literární západ

Není u nás zvykem, aby politikové a konkrétně senátoři sepisovali beletristická díla, výjimkou z tohoto pravidla je však skutečný senátor, totiž šestačtyřicetiletý Václav Láska. Už v osmnácti letech se dal do služeb policie a postupoval po služebním žebříčku, až se stal vyšetřovatelem republikového úřadu. Pak se dal na advokátskou dráhu a založil si vlastní kancelář, ale už roku 2003 vydal svou první knížku pod názvem Jak se zavírají tuneláři. Asi ji měl pojmenovat Jak málo se zavírají tuneláři! Uplynulo jedenáct let a advokát Láska na základě vlastních zkušeností vydal úspěšný román Advokát. Poté byl zvolen senátorem za Prahu 5 a 13 a není divu, že zážitky z pětiletého působení v politice vedly ke vzniku další knihy, opět vydané v brněnské Jotě. Název se dal uhodnout: Senátor.

Ještě důležitější je podtitul knihy, která má stejného hrdinu jako starší autorova próza. Zní: O zločinu v nejvyšších kruzích. Nejprve je ale záhodno konstatovat, že Láskova publikace představuje pestrou žánrovou všehochuť až všechnochuť: je to příběh jak z advokátního čili právnického prostředí, je prošpikován rodinnými motivy, nevyhýbá se drobnokresbě, ze všeho nejvíce ale jde o aktuální politické memento a o variantu tzv. political fiction. Zároveň je to „drsná“ čili „hard-boiled“ próza ze současnosti a pokud na straně práva, dobra a spravedlnosti je statečný a neústupný senátor a advokát v jedné osobě, na straně zloduchů a zlosynů je to ekipa Pražského hradu a jeho nohsledů včetně vládních přisluhovačů. Především český prezident, zapletený do vraždy vlastního ministra financí (což nemá na svědomí Miloš Zeman, který je tu o dvacet let mladší), ale i jeho svita Mynář, Nejedlý a Ovčáček (figurující v knize pod jinými jmény). A z ručiček jim poníženě zobe pan premiér s příznačným příjmením Berka. Zesnulý sloupkař Jiří Hanák mu pro změnu říkal Hamty Hamty.

Spisovatelův dramatický příběh připomíná po mnoha stránkách někdejší severoamerické filmy se závažnou společenskou problematikou zaměřené především na zločiny a zločinnost „v nejvyšších kruzích“. Láskovo pojetí je zároveň především „noárovité“: tolik špatnosti a špíny v žádné jiné soudobé české beletristické knize nenajde. Jedině snad v knižním ztvárnění nejrůznějších mafiánských a podobných prekérností. Naštěstí však představitelé zla mají i své protějšky, totiž představitele dobra, a to v žádném případě nikoli v dolní sněmovně, nýbrž především v komoře horní čili v Senátu. Jen tam nalézá poloautobiografický protagonista více či méně nejenom spřízněné duše, dokonce však i stále spřízněnější a spřízněnější politická čili stranická seskupení. V zájmu budoucnosti České republiky: kéž by jim co nejvíce štěstí přálo!

Pochopitelně nebudeme prozrazovat, jak to dopadne a co se v této napínavé historii postupně stane. Můžeme pouze podotknout, že beztak do písmene všechno, co se v Čechách řekne a poví, ne-li dokonce šustne, neúnavně odposlouchává a registruje ruská rozvědka. Můžeme si však povědět, co by se mohlo s velkou určitostí stát, kdyby někdo v naší vlasti připadl na stopu v nejvyšších hradních kruzích, ať jde o Zemana, Nejedlého či Mynáře a dalších! Nezabere-li velice zlověstná domluva, záhy se o vás postará sadistická gorila odněkud z Východu a rozdíl je pouze v tom, zda dostane pokyn mučit či tentokrát nikoli. Prostřednictvím ruské diplomacie (někoho z více než stovky jejích agentů) bude vaše tělesná schránka v tajnosti odvezena nejlépe někam na Donbas, kde jednou provždy zmizí jsouc zakopána. Tam je totiž tolik mrtvých, že jeden navíc nestojí za řeč. Rusko-české hradní vztahy se o to víc natotata náramně utuží. Kdo by se pak Ruska nebál!

Nebojí se však Václav Láska, jemuž přejeme jediné: aby s chutí psal o zločinech v nejvyšších kruzích dál, i v dalších knihách. Jenže když usvědčí jednoho, hned naskočí další putinovský poturčenec. Je jich tady plno. Ať však nakonec znovu, aspoň načas, vítězí pravda a láska. Zde: Láska.