opuštěná místa

do vydání Plže

dny
1
2
hodiny
0
4
minuty
2
3
sekundy
5
6

plz

odkazy

kmp

czech_lit

saspi

vanili

cechura

epika

nava


jsme na facebooku



Pozdě bycha honit, platí odedávna. Arci to bývá pozdě, leč pořád stojí za to připomenout určitou událost kulturního života alespoň dodatečně než úplně ji pominout nebo se k ní případně vůbec nevracet. Nuže, dá se to povědět i nadmíru stručně: v říjnu letošního roku oslavil kulaté narozeniny čili úctyhodné životní jubileum jeden z nejvýznamnějších poválečných českých spisovatelů – rozuměj romanopisec a scenárista Vladimír Körner. Též jeden z laureátů Státní ceny za literaturu, přičemž jeden z těch, kdo si tento vavřín nepochybně zaslouží.

Proč se však k osmdesátinám tohoto vrcholného tvůrce, naštěstí žijícího (tudíž nikoli s příslovečným křížkem po funuse), s dvouměsíním zpožděním vracíme? Z prostinkého důvodu: uvedené výročí totiž uniklo nejenom kupříkladu pisateli těchto řádek, nýbrž i všem literárním časopisům, a pokud jsme něco nezaregistrovali, potom téměř všem nebo skoro všem. Přinejmenším nejrenomovanější přehlédly Körnerovo jubileum takříkajíc jako krajinu. Nepochybně k tomu přispěla i skutečnost, že umělec už delší čas nepíše (přesněji řečeno: už dlouho nevydal žádný novější text) a ani autorovy nové filmové scénáře se v kinematografické podobě nikterak neproklestily na světlo vezdejší, nicméně jeho dílo představuje nepopiratelnou estetickou hodnotu české literatury. Namátkou vyvolejme jménem alespoň některé tituly: Střepiny v trávě, Adelheid, Písečná kosa, Údolí včel, Psí kůže… Za uznalou zmínku stojí rovněž knižní vydání novodobých rozhovorů se spisovatelem: škoda, že v poslední době již k nim nedochází. Bohužel ani v souvislosti s nedávnými tvůrcovými osmdesátými narozeninami.

Kromě opožděné uctivé zdravice proto nezbývá než zameditovat, zda někdy přijde na svět kniha, o níž se Vladimír Körner občas v náznaku zmiňuje, jenže pokaždé spíše v polovýhrůžném náznaku: připouští totiž, že píše paměti, že by mohl napsat paměti nebo že udělá nejlépe, když se do žádných memoárů nepustí. Kdo by se mu koneckonců divil: autor ví o kdekterých zesnulých i nezesnulých ikonách české společnosti možná až příliš mnoho. Paměti jsou však jiný šálek kávy či čaje: rozhodující je umělcovo literární dílo. A to si zaslouží chvalozpěv právě u příležitosti spisovatelova jubilea.


Leave a Reply

kniha týdne

fencl_nepritel
září 2020
púsčpsn
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
    
< srp říj >

dívka týdne

divka_tydne_38_0

komentáře

  • Cyril NAVRÁTIL { Jsem mladým začínajícím autorem a bývalým studentem FF UK a nyní (1.9.) začíná má crowdfundingová... } – 02. 09. 11:14
  • kohoutek ze zlaté kuchyně { Líbí se mi váš styl psaní. Dobrá práce! } – 02. 09. 5:33
  • Jan Sojka { Vladimíre, když už to řešíme takto, budiž tedy... Nevím, kde jsi přišel k tomu, že... } – 17. 12. 9:54
  • Vladimír Novotný { Milý H. Sojko, Ty ses ale rozpálil! Nejmenoval jsem, neboť problém je v obecné rovině,... } – 16. 12. 14:29

anketa

Dělá Středisko západočeských spisovatelů dost pro literaturu v regionu?

zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

LZ banner

Morris & Woody