literární západ

Je to literární dílo, nebo to není literární dílo? Rozhodně nejde o běžný, ne-li tuctový obrázkový, rozuměj ilustrovaný atlas, třebaže obrázků je v knížce, o níž pojednáváme, vskutku habaděj a nalezneme je u každého jednotlivého případu, který je tu demonstrován (o ilustrace, ne vždy nápadité, se zasloužil Tomáš Kučerovský). Ono publikační dílo se nazývá Experimentální atlas mužů (vydalo jej CPress Brno), sepsala ho Sylva Lauerová (která se prý nebojí žádných tabu) a zmíněný titul je charakterizován coby „vtipná, odvážná a genderově odvázaná kniha“. Navíc má představovat všestranně zasvěcenou atlasovou nabídku několika desítek druhů mužů vyskytujících se na území českých zemí. Toto zeměpisné vymezení mělo být ovšem patřičně zdůrazněno přímo v titulu, neboť jak se mají zvídavé čtenářky a další zájemkyně vyznat v praktické experimentální typologii zde pominutých rozličných pánských cizozemců, namátkou Eskymáků, Tuaregů nebo Křováků?

Žerty však stranou, poněvadž o mužích se – ruku na srdce – v textu beztak nedovíme nic zvláštního a především pramálo nového. Navíc v mnoha případech, kdyby se mužská koncovka nenápadně vyměnila za ženskou, kdekdo by si zhola ničeho nevšiml a žádný rozdíl nepostřehl. Člověčí neduhy a nešvary, co charakteru se týče, jsou si k nerozeznání podobné, ať kráčí o příslušnost k tomuto nebo k tamtomu pohlaví. Daleko podstatnější je otázka, jež se tu vznesla na samém počátku: jde o literární dílo, či nikoli? Troufněme si říci, že na žádná vztahová ani na nevztahová dramata zde nedojde, není to žádný žijící Viewegh, žádná nežijící Monyová, ba ani nynější bestsellerový vševěd, všemu rozumějící Vlastimil Vondruška: de facto a v důsledku i de iure kráčí v případě Experimentálního atlasu mužů o humoristický soubor nonsensově temperovaných básní v próze. Arciže v podobě literárně výtvarného atlasu. Ve skutečnosti ovšem literárně stylizovaného atlasu.

Obrátíme-li se přímo na čtenáře z druhu samců a samečků, sluší a patří se jim povědět, jakou mají volbu příslušnosti k určité čeledi. Nuže muži, kteří jsou hrabiví (tací se najdou i v čele vlády a stávají se v populaci nejčastěji zastoupenými), si mohou vybrat mezi těmito poddruhy, pro něž si vychutnejme následující klasifikovaná a kvalifikovaná označení: blahobytník obecný – dravec zbohatlický – šplhavec strategický – spořič drastický – nitkovec stinný. Co však ti, kteří (prý) nejsou hrabiví, nýbrž (prý) oprudiví? Ti mají tyto možnosti: křečoun brunátný – šedivec hnilobný – rypákovec obecný – lepič slintavý – smrdutec zavilý – palhavec virtuální. Pro změnu mužové, co nejsou ani hrabiví, ani oprudiví, mohou být především svalovití, a potom pro ně připadají v úvahu varianty jako: šlachovec odolný – svalovec dutohlavý – běhoun posedlý – narcis svaličný. Ne víc, přinejmenším ne víc v kategorii svalnatců. Zkušené dámy a dívky ovšem tuší, že může dojít k mužské symbióze a že takový nitkovec stinný se pak dokáže vmžiku proměnit v běhouna posedlého. Přesně podle atlasového manuálu Sylvy Lauerové.

Odhlédneme-li od vynalézavých, nejednou neobyčejně vtipných, ba duchaplných pojmenování mužů coby společenských obratlovců a leckdy i neobratlovců, věru „prazvláštních tvorů, kteří již od nepaměti stojí po našem boku“, jak míní autorka, pravděpodobně zjistíme, že objektivně řečeno jde o soubor fejetonistických, převážně nezakrytě humoristických textů. Vyskytují se tu i další přívlastky, které jsou neméně závažné, leč již méně expresivní jako: vhodný ke kroužkování – přelétavý – vzácný host – k domácí péči nevhodný – kriticky ohrožený apod. Koneckonců takto fejetonisticky a humoristicky se charakterizuje i sama autorka: prý trpívá občasnými záchvaty originality a ve volných chvílích shromažďuje knihy a boty. Pak se můžeme spolehnout, že určitě dá jednou dohromady také Experimentální atlas žen.