opuštěná místa

do vydání Plže

dny
-2
-7
hodiny
-1
-3
minuty
-4
-5
sekundy
-2
-5

plz

odkazy

kmp

czech_lit

saspi

vanili

cechura

epika

nava


jsme na facebooku



Není dozajista v kraji zvykem, aby českobudějovický rodák, navíc bytostně spjatý s jihočeskou metropolí, zvolil vysokoškolská studia ve východních Čechách, leč i to se může stát a také se stalo: letos již šestatřicetiletý Jan Štifter před více než desetiletím absolvoval obor Kulturní dějiny na Univerzitě Pardubice. Poté působil (a nejspíše doposud působí) v redakcích deníků i časopisů, leč závažnější je, že ve třiceti letech vydal svou prozaickou prvotinu s názvem Kathy, v níž zajímavým způsobem literárně ztvárnil životní historii své babičky. Zvolil si tedy autobiografické téma, jež označil za první z řady „budějovických příběhů“ – a po něm následovaly další.

Pokud se ale Štifter zpočátku zaměřil na minulost Českých Budějovic a tamních obyvatel (zaujal ho i začátek 20. století), postupně v jeho prózách začala převažovat přítomnost, byť pokaždé hluboce zakotvená ve známých i neznámých, nejednou zamlčovaných a přehlížených reáliích dávného a nedávného času. Pokusil se tuto symbiózu rozvinout i v podobě románu (v předloni vydané próze Sběratel sněhu) – a nyní podobnou vypravěčskou metodu rozvinul v povídkovém souboru Světlo z Pauliny (nazvaném podle závěrečné prózy, přibližující vzpomínku na „půvabnou jihočeskou osadu Paulinu“). Za zmínku snad ještě stojí, že prozaik své knihy nevydává v Jihočeském kraji nebo přímo v Českých Budějovicích, jimž se jako kulturnímu regionu odborně věnuje, nýbrž v pražských nakladatelstvích. V Praze tudíž vyšlo i desatero těchto textů, které jsou v nakladatelské anonci charakterizovány jako „podmanivý povídkový cyklus o pohnutých osudech z jižních Čech“.

V těchto povídkách není nic a neděje se nic z toho, co by třeskutě a křiklavě oslovilo naši prapodivnou redaktorskou a recenzentskou čeleď z nejrozšířenějších médií: pokládáme téměř za vyloučené nebo naopak za malý mediální zázrak, kdyby se této knížky povšiml deník ten a ten nebo týdeník ten a ten, ne-li měsíčník ten a ten. Raději nejmenujme, neboť nejde o žádné osobní polemiky, nýbrž o fakt, že neustále narážíme na obvyklou kmocháčkovskou směs indolence a ignorance, případně na utkvělou zálibu v ní. Nepíšeme recenzi Štifterovy knihy, můžeme však s předstihem a bez zevrubnějšího zdůvodnění konstatovat, že autorovy povídky patří k tomu nejlepšímu, co bylo v tuzemských končinách v poslední době vydáno – a kdyby se dočkaly nějaké prestižnější ceny, obdržely by ji oprávněně a po zásluze.

Psychologické předivo jednotlivých příběhů dovede Jan Štifter prolnout subtilným povahopisem zvolených postav a postaviček – a především do svého vyprávění ze současnosti umí vklínit leccos, co „přece jen přetrvalo ze starého světa: příběhy, jména a dávná rozhodnutí, která mají vliv na naši přítomnost“. Výstižně je v této souvislosti autorem řečeno, že zájem o zdánlivě obyčejné lidské osudy může vyústit v „poznání toho, co bylo a nesmí zůstat zapomenuto“. Konkrétně to je problematika někdejšího soužití českého a německého obyvatelstva v tomto regionu, což je doposud nemálo palčivé a bolestné téma, které si zaslouží citlivou beletristickou reflexi – a té se mu dostává právě v povídkách českobudějovického prozaika.

Hra se jmény má jen podružnou důležitost, nicméně by se dalo poznamenat, že po klasikovi rakouské literatury Adalbertu Stifterovi, rodákovi z Horní Plané, hojně píšícím o Šumavě, přichází po sto padesáti letech jeho skorojmenovec Jan Štifter, zdá se, že mistr dušezpytného vhledu do světa lidí tváří v tvář nekonečnému času. Připomeňme ještě jednu souvislost: donedávna byl literárním synonymem Českých Budějovic uznávaný literát Jiří Hájíček. Teď má ve Štifterově osobě znamenitou konkurenci.


Leave a Reply

kniha týdne

sojka_sesuv
červenec 2020
púsčpsn
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
  
< čer srp >

dívka týdne

divka_tydne_38_0

komentáře

  • Jan Sojka { Vladimíre, když už to řešíme takto, budiž tedy... Nevím, kde jsi přišel k tomu, že... } – 17. 12. 9:54
  • Vladimír Novotný { Milý H. Sojko, Ty ses ale rozpálil! Nejmenoval jsem, neboť problém je v obecné rovině,... } – 16. 12. 14:29
  • sojka jan { Vladimíre! Ty sice nejmenuješ, ale já tyhle hry na schovávanou absolutně neuznávám. Takže: ten "neumětel",... } – 09. 12. 18:42
  • šáš { Ani si netipnete? Já si totiž neskromně myslím, že vím. } – 23. 10. 17:45

anketa

Dělá Středisko západočeských spisovatelů dost pro literaturu v regionu?

zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

LZ banner

Morris & Woody