literární západ

Samozřejmě nejenom kvůli krásám Železných hor, v nichž toto půvabné město leží (přesněji řečeno: v jejich těsné blízkosti), nýbrž i kvůli tomu, že nepochybně kráčí o region se zajímavou literární minulostí a inspirativní literární tradicí. Čili o region, jenž je spojen s tvorbou nebo se životními osudy vícera význačných spisovatelů a výtvarných umělců. Je tu přece i krajina chittusiovská, slavíčkovská… Není divu, že v podzimních měsících přišla na svět kniha či antologie svého druhu, která je v prvé řadě specifickým uznáním literární a výtvarné Chotěboři. Tuto publikaci sestavil a uspořádal filosofující básník a renomovaný lékař (nebo lékař a básník) Bohumil Ždichynec a nakonec z jeho popudu obdržela emotivní název Dnes ještě nezapadá slunce nad Železnými horami. Vydalo ji Město Chotěboř.

Na nejznámějšího chotěbořského rodáka se z pochopitelných důvodů nedostalo: na spisovatele a humoristu Ignáta Herrmanna, zesnulého již před mnoha desetiletími a dlouhodobě žijícího v Praze, neboli ve městě, které se zakrátko stalo protagonistou mnoha autorových naturalistických historií (například U snědeného krámu) nebo i duchaplných románových humoresek (Ženich Kondelík a otec Vejvara). Jiní chotěbořští literáti však ponejvíce nikterak nekráčeli v herrmannovských stopách: vyvolejme ze zapomnění alespoň katolického literárního kritika Jana Franze. Toto město je však spjato i s novějšími básnickými jmény: narodil se tu básník Jaroslav Holoubek, bohužel již zesnulý. Nějaký čas tady působil a žil nejen editor, Bohumil Ždichynec, ale i básník a literární vědec Ivo Harák: nikoli náhodou oba na chotěbořská léta rádi vzpomínají. Synonymem současné Chotěboře je ovšem osobitý básnický tvůrce Petr Musílek. Určitě mu jednou ve městě vztyčí důstojný pomník!

To vše se z různých úhlů nedávno připomínalo na vzpomínkovém literárním večeru v pražském Karlíně, na němž byla publikace o městě v okolí Železných hor představena veřejnosti a jenž byl uspořádán pod kuratelou Pražského klubu spisovatelů. Šlo tudíž o neokázalý hold jedné pozoruhodné a výtvarně přitažlivé regionální publikaci, která by se dozajista mohla stát vzorem a výzvou rovněž pro jiné regiony. Zvláště pro ty, které jsou neméně literární, než je ten chotěbořský.