literární západ

Není opravdu zapotřebí všechno vědět či případně i všechno vidět, tudíž se pisatel těchto řádek může bez ostychu přiznat, že v životě nezavadil o blogové příspěvky Ženy filmového kritika. Nevyšel z překvapení ani tehdy, kdy byla jejich autorka za ně před několika lety nominována na prestižní (jen jestli je opravdu prestižní!) cenu Magnesia Litera. Zbystřil teprve v okamžiku, kdy byly tyto texty (možná ve výběru, kdo ví!) vydány také knižně. Shrněmež si to tudíž: anonymní autorka se nazývá Žena filmového kritika, kniha se nazývá Žena filmového kritika a stodesetistránkovou publikaci vydalo nakladatelství Euromedia Group v edici Listen. A ještě dodejme, že tyto blogové záznamy vznikaly v rozmezí mezi říjnem 2016 a červencem 2019, čili v časovém údobí, kdy pisatelka (máme-li jí to věřit) povila třetí dítě a její choť ergo filmový kritik mezitím odkoukal nejméně tři tisíce filmů, ne-li spíše nesčíslněkrát víc.

Nyní je ale zapotřebí přijít s nezbytnou douškou: ačkoli někteří filmoví kritikové jsou pisateli tohoto sloupku arciže známi nebo byli známi, o některých i psal, nemá v současnosti sebemenší tušení, kdo je nebo kdo by mohl být protagonista této blogové série, bytost, postava či persona, ostatně též manžel, uváděný pod nejjednodušším označením „kritik“, příležitostně též „filmový kritik“. Není divu, že kritikova dcerka je matkou zvána kritička a pokakávající se batole je nazýván kritiček. V knize tato titulní osoba vystupuje jako velikánská veličina naší filmové kritiky a nejde o Kamila Filu, neboť ten je coby jediný z filmové branže v tomto dílku jmenován. Bůh suď však, o koho kráčí, poněvadž onen kritik možná neexistuje, a pokud existuje a pokud zrovna nedlí (ačkoli neustále dlí) na filmových festivalech, má to být či měl by to být nebo mohl by to být „skvělý člověk, obdivuhodný otec a tolerantní partner“, kdyby ho ovšem žena filmového kritika občas nevídala zblízka doma.

Jelikož ho však vídává zblízka doma, jednotlivé reference tomu neslitovně odpovídají. Též proto se blogové příspěvky záhy blíží dílem žánru humoristických miniatur, dílem k fejetonům z rodinného života v nejednou satirické zkratce. Stručně řečeno, žena filmového kritika a autorka těchto blogů se stará o rodinu, o děti a domácnost, o manžela filmového kritika, zatímco manžel filmový kritik prý pouze přijíždí z mezinárodních filmových festivalů a vodí si domů na návštěvu všelijaké „vyhublé zrzky“, adeptky filmové kritiky, které ho jako filmového kritika neuvěřitelně objevují. Nicméně je tento filmový kritik (vystudovaný bohemista!) v domácích chvílích schopen se s dětmi dokonce i vyfotit a fotografiemi pak zaplevelit sociální sítě. Svou choť sice miluje, ale vídává ji jen v pauzách mezi festivaly, a tak, jak si žena filmového kritika povzdechne, pramálo „nahlíží pod její noční krajky“. Bodejť, sleduje-li bez ustání třeba i sedmihodinové filmy. Navíc jeho inteligentní choť není intelektuálkou, necítí se nejlépe ve snobské společností a neváhá veřejně dávat najevo, že „Andrej Rubljov je fakt děsnej“. Ač není.

Blog je blog a knížka je knížka. Rovněž z těchto rodinných útržků je nicméně nad slunce jasnější, jak nebetyčný rozdíl je mezi ženou filmového kritika a mezi ženou literárního kritika. Zevrubnému popisu nejrozmanitějších rozdílů mezi nimi se moudře vyhněme, ve prospěch literární kritiky však uveďme, že až na občasné ošemetné vylomeniny si kritikové knižních děl nelibují v ustavování všelijakých „valných hromad všech důležitých literárních kritiků“: hájí své pravdy povětšinou v samotářském podání a nesou obvykle na trh svou vlastní kůži, nebývají tak často v zajetí obecného (ne)vkusu. Proto také až na výjimky neharcují po mezinárodních festivalech a na tuzemská shromáždění mnohdy nemívají dost prostředků. Však také nejde o žádné „kritičí slavnosti“! Stejně by ale nějaká žena literárního kritika měla zkusit napsat knížečku Žena literárního kritika. Ať si počtou i ti ze světa filmu.