců. Po válce rodiče (Handke byl matčiným manželem adoptován) nějaký čas strávili v sovětské zóně Berlína, podařilo se jim však vrátit do Rakouska (opět do sovětské zóny) a mladý Peter nakonec mohl studovat v Německu. Tam také začal psát a získal si slávu (ostatně i spoluprací na scénáři slavného Wendersova filmu Nebe nad Berlínem). Později se tak trochu octl mezi „prokletými literáty“ pro své kontroverzní názory, týkající se zejména válčení v bývalé Jugoslávii. Měl pravdu on, nebo ti ostatní? Nyní již řadu let žije poblíž Paříže a jak jinak než s francouzskou herečkou. Inu, rakouský spisovatel. Vynikající, jdoucí pod kůži.

A Olga Tokarczuková? Představuje jinou, poválečnou generaci, takže u ní k podobným životním kalváriím nedochází a nedocházelo: nezažila ani polský stalinismus, ani proslulé „události“ v říjnu 1956. Když ale dorostla do věku mladé ženy, v Polsku nastala nedlouhá, z dnešního pohledu málem heroická éra Solidarity. Určitě i tento historický příběh poznamenal filosofii jejích knih. Málo platné, ať se v nich vypráví o tom či onom, pořád je to – trauma Střední Evropy.