literární západ

Nenechme se mýlit: není to narážka na žádného úspěšného nebo neúspěšného literáta (arci též literátku), neboť kráčí o prapouhé konstatování, že nakladatelství TBC Review (nástupce THC Review) vydalo v minimálním nákladu první svazek zbrusu nové a neznámé Edice PPP, což neznamená nic jiného než Polyglot Praštěný Pavlačí. Na vydání se tvořivým, ač možná jenom skrytě tvořivým způsobem podílelo hned několik jmen: ilustrace jsou dílem básníka a prozaika Vikiho Shocka, „nezodpovědným“ redaktorem vstupního titulu zmíněné edice je Viktor Pípal a autorem publikace je nejspíše pseudonymní, ne-li poloanonymní Victor (Pseudo) Invictus. Nyní již můžeme prozradit, že inkriminovaná knížečka čítající pět desítek stránek má bohulibý název Per astra ad aspera – Přes hvězdy k trní. Abychom o ní zvěděli více, stačí si přečíst podtitul knížky, přičemž jeho znění v latině rozmarně přeskočíme. V češtině zní takto: Kratochvilné čtení od nezbedného bakaláře Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy. Než se vzápětí pustíme do onoho kratochvilného čtení, máme za to, že víme již o něm (skoro) vše.

Jednotlivé texty z pera páně Invecta (Invectuse?) se čtou jedna báseň, poněvadž jsou v latině, a kdo touto zázračnou polomrtvou řečí dostatečně nevládne, může vzít zavděk přiloženým překladem do češtiny. Jenže v českém jazyce, varuje pisatel, nebudou některé jazykové hříčky a zejména jazykolamy tolik patrné jako v latinském originále a nepomůže ani zjištění, že příspěvky vznikly v těchto jazycích v letech 2015 až 2018, kdy autor získával bakalariát na zmíněné HTF UK. Učitelskému sboru této ctěné školní instituce, jakož i všem autorovým kolegům ze studií je daná publikace též věnována. Zvláště těm, kdo přejícně navštěvovali hostinec Na Zelené lišce, ležící příhodně naproti HTF, přičemž i latinářky se prý spontánně zasloužily o vznik některého autorského putování přes hvězdy k trní. Zaskví se tu však i hebrejština a řečtina. A nejen to: kdo by neocenil pisatelovy prvoročácké domácí úkoly z němčiny? Jen si zkuste nebo zkusme zaněmčinařit a přeložit do sousedního jazyka kupříkladu sdělení: „Protože se udělala zima, učil jsem se německy. Jenže němčina mi nejde. Škoda. Musím se učit, učit a učit, jak říkal soudruh Lenin.“ Soudruh je německy Genosse, Lenin je česky Lenin. Víme-li to vše a ba i víc, dokonce i husitská teologie se může zdát srozumitelnější a přístupnější.

Zanechme však post-studentského žertování a vtipkování a pospěšme po přečtení tohoto unikátního svazečku k meritu čili k smrtelně vážnému jádru věci. Pomineme-li potěšení z autorova jazykového humoru, zčásti recesistického, zčásti post-dadaistického, daleko směrodatnější budiž konstatování, že se jeho zásluhou v české literární kultuře náramně rozhojnily řady takřečených bilingvních básníků. Dávno již minuly časy, kdy Eugen Brikcius a zesnulý Pavel Šrut básnili česky i latinsky, ani naši prarodičové nepamatují, jak Ignaz Mácha kdysi veršoval v němčině a teprve poté zkusil štěstí v básnění vlasteneckém coby Karel Hynek, není už žel mezi námi ani Jan Křesadlo, který ve starořečtině sepsal výpravný veršovaný epos, utahující si ze současných kritiků a kritikusů…

Pisatel těchto řádek není vševědoucí, takže doposud neslyšel o žádném českém poetovi básnícím v hebrejštině, onen (Pseudo) Invictus však má k tomuto označení sympaticky nakročeno. Navíc jeho „drobnost“ prohloubí i znalosti pražské kulturní historie. Málokdo totiž ví, kde se v Praze nalézá nuselský hřbitov čili krchov rozkládající se v Nuslích. No přece kousek od autobusové zastávky s názvem Krčský hřbitov! Jednou snad otcové Praga Caput Regni připustí, že jim v případě podobných pojmenování do mysli nebo i do duše pronikl zlý duch či démon zvaný dybbuk, který se zmocňuje živých bytostí. Prozatím by udělali lépe, kdyby si početli v rozverné mnohojazyčné knížce Per astra ad aspera. Nestálo by je to přitom jedinou korunku českou, neboť tato komorní kniha je neprodejná.