opuštěná místa

odkazy

kmp

czech_lit

saspi

vanili

cechura

epika

nava


jsme na facebooku




No Comments » to “Images tagged "female"”

  • M. Ledvinová:

    Prodám knihu Miloslavy Ledvinové Den bez lásky. Cena Kč 80,-. Knihu zašlu. Tel. 377 52 68 12.

  • květák:

    Pěkný 🙂

  • J. Bakulová:

    Milý Ivo Fencle, ne že by se mi Henleinova povídka o domečku nelíbila, ale víte že mě strašívá v snech ? Bloudím po neznámém domě a když už si připadám, že to tady znám, propadnu se jinam. Mimořádně působivé

    • Ivo Fencl:

      Já mám tu povídku nejradši z Karavany Vlak do pekla, četl jsem ji např. i synovi, ale musím říct, že já se jí nikdy nebál. U mne vzbuzuje JEN scifistický pocit úžasu. Ivo

  • Ivo Fencl:

    Komentuji vlastní články?
    Ano, ale s mírou. Každý si to může najít. Spíš jde o výjimky. Fencl


  • Ale jen komentujte, aspoň si počteme. Mimochodem, co říkáte na Sojkovu knihu?

  • Ivo Fencl:

    Co mi k tomu napsal spisovatel Petiška:

    Děkují za skvělé řádky…

    Říkám, že není náhoda, je Logika Boží….

    Vydal jsem čtyři knížky příběhů o takových „výhybkách“, které přehazují naše životy, poslední předminulý měsíc u Karmelitánů, to jsou Andělské dopisy, / na Vánoce mi u nich má vyjít pátá, kterou tu pentalogii uzavřu, jmenuje se Schody do ráje /, žijeme vlastně obklopeni osloveními, kterými oslovují tajemství… je Řád tajemství a když má člověk tu milost, abych ho chápal, tak se může byhýbat trageidiím… Těším se na setkání… Krásné léto přeje M.P.

  • Ivo Fencl:

    Věk čtenářek opravuji a snižuji: 12 až ? let

  • květák:

    Kůpře, z dobře informovaného zdroje vím, že pan Ef nemůže Sojkovi přijít na jméno.

  • Ivo Fencl:

    Není zase tak nenormální, že sebe žárlíme, co se týká úspěchů u žen a někdy i literárně. Honta píše v mnoha směrech líp než já, navíc umí poezii, já ne. IF

  • Ivo Fencl:

    Nicméně nežárlím.. jsem chtěl dodat. Nebo jen výjimeně. Omluva za chyby.

  • agent kůpr:

    Ale ale, úspěchy u žen, to nás zajímá. Chceme nechutné detaily!

  • Ivo Fencl:

    v podstatě tyto detaily jen ve vymyšl.příběhu Styky s Jorykou

  • Ivo Fencl:

    Údajné následky knihy dle lit.časopisu Tvar:

    JEDNA OTÁZKA PRO IVA FENCLA
    (převzato ze silvestrovského čísla obtýdeníku Tvar)
    Redaktor Michal Škrabal se ptá: Nedávno jsi vydal knihu povídek s názvem Zabiju Putina v Karlových Varech. Všiml sis od té doby zvýšeného zájmu ruských bezpečnostních orgánů o tvou osobu?
    Ivo Fencl: Mé nakladatelství má ve Varech významnou prodejnu, která je chloubou jeho majitele ing. Oty Rubnera. Vzal mne tam letos v listopadu svým rudým Ferrari (anebo snad trabantem?), abych si pár sám kousků prodal. Uměl bych to? Nestačil jsem si ověřit. Hned první hezká zákaznice totiž poprosila o věnování. „Jak se jmenujete?“ povídám.
    „Putinová.“
    Ou! Zvedl jsem oči a zírám do zornic její ochranky. Dva mafiáni s vizážemi Dolpha Lundgrena a Grigorije Rasputina mne vyvlekli na ojíněnou kolonádu, kde jsem se jim ale bystře vytrhl a jako vítr pádil groteskovým stylem knihkupce Vrány z filmu Vrchní prchni alias Bustera Keatona – a pryč a pryč. Dostali mě ovšem v cuku letu, už u Vřídla, prohledali mne, našli po kapsách hotový arzenál a navíc i DVD s filmem Taxíkář. Tak mě ostražitě vezli lázněmi se zavázanýma očima. Když mi strhli pásku, spatřil jsem Vladimíra osobně (byl tam ovšem inkognito), jak mi zadumaně podává plakát Zbyňka Drdy a propisku. Vzápětí ucukl. „Bastardi, to není on.“
    Tak mě vyhodili z Pupu na dlažbu a žádný z oligarchů se o mne od té doby nezajímá. Po právu. Zpívat neumím, Mrazíka neimituji a literaturu oni mají až totalitně u prdele.

  • Ivo Fencl:

    Serióznější klip o Bradburym vč. ukázky z filmu dle povídky:
    http://www.youtube.com/watch?v=YlYAhSffEDM

    (Ukázka z povídky Jezero, vůbec první, kterou za války napsal ve stylu, který už nezměnil skoro 70 let.)

  • Ivo Fencl:

    Reference od Mirka Sígla:
    http://neviditelnypes.lidovky.cz/kniha-erotika-v-ceske-literature-jeste-jinak-fm7-/p_kultura.asp?c=A100825_181613_p_kultura_wag

  • Ivo Fencl:

    Reference od Iva Fencla:
    http://neviditelnypes.lidovky.cz/kniha-babicka-vulgaris-a-jine-di0-/p_kultura.asp?c=A100728_211527_p_kultura_wag

  • Roman Putnar:

    Je nadějí vědět, že mezi námi žije takto nadaný tvůrce.

  • Ivo Fencl:

    Snad s Odcházením, Vladimíre, ne? Ivo F.


  • Tak pan Ef bude číst pozor­něji a my (tla­cha­jící pseu­do­kri­tici) si to s vámi (nepo­cho­pe­nými umělci) vyří­díme na poli za měs­tem jako velký kluci.

  • Ivo Fencl:

    K tomu bych jen zdůraznil, že jsem jako čtenář samozřejmě nepochyboval, že Sklíčko je taky Malinou. Jedno alter ego V. Maliny je vypravěč knihy, druhé Sklíčko,o kterém vypravěč knihy vypráví ve 3. osobě. Lze se právem domnívat, že rozlišení by mělo mít účel. Jestli bylo jen věcí rozmaru, je ale nakonec jedno, jednou je a nehodnotím intence tvůrce, ale výhrafně to, co čtu, a proto zastávám názor, že bylo oba přístuy na místě vyčlenit a vyhodnotit zvlášť. Plus zvlášť i jedinou kapitolu v přítomném čase. I kdyby to celé vzniklo z rozmaru autorova, domnívám se, že hodnotit a interpretovat musíme „vyšší zájem přírody“ (řečeno ateisticky), a tedy, co je čteno. A nikdo nenajde v knize místo, kde jsou alter ega ztotožněna, ani titulní kapitola to nedělá. Ani ty obrázky ne, k popiskům pod obrázky navíc hodnotitel textu stěží může přihlížet. Opakuji, že bylo na místě se domnívat, že jako Sklíčko se Malina může stylizovat (byť v dobrém) o píď víc než jako nejmenovaný vypravěč, a že to mohl být buď autorský záměr (regulérně nevyslovený) nebo to mohlo být i nevědomé, zkoumatelné ale v obou případech.

  • květák:

    Teda pozurážet čtenáře za to, že na ně Vaše knížka zapůsobila jinak, než jste zamýšlel, je fakt hustý.

  • jaymz:

    ČT ještě nevytvořila máchovskému večera vlastní stránku, jednotlivé pořady najdete v programu ČT2 od 20h http://www.ceskatelevize.cz/tv-program/14.11.2010/

    Kvůli fotografii dr. No s vlaječkou http://olser.blog.idnes.cz/c/164597/Jak-znesvetit-Machovu-svatyni-sexem-aneb-Co-mravnostni-policie.html (fotka není v článku, ale na hl. stránce blogu)


  • Pravda. Hlavně ta striptýzová scéna matky s dcerami! To mě bude stát alespoň jedno sezení s psychoanalytikem.

  • Lucka Koutná:

    🙂 tak to mě pobavilo. Dobrý to je. No, mohlo by být vtipné, kdyby každý pisálek, třeba vrámci Plže napsal, jak píše on (ona).Každý má jiný zvyklosti. Mě se teď třeba stává, že jdu po ulici, třeba z oběda a najednou mě něco napadne. Ale kruciš – kde mám propisku, tužku apod.? A kde mám papír? A kde mám stůl? 🙂 Tak se snažim tu myšlenku udržet až do kanceláře a někdy se mi to i daří. Pokud nejdu zrovna do knihovny, protože tam se snadno stane, že tu myšlenku zapomenu v nějakém regálu. Dále mě zaujalo – Koniáš. Promiň, mi moji neznalost, ale on pálil knihy? To je zajimavý. Jak to, že se teda databáze Měst.knihovny v Praze jmenuje Koniáš? Divný. Momentálně mám napsat na 5 stránek jakousi seminárku o vkusu pro kamaráda a vůbec nevim, co tam budu psát. S psaním vlastních textů je to mnohem snazší a když mě zrovna nic nenapadá, tak nečekám, až mě něco napadne. Že bych vysedávala u PC, na to spíš nemám čas. Psací náčiní – u tužky je navíc dobrý to, že se dá gumovat. Z kritiků bych si nedělala hlavu… oni tomu nerozumí, tak kritizují. 🙂

  • Vlasta Špinková:

    To by bylo úžasný stát se spisovatelem, ale jak zde bylo řečeno,nesměl by člověk, tedy já, nic číst, protože všecho už bylo opravdu řečeno a nic nového pod sluncem. Přestože stále tvrdím, že jsem optimista, co se týče psaní, mám přece jen kapku pochybností. Papír prý snese všechno, možná i textový editor, ale příroda je mocná a tak nakonec ten papír zetlí,shoří nebo se rozmočí ve vodě i s tím co je na něm napsáno. To už nemluvím o technologiích, které uchovávají zaznamenaný text, ty pádí kupředu takovou rychlostí,že změny ani nestihnu sledovat a když mně klekne počítač, tak si ani nepřečtu literární západ, no a když si ho přečtu,tak zas zjistím,že bych psát vůbec neměla.je to prostě začarovaný kruh.Dávám si předsevzetí,že přestanu číst a hned teď půjdu okusovat tužku,aby mě něco vtipného napadlo, to mi pomáhá, proto počítač využívám až pro definitivní podobu textu,neboť okusovat klávesnici je zdraví nebezpečné.VŠ

  • Vladimír Pavel:

    Jediný problém je ta učitelka, myslím, že 99 procent učitelek by bylo spíše proti panu knížeti a fandilo by Rumcajsovi.

  • Vám:

    Dobře to Dr. Novotný tomu všivákovi Malinovi nandal, zaslouží si to! (Vám)

  • Milan:

    Autoři článku mi mluví z duše. Předpokládal jsem to a bohužel se vše naplnilo. Dříve jsem si objednal z domova v klidu co jsem potřeboval a pak jen vyzvedl u pultu. Ted jesm strávil 1 hodinu než jsem nalezl co jsem potřeboval, respektive, co jsem nenašel a musel vyhledat něco podobného. Personál milý, prostory barevné, členění přehledné, ale přesto to trvá dlouho, rozhodně déle než jen vyzvednout u pultu. Počítám příchod, svléknutí, odložení, atd atd.
    To bude muset být velký skvost abych se tam zase plahočil!

    • maxxik:

      Naprosto souhlasím s Milanem. Volný výběr je vizuálně pěkný, ale naprosto se v něm člověk ztrácí. Půlku knih nenajdete nebo jsou vypůjčené než doběhnete do knihovny. Třídění dle signatur je šílené, takže kromě autora a názvu si musíte ještě opisovat signaturu. Můj názor: Když volný výběr, tak pro beletrii, ale ne pro odbornou literaturu.

  • Václav Malina:

    Dobré české přísloví říká, že sebechvála smrdí. To platí i o tomto článku Dr. No. Adorovanou antologii mi ve vlaku ukázal Pavel Štýbr s otázkou: „Proč si ten Novotný vyřizuje s tebou účty přes můj medailon? Nestačí mu, že zkomolil jméno mého bydliště? Žádné Zálužany se přece v okolí Plzně nenacházejí!“ Držel jsem ten nehezký výtisk s mizernou grafikou v ruce sotva minutu a našel tam v dalších namátkou nalistovaných Novotného medailonech takové do nebe volající nesmysly, že jsem to raději zaklapl a vrátil. Kdy už skončí ty ubohé výpady tohoto škůdce literatury nejenom plzeňské? Mimochodem – dr.No se v článku pobuřuje, že v jiné antologii Mezi Radbuzou a Řeznou nejsou uvedeni žádní redaktoři. Kde jsou uvedeni redaktoři tohoto časopisu!? Marně se pídím po nějakých jménech. A jakou roli hraje v této redakci normalizační kritik Novotný? Cenzora?

  • Václav Malina:

    Tak jedna z těch fušeřin s těmi příšernými, ba ještě příšernějšími ilustracemi od jednoho kamarádíčka byla nominována na Magnésii-literu 2011! Máme z toho všichni upřímnou radost (zřejmě až na jed No ho)!
    Václav Malina

  • Marek Velebný:

    Přečetl jsem knihu skoro jedním dechem ve vlaku a pak před spaním v sobotu. Byl jsem zvědav jak paní Jitka bude psát i o mně, neboť kniha měla být o tom proč jsou třicátníci single apod. Uznávám, že tou homosexualitou Erika jsem byl taky trochu překvapen, ale což nyní je vše možné. Jinak jsem si ve druhé půlce knihy dost podtrhával a nejvíc jsem se stotožňoval s větou, jak si Richard postěžovává, že proč si vždy myslí, když mu holka odepíše a volá, že o něj má zájem a ono to nemusí být pravda. Jako u minulých knih paní Jitky je konec dost rychlý a neukončený. Ale já jsem s knihou spokojen. Pocity single třicátníka a víc cítím podobně, i když žádný výsledek proč to tak je jsem z knihy od paní Jitky nevyčetl, prostě je to složité a jsou věci mezi nebem a zemí…..

    • jitka prokšová:

      Marku, těžko se dá generalizovat… co člověk, to jiný příběh a jiné důvody, proč po třicítce někdo zůstává sám. Možná proto z mé knihy žádný „recept“ nevyčtete.
      Jinak – mám ráda nejednoznačné konce = svobodu volby, a je pravda, že jsou pro mé knihy typické.

  • Ivo Fencl:

    Setkal jsem se s názorem, proč vůbec kvalitní román Jitky Prokšové srovnávám s červenou knihovnou, i když mi vychází jako nesouměřitelně lepší. Udělal jsem to proto, že běžný návštěvník knihkupectví by ho mohl za červenou knihovnu považovat při pohledu na titul i fotku. Recenze je pro tyto lidi – a ne pro ty, kdo si to už přečetli a zjistili, že Jitka (upř potřetí) prokazuje utáboření na vyšším levelu. A ta Vlasta Javořická? Jak dotvrdí dr. Novotný i dr. Viktora, byla to talentovaná, výtečná autorka na úrovni Karolíny Světlé i jiných klasiků, to jen za komunismu její jméno shazovali. Recenzi jsem nahodil v položertovném stylu, ale práce Jirky Prokšové si vážím a kupř. já na podobné psaní.. NEMÁM. Ivo Fencl

  • Lucka Koutná:

    Nu, tak za tento článek jsem tedy moc ráda. Překvapil mě, narazila jsem na to náhodou, protože jsem se právě chystala sepisovat článek o P. Austerovi, mém oblíbeném současném americkém spisovateli. Udivilo mě právě tak, jak jsou ty návody obšírné a že tam člověk nenajde právě to, co by chtěl vědět. Takové ty konkrétní věci. Jak vložit obrázek? atp. No tak jsem si řekla, no tak co třeba juknout na Literární západ a hodit ten článek tam? (teda až bude hotov) a ejhle co tady nevidim – tady Ivo Fencl píše přímo o vkládání článků na Wikipedii! :-)Já měla v plánu vytvořit ne moc rozsáhlý článek o americkém spisovateli, který je na Wikipedii, ale jen v angličtině. Navíc by to nebyl jen pouhý překlad, použila bych různé usebrané informace i vlastní myšlenky třebas. Mě třeba v návodu udivilo, že tam psali, že článek nesmí být krátký. Možná to ještě nevzdám, možná si i ten návod prostuduju a ten článek tam někdy dám, doufajíc, že mě někdo nepředběhne. Ale s těmito návody tedy nikdy kamarádka nebudu. Kolik jenom času člověk ztráví čtením návodů, v domění, že tam najde odpověď, ale ona tam jaksi není. A když tam je, tak je to tak složité… Ona je to snad nějaká věda o návodech (anebo spíš věda o tom, jak psát návody). 🙂

  • Typlt:

    Česká gramotnost silně upadá, a zdá se, že se to týká i akademické obce. Převyprávění našeho textu ve Tvaru způsobem, jakým to bylo učiněno zde, by se snad dalo pochopit u cizince, který ne tak docela rozumí významu vět. Napsali jsme – abych to převyprávěl po svém -, že se kdosi stylizuje do role, kterou ale tak úplně nezvládá, takže se z toho nakonec stává hodně nebezpečná hra s ohněm. Text je natolik nekvalitní, že na sebe upozorňuje jenom tohle pochybné „téma“ – a důvod přitom není jasný. Takhle jsme to napsali, ale ne každému se to takhle chce číst. Raději si to dolže. Tohle vyučujete, dr. No?

  • Roman:

    Nevím tedy, ale počítejme…Narození R.T.1882 a smrt 1928. Měl-li by to být dědův strýc Jana Těsnohlídka (narozen 1987), jak rád tvrdí ( http://www.novinky.cz/kultura/salon/199813-syrovost-si-pleteme-s-fnukanim-rika-basnik-jan-tesnohlidek-ml.html ), musel by se každý ze synů narodit kolikaletému otci?
    Možná bych příště napsal něco o šikovných a ohebných obchodníčcích.

  • Ivo Fencl:

    Omlouvám se, ale pořad byl posunut a byl jsem informován až teď. IF

  • Ton. Lap.:

    Pro informaci, zde onen text:

    Jan Těsnohlídek ml.
    rasistická poezie

    tohle je rasistická poezie –
    nemá ráda cikány
    nemá ráda negry
    nemá ráda vietnamce
    rasistická poezie je
    proti islámu

    rasistická poezie říká že
    cikáni kradou že
    všichni cizáci by měli odjet
    tam odkud jsou protože
    tady dělaj jenom bordel!
    chtěj bydlet v našich domech!
    chtěj spát s našema holkama!
    chtěj převychovávat naše děti!
    chtěj dělat naši práci!
    chtěj ji dělat zodpovědnějc & za míň!

    rasistická poezie je
    o strachu z cizích
    zvyků cizích lidí divnejch barev!
    rasistická poezie je o strachu ale
    nebojí se –
    sere na všechny kecy o
    m u l t i k u l t u r n í společnosti říká že
    neni správný
    otevřít v zoo všechny výběhy a
    nechat to tak
    říká že
    to nemůže dopadnout dobře že
    je potřeba se připravit je potřeba zastřelit
    nejbližšího negra! je potřeba
    chodit v tlupách a pobíjet cikánský tlupy!

    rasistická poezie zakazuje jíst kebab!
    rasistická poezie zakazuje burky!
    rasistická poezie maluje karikatury mohameda!
    rasistická poezie mrdá mohameda do zadku!
    rasistická poezie – p ř í s n ě – zakazuje
    nakupovat ve vietnamskejch večerkách!
    rasistická poezie říká že
    je potřeba krást ve vietnamskejch večerkách!
    je potřeba hodit bombu
    do každý vietnamský večerky!

    rasistická poezie vyzývá k boji!
    rasistická poezie je radikální je
    nacionalistická
    rasistická poezie je nezbytná je aktuální a
    zaslouží si pozornost!

    (Převzato z časopisu Tvara 2010/20. Báseň je k dispozici i na facebookové stránce autora.)

  • Typlt:

    Už jsem vás pochopil. Ano, vlastně máte pravdu. S Hájkem a Langerem jsme teď za blbce a těžko se to obhajuje. Asi jsme si to trochu dolhali sami. Byl bych rád, kdyby se celá ta malicherná „kauza“ už nerozmazávala. I když mi Těsnohlídkův text pořád připadá nezvládnutý. Můžete svůj článek stáhnout?


    • CO JE TOHLE ZA SVINSTVO?
      Někdo zneužil moje jméno. Prosím dr. No, aby předchozí příspěvek (7. 4.) z diskuse vymazal – můj názor na celou kauzu zůstává stejně striktní, jako byl. To, co Těsnohlídek zveřejnil, především není báseň – a není to ani cokoliv, co by dávalo smysl. Tvar neměl nic takového tisknout.


    • Podvržený příspěvek se od 8. dubna šířil i prostřednictvím Těsnohlídkova Facebooku. Dr. Novotný jako provozovatel stránky by mohl pomoci zjistit, kdo za tím stojí, protože tam pravděpodobně uvedl i e-mail.
      Prosím ho o to.


      • Zadaný e-mail je Váš (celkem předvídatelně), příspěvek ze 7. dubna byl odeslán z veřejného počítače Národní knihovny (detaily zveřejňovat nebudeme). Mazat příspěvky se nám poněkud příčí, ale označili jsme jej (věřím) zřetelně jako neplatný. Redakční systém byl navíc upraven tak, aby autora komentáře informoval; příště tedy nebude možné zneužít cizí adresu.
        P. S. Dr. Novotný – ač vážený člen redakčního týmu – není provozovatelem těchto stránek.

    • Jonáš Hájek:

      Ty věty ze 7. dubna rozhodně nepsal Jaromír Typlt. Za sebe mohu říci že ze své účasti na polemickém textu „Adresováno nositeli Ceny Jiřího Ortena“ bych neubral ani háček.

  • Štefan Švec:

    Souhlasím skoro se vším, kromě toho, že o Kunderovi nevznikla žádná monografie. Myslím, že jich je několik – Kosková, Češka, možná by se dala vzít i Eva LeGrand…

    • dr. No:

      České monografie sice jsou, ale ta z pera Heleny Koskové vznikla v Lindu, texty Sylvie Richterové ve Viterbu atd. U nás nic!

  • Ivo Fencl:

    viz i na mém Facebooku
    http://www.uschovna.cz/zasilka/DCT7LWICSF4DWE9N

  • Ivo Fencl:

    Jak je pro mě (možná bohužel, možná bohudík) TYPICKÉ, dámy si vůbec nevšímám (že bych chtěl tím způsobem zaujmout? No, nevím). Blížím se nicméně dost normalitě, takže nebýt v tu chvíli v AZYLU přítomna mezi mnou a vítězem soutěže (není vidět!), možná bych ani nemukl, nevím… Nebo mukl, ale blábolil bych asi méně „políbeně“ a inspirovaně.
    ALE POZOR. Geniální nejsem ani tak já, vždyť daleko lépe jsem si vymýšlel už ve třetí třídě cestou ze školy i do školy, jako MAREK VELEBNÝ. Ten totiž vymyslel záběr NEJEN se mnou a vypíchl i začátek a konec. Ono to okolo (mám taky nahrané) bylo totiž ještě méně zajímavé než tohle (co mi bratr Jiřího Schelingera znechuceně otloukl o hlavu, a jemu se ovšem nedivím).

  • Lucinda:

    Ó kéž bych taky uměla takhle krásně prášit! 🙂 Mistře barone Prášile. Ale k té slečně (viděla jsem totiž video na FB), mě neudivovalo Ivovo nevšímání si jí, brala jsem to jako, že je tak zaujat vyprávěním. Pro koho? Pro kameramana? Nebo pro někoho, kdo seděl naproti němu? Kdo to byl? Mě udivovalo, že ona tak nějak je a není přítomna, ten její výraz – jakoby chtěla říct: co to tady ten člověk povídá? To myslí vážně?… Proč se taky nesmála? Pak mi přišlo jen logické, že snad musí být s Ivem nějak sehraná. Ale ejhle, Ivo tu v článku tvrdí, že to vpodstatě vypráví jí. No ale to je podivný. Oba se tváří, jakoby spolu nekomunikovali.No je to tedy dokonalé zmatení diváka, posluchače, dokonalá mystifikace! A co víc, když jsem to video poprvé viděla, nevěděla jsem, co je a co není nesmysl.Ivo by nám fakt nabulíkoval, že je Napoleon živ a zdráv a že je tady mezi námi. A když Ivo píše o tom lhaní, nuže netřeba analyzovat, kdyby měly psycholožky tohle analyzovat, tak by měly tolik práce, až by se z toho nejspíš samy zbláznily. Protože co jen těch spisovatelů je! A každý spisovatel je lhář, ne že ne. Pro takovéto lhaní, vymýšlení si mám jakousi slabost. A tak praš, barone Prášile, jen tak dál! 🙂

  • lucinda:

    To chce klid, nohy do kýble a nervy pověsit na šňůru. :-))))) Chápu, jak´s to myslel a pobavilo mě to. A nebýt toho rozčilení, nevznikla by takto hezká prózička. Cosi mi to připomíná. Můj táta nejspíš taky řešil, kam uskladňovat ty různý věci a taky se mu to dařilo i nedařilo. A tak když jsme se byly podívat u něj v dílně, uviděly jsme (a já nad tím dokonce i žasla), kterak má v jednom šupleti jen samé lepenky – různé. V jiném šupleti jenom mechaniky na kytary, v jiném zase struny atd. atd. Takový pořádek – jak to? Ale jak je možný, že když jsme po něm chtěli nějaké lepidlo, nemohl ho najít? A tak to šel koupit. V některých věcech měl ale neskutečný nepořádek, až bordel. Různý věci přeházený přes sebe. A povídání o tom, jestli ta věc je k užitku či ne, to je na jiné povídání a na dlouho. Ale zpět k těm krabicím. Tady doma v předsíni máme vyskládány takové podlouhlé krabice oranžové, jsou v několika řadách nad sebou a různě popsané a jedna i byla nadepsaná „atombordel“. No, asi nevíš, co to je. To je protiatomová pláštěnka. Je hrozně těžká, taková nepraktická. Maminka si k tomuto nápisu dovolila připsat „na hovno“. No, vždycky, když si to čtu, tak mě to pobaví. A kupodivu, pořád v té krabici ten atombordel je. Děkuju za hezkou prózu a piš dál.


  • POZOR – změna termínu:
    Vzpomínkový večer na Zdeňka Šmída se přesouvá na středu. Pravděpodobně.

  • Ivo Fencl:

    Markétou Čekanovou a Jiřím Hlobilem připravený Šmídův večer bude ve Vědecké knihovně v úterý po Velikonocích (26.) v šest. IF

  • Ivo Fencl:

    Tato povídka byla podle scénáře i zfilmována, a to v rámci soudobých trendů přímo pro YouTube. V hlavní roli mladšího bratra provokativně simulujícího natvrdlost David Pašek. Režie a role instruktora autoškoly Jakub P. V roli instruktorky Radka Betlachová. Specifický úhel kamery byl uměleckým záměrem. YouTube zvažuje přitoření celého seriálu s titulem Druhá až třináctá lekce.

  • Ivo Fencl:

    filmová verze této povídky promítaná v těchto dnech na plzeňském
    http://www.youtube.com/watch?v=JcUkPJ389HI&

  • torben:

    Piráti, my zase máme moře a Markýzu na prodej. V divadelním představení Markýza, 27.04 v 19 hodin v divadle Dialog. Hraje Amceth

  • torben:

    Druhá premiéra Markýzy v Dialogu se hraje 9.května, repríza pak 26. května

  • Dagmar Hermannová:

    SBOHEM ZDEŇKU!

    o náhlém úmrtí mého oblíbeného spisovatele Zdeňka Šmída mně informoval jeho spisovatelský kolega Ivo Fencl,kterého jsem náhodou potkala na cestě do knihovny. Pídila jsem se pak po podrobnostech této smutné události, a našla jsem i tento článek.
    Plně jsem nepochopila úvahu o tom, že plzeňští magistrátní úředníci by nejpíš hledali námitky k negaci vzpomínkové akce na tohoto spisovatele, nejspíš proto, že od něho nic nečetli. Naopak, nejmoudřeji a nejhorlivěji se – s prominutím – žvaní dost často právě o tom, o čem se nic neví. Je to součást účelového pokrytectví a nejen v kultuře. A že by plzeňští radní byli odecně proti kultuře ve městě? To by bylo smutné, když Plzeň současně soutěží o titul město kultury a naši radní naopak doufají ve vavříny. Tedy jsou proti literatuře? Ale ta je přece součástí kultury. Ostatně Nadace 800 let města Plzně literaturu města finančně podporuje – sice ne přímo literáty, ale „literaturu“ ano.
    Osobně bych ocenila vzpomínkový pořad k památce Zdeňka Šmída z iniciativy Markéty Čekanové,nicméně na kulturnost města vliv nemá.
    Zdeněk Šmíd měl štěstí, když se mu podařilo své literární nadání veřejně uplatnit a jistě k tomu přispěla i jeho pracovní pozice redaktora Západočeského nakladatelství, a Naší pravdy, pozdější Plzeňský deník. Myslím, že v Plzni žije a tvoří více literárně nadaných lidí, kteří nikdy nedostali a nedostanou příležitost svůj talent veřejně prezentovat protože …..proč?
    Od Lidových novin nelze v oblasti kultury očekávat nic jiného, než „nabubřelé hlouposti“ – ostatně, které současné noviny se odlišují od skutečnosti, že každý novinář okázale jásá jen nad svými vlastními články?
    Naštěstí Zdeněk Šmíd na jakékoliv nekrology už kašle.Je přece lhostejné, čím ten který spisovatel byl, v jakých občanských pozicích pracoval, v co věřil a doufal. On sám,při své inteligenci a znalosti doby určitě nedoufal v jakékoliv uznání. Každý, kdo v „abstraktní“ oblasti literatury opravdu něco umí, musí spíše počítat s vyšší hromadou klacků pod nohama, než ten,kdo nic neumí, případně umí jen málo, ale má větší schopnosti to prodat, což znamená, že je účelově prosazován někým, kdo se vyzná, a obvykle má i potřebnou moc. A tu má, právě proto, že se „vyzná“, nikoliv proto, že by sám něco uměl. To se v českých poměrech už dávno nenosí.
    Ve svých letech měl Zdeněk Šmíd štěstí i v okamžiku smrti. Měl rád vodní živel, který si ho také vzal a více ho nevrátil. Zemřel podobně jako Hemingway – žádné hadičky, umělý spánek, pípání přístrojů, pach odcházení, a truchlení nad mizejícím životem.
    Já jsem četla už kdysi – a ne jednou – jeho knihu „Sbohem Dicku“ a aniž bych byla spekulovala nad osobností autora, bylo to čtení úžasné. Je tam bolest i radost, smutek i naděje, v naprosto perfektním, poutavém provedení. Je jedno, kde Zdeňkovi ostatky nakonec skutečně budou. V mysli i paměti všech, kteří četli „Sbohem Dicku“ bude živý pořád, a to ho určitě tam nahoře těší více, než věnce na hrobě.
    Sbohem Zdeňku!

  • Václav Malina:

    Proč se mistr dr. No (Novotný) rozčiluje, že nic nedostal na Plže ani na Ulitu? Sám také nedal nic na edici Imago et verbum vydávanou Galerií města Plzně. A mohl se o nějakou tu korunu zasadit jako člen komise literárního odboru Ministerstva kultůůůůrry znalý plzeňských poměrů. Místo toho rozesílal předem dopisy na všechny strany a psal články do všech možných novin, jak je ta edice ubohá a příšerná, ba ještě příšernější, to proto, aby se nikdo nedivil, že Malinova žádost na MK bude smetena ze stolu (viz zápisník Drnomistra zde). Povedlo se mu to, Malina od MK nedostal nic. A ejhle, po dvou oceněných knížkách této edice v rámci Polanovy ceny (což v Praze nikdo nebere na vědomí) přišlo i ocenění nejvyšší: Litera za nejlepší knihu poezie roku 2010 pro Josefa Hrubého za Otylé ach, 12. svazek edice Imago et verbum. Právem to považujeme i za svůj úspěch a také za úspěch celé plzeňské kultury. I v tomto směru byl naštěstí Drnomistr špatným prorokem (viz jeho jiný zápisník). Dostali jsme od kulturní komise MP pro letošek tak málo peněz, že to nestačí ani na jednu knížku edice – každý dobrý skutek musí být přece po zásluze potrestán! Přesto pevně doufám, že vydáme alespoň dva další svazky edice (kromě tří dalších katalogů a objemné publikace 10 let GmP, na které jsme dostali také zoufale málo). Prostě ty prachy budeme shánět. To doporučuji také Novotnému. Ono totiž nestačí jen kritizovat ty druhé – dr. No vám jaksi pozapomněl říci, že ty žádosti, pod kterými byl podepsán, byly vyřazeny pro formální nedostatky. Kde se tedy stala chyba a kdo za to může? Bylo by mi ovšem líto, kdyby Plž přestal vycházet. Přejme druhým a bude nám také přáno!
    Václav Malina, editor knížek Imago et verbum a také autor jediného zcenzurovaného příspěvku v tomto časopisu
    (Jakýsi šáša se tu chlubí ostrostí svých výpadů. Břídile!)


    • Co na to říct? Když jsem měl před lety nastoupit na techniku (byv – slovy klasika – obětí humanistické blbosti), říkal jsem si, jak asi může vypadat kolektiv lidí, kteří jsou zaměřeni primárně na (měřitelný) výkon, u kterých si sice lze představit schopnost květnatého vyjádření se i empatie, rozhodně to však nebude první, co nás napadne při slovu „matematik“ či „kybernetik“. A měl jsem trošku strach, co potkám na koleji. Naprosto zbytečně. Dodnes jsem členem řady uskupení, kde vedeme vášnivé spory o podstatě věci – a nepřál bych vám vidět souboj bohů (čti akademiků) zastávajících svatou pravdu o modelování vírové trubice kontinuem či částicově. (My – zastánci částic – máme pochopitelně pravdu a rouhači kontinuisté patří na hranici!) I spory o granty se vedou a měřitelné výsledky zpochybňují… Přesto na konci debaty následuje potřesení rukou a spolupráce. Bez ohledu na způsob řešení je totiž velmi reálný problém před vámi na stole a kvalifikovaných lidí (byť heretiků) je málo, takže kdo ne(spolu)pracuje, nejí. Donedávna jsem si myslel, že jde o přístup ryze utilitární a že se tak chovají všichni živočichové schopní profitovat z kooperace, jsou-li zdroje omezené. Ovšem to, co řeším zde na LZ (viz předchozí komentář, kradení identity, pomlouvání, atd. atp.) v okruhu hrstky literárně aktivních jedinců, je opravdu zajímavým procitnutím.

      Jen několik faktických poznámek:

      a) šáš se píše bez „a“ (technik je zvyklý na preciznost).

      b) Redakce nemá povinnost otisknout vše, co kdo pošle, naopak má právo stáhnout nevhodné příspěvky. (Váš rozhodně nebyl jediný nepublikovatelný.) Pokud chcete uveřejnit malinagate prostý příspěvek (např. o edici Imago et verbum), pak jsme vždy spolupráci otevřeni.

      c) Podobné komentáře obsahující argumenty ad hominem nebo osobní útoky na tento server (a vlastně ani na žádný jiný) nepatří. Asi budeme muset zavést krom verifikace komentujících i hodnocení komentářů (čímž se zařadíme mezi servery pro náctileté, aneb v příštím čísle hledejte omyvatelné malinové tetování).

      d) Naopak pokud máte chuť v podobném duchu pokračovat, doporučuji potrubní poštu nebo si to můžeme říct osobně nad pivem, ale komentáře se budou řídit netiketou.

      P. S. ZOMBínovo zřeknutí se zodpovědnosti: Tento komentář je osobní a nevyjadřuje názor redakce. Neznám osobně Malinu ani dr. No a do jejich vzájemných sporů mi nic není. Nicméně jsem přesvědčen, že aroganci a hulvátství je třeba stíhat na zemi, ve vzduchu i na LZ.

      • Václav Malina:

        Když Zombi tvrdí, že nezná Drnomistra, evidentně lže, neboť je to jeho redakční soudruh, což lze vyčíst z několika článků LZ (nedělejte z čtenářů hlupáky jako dr. No!), kde se to přímo uvádí. To, že si Novotný hraje na českého Fernanda Pessou a píše pod různými pseudonymy, aby mohl např. pochválit jako kritik sám sebe jako básníka (to bylo ale v Plži) je sice trapné, ale mě to opravňuje si také vytvářet vlastní pojmenování pro redakční členy, proč bych tedy nemohl Mistra dr. No nazývat Drnomistrem, Šáše Šášou, Zombína Zombií atd. Dopřejte mi také prostor k tvořivosti. Já totiž rád nazývám věci i lidi pravými jmény a také se svým pravým jménem podepisuji. Až budu mít tu čest komunikovat s konkrétními lidmi, bude to určitě na jiné bázi. Zatím si hrajete na schovávanou, já tomu říkám zbabělost. Nejsem ochoten na tuto hru přistoupit. Čekáte ode mne, že řeknu: Piky, piky na hlavu, já už s vámi nehraju? Ale mě už to taky nebaví. A s těmi impertinencemi jsem si nezačal. Nelze jinak. Moje životní krédo totiž je: „Každému, co mu patří.“ Jinak si samozřejmě zveřejněte nebo vymažte, co chcete. Váš Narušitel Václav Malina


        • Je mi líto, ale ať dr. No píše cokoliv, Vás to neopravňuje k urážení kohokoliv, tím méně ostatních členů redakce (ani pokud tomu chcete říkat tvořivost).

          Když už někoho obviním ze lži, měl bych o problematice alespoň něco vědět (abych nevypadal jak spadlý z maliny). My jsme, jak jste jistě zaregistroval, internetové médium. A náš redakční systém je tak podivuhodný, že umožňuje správu i zasílání příspěvků odkudkoliv (třeba právě teď ze severu Čech). Není tedy nezbytně nutné, aby se redakce scházela. Navíc jsem nováček a sloužím spíše jako technická podpora (jak se lze dočíst ve zmíněných článcích). Proto pokud tvrdím, že dr. No osobně neznám, pak mi buď dokažte opak nebo mlčte. Vaše životní krédo je sice úžasné, ale moc se jím evidentně neřídíte (nebo mi ukažte, kde jsem Vám já komolil jméno nebo Vás obviňoval zcela nesmyslně ze lži), naopak právě dle tohoto hesla jste si mou reakci plně zasloužil.

          Z mého pohledu je Václav Malina stejně anonymní jako ZOMBín (nemáme ověřenou registraci a Váš osobní e-mail tady také nevidím). Možnost komunikovat s konkrétními lidmi máte, je tu potrubní pošta, máme redakční e-mail a navíc jsem navrhl osobní setkání. Nevím, co je na tom zbabělého.

          P. S. Používejte prosím odkaz „odpovědět“. Komentářům to dá strukturu a nebudu to muset pracně opravovat. I to patří k netiketě.

  • Dagmar Hermannová:

    No toto … co by byl dnešní svět bez rozkroků? Alespoň na papíře – nebo papíru?

  • Marian Palla:

    jsem polichocen, docela jsem si početl, co jsem to vlastně napsal, ale právě proto jsem to napsal, pouze musím doplnit jednu maličkost, abych zjistil, jestli kritik opravdu mou knihu přečetl celou, vsunul jsem do textu jednu čitelnou větu, s pozdravem Marian Palla

  • Václav Malina:

    Kakoj eto zaumnyj kritik! Jak vidno ležím mu v žaludku v každém jeho druhém textu. Ten nevědomý a hloupý reprezentant provincionální kultury plzeňské jsem zase já! A hrdě se k tomu hlásím. Tu skvělou Pallovu knížku jsem zaregistroval okamžitě po vydání, netřeba mi adresných doporučení Drnomistra. I text Jirky Valocha na záložce je výborný a adekvátní. Rovněž Valoch leží Drnomistrovi v žaludku, zřejmě proto, že pro obsáhlejší doslovy ke knihám největších veličin literárního západu (Hrubý, Trinkewitz – z žen literátek např. Květa Monhartová) jsem si vybral právě Valocha. Zhostil se svého úkolu vždy skvěle, za což si vysloužil odsuzující kritiku DrNo(mistrovu). Ale stačí si porovnat doslovy u knih zmiňovaných autorů v edici Imago et verbum a edici Ulita (skvělé téma pro nějakou seminární, ročníkovou či dokonce diplomovou? práci studenta češtiny ZČU, ale předem studenty varuji, pozor na drnomistry!), aby bylo jasno. Ostatně Valoch jako vystudovaný bohemista (a také germanista, estetik a navíc největší znalec vizuální a experimentální poezie u nás) si takovou „troufalost“ může dovolit – a teď jsem chtěl říct na rozdíl od někoho jiného. Co se týká vyzdvihované originality a radikálnosti, tak má Pallův literární počin samozřejmě své předchůdce, příkladem nejznámějším (sto let starým) budiž Ursonáta Kurta Schwitterse, mimochodem měla (se vší pravděpodobností) svou scénickou českou premiéru nedávno právě v Plzni (Galerii města Plzně), kde brémský doktor medicíny, profesionální provazochodec a herec, několikanásobný olympionik a mistr Německa v judu, básník, performer a především výtvarný umělec tři čtvrtě hodiny recitoval publiku, které střídavě plakalo, smálo se nebo bez hnutí sedělo s mrazením v zádech tuto skladbu z písmen nalezených na pouličním plakátu a zcela náhodně seskupovaných do veršů – tak jak to odpovídá dadaistické poetice. Nahrávka této jedinečné performance zůstala v ČR Plzeň a věru není třeba vůbec zlehčovat tento druh literatury, jak se o to podprahově pokouší Drnomistr, toto umění má svou kontinuitu ve světové i domácí tvorbě, stačí připomenout třeba fónickou poezii rakouského Ernsta Jandla nebo třebíčského Ladislava Nováka, také v Plzni má hojné zastoupení, jak ukázala výstava a katalog Jasná zpráva (kde je zastoupena zhruba desítka autorů z Plzně a PK – např. Jetleb, Hrubý, Barborka, J. Malina, Maur, Trinkewitz, Jurík a další) v GmP v roce 2007. Marian Palla je v Plzni velmi dobře známý svou samostatnou výstavou i účastí na výstavě Měkkohlavých (obé samozřejmě v GmP), skupiny, kterou jsme s ním v Plzni zakládali v roce 1988. M. P. měl v Plzni a na Plzeňsku celou řadu vystoupení – performance, literární čtení atd. už od počátku 80. let, natáčel tu v rozhlase apod. Je dobře známý i jinde a jinak (např. svými rozhlasovými kurzy kreslení, divadelními hrami uváděnými Jihočeským divadlem v ČB) i za hranicemi, např. jeho detektivky s komisařem Vraplem vyšly vloni v Itálii atd.,atd. Proč to všechno uvádím? Na žádné z těch uváděných akcí jsem nikdy nepotkal redaktora LZ Dr. No. V těch 80. letech byl ještě redaktorem komunistického „Lid-erárního“ měsíčníku a pravidelně přispíval do Rudého práva, s klapkami na očích si hraje na svém písečku i nadále. Rád by nás, provinční hlupáky, poučoval o všem možném, zejména o tom, kdo je na českém literárním poli ten nejlepší. Když na jedné své přednášce o současné literatuře (opravdu mizerné) položil tuto otázku, vyvolal mne. Bez váhání jsem odpověděl, dobře tušíc jakou reakci to vyvolá: Michal Wiewegh! Opravdu ho to rozlítilo. Po letech nyní opravuji: Marian Palla!

  • Václav Malina:

    Vidím, že mi redakce dává přednostní právo vyjádřit se v komentáři. Co k tomuto článku říci? DrNo (mistr) je zrovna tak špatným prorokem jako kritikem. V. M.

  • Václav Malina:

    V šášově Knize velkých mouder se praví: „K redaktorům LZ se nečuchá.“

    Tento příspěvek hrubým způsobem porušil netiketu, a proto byl smazán.

    • Václav Malina:

      V šášově Knize velkých mouder se praví: „Ten, kdo napíše jeden nenávistný komentář, zaslouží si obejmout a utěšit. Ale ten, kdo je posílá opakovaně, má dostat leda tak pětadvacet. Na holou.“

      Tento příspěvek hrubým způsobem porušil netiketu, a proto byl smazán.


      • Ve slušné spo­leč­nosti fun­guje auto­cen­zura (taky se jí někdy říká etika), v méně kul­ti­vo­vané pak nastu­puje cen­zura. A samo­zřejmě se oka­mžitě najde někdo, kdo zamě­ňuje cen­zuru s dik­ta­tu­rou. Jenže taková cen­zura je všude kolem nás a tvoří pilíř spo­leč­nosti. Nebo si snad mohu dovo­lit vyjá­d­řit svůj názor na moderní archi­tek­turu tím, že pod­pá­lím nej­bližší super­mar­ket? Těžko. Obdobně jsou cen­zu­ro­vány pro­jevy lidí, jejichž názory naše spo­leč­nost pova­žuje za extrémní nebo — jako v tomto pří­padě — se prostě nedo­káží opros­tit od urá­žek a vul­ga­rit.
        P. S. Pokud je někdo nato­lik taktní, že se mu podaří postupně ura­zit prak­ticky všechny členy redakce, neměl by oče­ká­vat velké zastání. Že takhle nehraje gentle­man? Omyl, abych parafrá­zo­val kla­sika: Takhle hraje gentle­man s hulvátem.

    • Václav Malina:

      V šášově Knize velkých mouder se praví: „Komu není rady, tomu není pomoci.“

      Tento příspěvek hrubým způsobem porušil netiketu, a proto byl smazán.

  • Standa:

    Milý dr. No,
    myslím si, že Vaše rádoby vědecké zpochybnění článku pana Zavadila, který byl samozřejmě podle mého názoru psán s velkým nadhledem, jen posiluje názor na lidi „v brejličkách“. Nikoho nenecháváte na pochybách, že jste suchar bez špetky smyslu pro humor a právě nadhled.
    Těším se, kdy napíšete svoji další perlu, například třeba kritiku na „Besídku bývalých žáků zvláštní školy“, kde pan Šimek naprosto hloupě píše o této instituci a tím ji znevažuje bez hlubších znalostí…

    Jeden z „brejličkářů“:)

  • Honza:

    Na rozdíl od Standy smekám před výstižným hodnocením článku pana rádobyredaktora Zavadila. Ona sama Sedmička se stala bulvárem nejhrubšího zrna, kde jde jen o to, napsat co nejbombastičtější titulek. Dále se zřejmě nikdo z pánů redaktorů nezajímá o pravdivost toho, co píší a zřejmě je pro ně zbytečné nebo snad příliš pracné ověřit si alespoň nejzákladnější fakta, či dát také prostor druhé straně.

  • Ivo Fencl:

    „Blízko Little Big Hornu“ napsal Jan Vyčítal a původně zpíval Michal Tučný. Písnička zazněla i letos v Plzni během oslav osvobození a sice stále v podání skupiny Greenhorns, ale ta měla mimo Vyčítala už úplně novou sestavu a on sám si na vlastní song netroufl. Na You Tube jej najdete jako známý videoklip z předvideoklipové éry, ve kterém čeští tvůrci využili záběry z filmu… Prostě ze známého, starého, černobílého filmu o bitvě.

  • Ivo Fencl:

    11. 6. jsem četl v kostele Sv.Jana Nepomuckého na Chodském náměstí v Plzni v pořadu Letnice uvedeném Monsignorem Radkovským tuhle (cudně předtím upravenou) verzi své povídky Dívka v masce a centrum palačinky, jejíž hrdinkou je jistá Radka B******ová, kterou miluji (řečeno upřímně), respektive „pro kterou mám slabost“ (řečeno diplomaticky).

  • Ivo Fencl:

    Za recenzí si stojím. Malinova první reakce mě osobně nevadila a vysvětlili jsme si to. Malina snad stál proti pár místům mého článku, ale nikdy ne proti mně. Myslím, že i mé výhrady, měl-li jsem jaké, pak víceméně akceptoval.

    Jiná věc je, že se OSOBNĚ nemají rádi s Vl. Novotným. Do toho se nepletu. Osobně si myslím, že Vašek Malina je všeobecně znám jako člověk, který se pohádá s mnohými a velmi si stojí za svými názory. Jistěže je i egecentrický, ale za to nelze umělce kritizovat.

    Vladimír Novotný, myslím si, chce být naprosto objektivní kritik – a takový kritik postupně ztratí většinu přátel literárního světa, kteří nepíší skutečně na úrovni a nedokáží se přes tvrdou kritiku přenést. Třeba já si (také) myslím, že mě Novotný nedoceňuje. Na druhé straně si vážím toho, že mě v mnohém oceňuje. Novotný je poslední dobou pomlouván a je mu přisuzována vypočítavost a to, že se zastává autorů, které si oblíbí z mimoliterárních důvodů. Já tomu ale nevěřím. Má určitou vizi, jak má literatura vypadat. Já ji splňuji jen částečně, Sojka více, Malina vůbec. Atd.

    Tolik asi.

  • Hortensie Hustolesová:

    Vladimíra Novotného si vážím a troufám si tvrdit, že nepodléhá osobním preferencím. Pokud někdo neunáší kritiku, nechť své Ego nevystavuje publikování. Umělecká kritika nemůže být objektivní, předpokládá vášeň a lásku k literatuře, a tu u VN cítím a respektuji.

  • Ivo Fencl:

    K lennonovské konspiraci podrobněji píši zde
    http://neviditelnypes.lidovky.cz/svet-nechala-johna-lennona-zavrazdit-cia-ffi-/p_zahranici.asp?c=A080402_120121_p_zahranici_wag


  • každá událost budí otázky a někdy ty nejfantastičtější vypadají docela pravděpodobně, zatímco pravda (fakta) samotná docela neuvěřitelně. Někdy si oddechnu, když se prokáže novými důkazy, jak to tehdy bylo. Konspirační teorie mne však příliš netáhnou, radši si vymyslím svoje – pokud se mi chce, ale většinou mám rozumnější práci 😉


  • Pozor na opakování slov ..pak..pak, vypouštět zbytečná slova formulace ..stačí planina zalitá sluncem čtenář chápe, že je vše v souladu..
    potom modrost nemá být moudrost..že by šotek
    nedávala bych tam potom…
    moudrost ..bílý měsíc…
    líbý přirovnání tichá jezera..ženy..vzdychající pod svalovinou..
    další kdo pochopil život z jeho jedné strany
    jen neopakovat se
    jinak dobrá báseň pro snílky
    krásná krajina


  • hravý tepec veršo hra se slovy smysly dráždivostí
    čas je jen relativní
    tedy pro Marii bez problému ona ví měla svůj úkol a přijala ho bez reptání, ale k tomu je potřeba ochrany a milostí
    ty má každý jen si jich není vědom
    zatěžujeme se navzájem nepřejícím myšlením
    klesáme ze světla do hmoty..

    • Hortensie Hustolesová:

      „Ze světla do hmoty“?
      Ach jaké trampoty –
      trampolíny! Nebuď
      líný! Částice světla
      do tváře vmetla:
      Bůh suď!


  • řečeno vše výstižně
    pěkný text


  • přesná střela
    velmi dobré


  • není co dodat pěkné..moje nota


  • Slova jsou jen plochá sdělení člověk zná čtyři rozměry a autor s nimy umí pracovat tak by to mělo být, pokud máme možnosti a techniku


  • Není co dodat…♥

  • Hortensie Hustolesová:

    Ivo, a já se doteď domnívala, že milujete jen plyš!

  • Hortensie Hustolesová:

    Ach, citováná v závěru tohoto článku!? Snad tímto přiznáním na sebe též přivolám nějakou tu porádnou kritiku a prozkouším své EGO v urničce!? Malino, nově tni, tak jako Novotný…Literatuře lásku, létu zmar!


  • Opravdu ten pomník plánujete na TOM rohu u Galerie města Plzně?


  • Vše nejlepší, dr. No!

  • Hortensie Hustolesová:

    Také přeji váženému kritiku vše nejlepší! PS: Autore, ne všichni autoři jsou egomaniaci! Nebo že by to platilo jen o mužích? Autorky se vždy rády poučí. VLNOvi třikráte sláva*

  • Hortensie Hustolesová:

    Jestli pil Hrabě plzeňský a ne jen lesní třináctku, pak souhlasím! Jinak by se všechny ulice měly jmenovat Lesní 1-nekonečno, jinak se v nich odmítám
    procházet!

  • Hortensie Hustolesová:

    Není kam utéct
    přes polí pět
    Ach nemůže květ
    dušezpyt ztéct!

    Hroší kůži má růže!
    Láska a Naděje
    nad děje!
    Básníkům z ledu úžeh!

  • Hortensie Hustolesová:

    Básníku chraň se touhy
    po cenách
    Vášeň ztracená
    Umění věčné bičík dlouhý!

    Cena zuby cení na poličce
    Snivče
    plující oblaka jsou více!

  • Hortensie Hustolesová:

    Kdo v tomto světě potřebuje poezie, jak by mrtev byl! Pro nesnesitelnou citlivost musí si skutečnost dávkovati, sentimentem se brodit k vycpanému cynismu. Ach voskové sochy citů. PS: Taky čtu raději Wernische než Šiktance, čerti vědí, proč!


  • Musím se rázně ohradit proti „rozptylování těžiště“. Těžiště je působiště tíhové síly, tedy bod. A takový bod nemá rozměr, tudíž jej nelze rozptýlit (ačkoliv se asi můžeme snažit jej rozptylovat). Považoval jsem za vhodné se nebohého těžiště zastat 🙂

    • Hortensie Hustolevá:

      ZOMBín: metta fóry ti nejdou, asi máš těžiště v rozptylu:) Prachy vířím, když mlhou mířím ke hřbitovu, čísti si v náhrobcích. Plži dlouhý život*


      • Samozřejmě, že mám těžiště v rozptylu. (Ostatně jako každý :)) Rozptyl je střední kvadratická fluktuace. Protože se poloha mého těžiště v čase mění (o přesnosti jeho měření nemluvě), lze hovořit o rozptylu polohy těžiště. Rozptýlené těžiště je ovšem oxymóron, ať se na to dívám metaforicky nebo metta fórycky 🙂
        P. S. Používejte prosím tlačítko odpovědět, komentářům to dá strukturu, nemusíme si psát, komu je odpověď určena, a – co je nejlepší – já to nebudu muset opravovat 🙂

        • Hortensie Hustolevá:

          Blahopřeji Vám tedy k těžišti a měřím si Vás přes hustý les. To budou sny dnes! A zombí zříkadlo:
          Na rozptylové loučce
          ZOMBín cvičí v tílku
          máš-li volnou chvilku
          běž mu dělat kouče!

          (Zvedni se z gauče)

          Těžiště těžítko
          mlhy po kolena
          vrba znesmutněná
          ZOMBí prašné lýtko

          (Teď v koutku oka smítko!)

          :*)

  • Ryška:

    Skládám básně jako uhlí
    hnědé – okénkem do sklepa.
    Znáte tu temnou skrýš?
    Ne, už dávno ne,
    žiju a topím v plynu.
    Hoří mimo mne.
    A říkají vlivní, že škodí méně
    než mrazivé dny mým růžím.
    Jsou v pokleku obaleny chvojí,
    Než zhnědne do barvy uhlí
    zazáří do květu a zahřejí…

  • Hortensie Hustolesová:

    ZOMBínovi děkuji za objev termínu „uhlový papír“, to je nádhera, od teď naň verše píši, na jiný vampír už ne!

    A gratulační odrhovačka:

    Zdráv buď silen
    jako proud
    vlhkých hroud
    drž se jen

    Hrob ti mělký
    svící hršel
    déšť když pršel
    vssák se v štěrky

  • Dagmar Hermannová:

    Také bych ráda přispěla pár slovy k článku o významném jubileu pana J.Č.Ulricha. I já jsem se s jeho tvorbou seznámila – dávno, dávno již tomu – ale ihned mne zaujal. K potěžkání do ruky – když nepočítám slizkou plží cestičku – jsem sice výsledky jeho literárního kumštu nedostala, ale to, co jsem od něho četla, se nikdy nevyznačovalo chudokrevností, což se o řadě jiných říci nedá. Efektivnost psaní „do šuplíku“ znám dost zblízka, ale předhodit cíl svého snažení kritice? Nějaké zlolajné bytosti ze spisovatelského cechu? Ježibabě či Ježidědkovi, přičemž není ničím doloženo, že se v této branži vyskytuje snad i nějaký dobroděj?
    ……i naučili jste mne mluvit,ale největší prospěch mám z toho,že vím,jak zlořečit…..
    Obtížně překonávám nutkání mluvit o lidské nicotnosti a o tom, že o nejdůležitějších věcech života rozhodují lidé bez mozků, s neskrývanou záští proti těm, kteří je mají. Důsledně je potíráno všechno, co se příliš liší nebo přesahuje průměr,a když už je někdo chytrý a hodně umí,určitě mu budou předepisovat, co a jak má dělat.
    Kritika je výplod netvořivosti, která cizopasí na myšlénkách tvůrců, a hlavním pramenem její inspirace je závist. Kritik je zvláštní instituce – člověk, který sám většinou nic nepíše, ale o to více se cítí být povolán k tomu, aby pohaněl druhé – a pohříchu! Lidé rádi čtou spílání druhým.
    Umění bylo nejspíš odvozeno od slova „umět“, ale tento trend se dnes trochu změnil na „umět šokovat“. Bez toho, abys šokoval, nemůžeš být úspěšný, a proto – udělej to jak chceš,jen když na sebe upozorníš. Každá nová generace umělců touží prosadit něco vlastního,ale dost často se projevují jen odsouzením toho,co už tu bylo. Malíři,kteří mistrně malovali stromy,zvířata a lidi, byli zesměšněni,zatraceni a odsunuti do propadliště dějin, protože uměli malovat skutečnost.Převálcovali je ti,kteří vůbec nemusí umět malovat. Literáti dneška nemusí umět psát. Hrubé chyby opraví computer, a svět skutečný nahradil svět virtuální – vytváří umělé iluze o životě, který vypadá jako skutečný – a co na tom, že smrdí lepidlem? Svět chce býti klamán, dnes ještě mnohem více než dříve.
    Přesto je cosi,co opravdovým umělcům nikdo nevezme a vzít nemůže. Jestliže jsi zasažen určitým druhem umění, máš život bohatší, ať se ti to líbí nebo ne.Při obecné katastrofě by nejprve zemřeli ti, jejichž životním ideálem a cílem jejich snažení je spotřeba a „žrádlo“, proto – kdyby jim žrádlo vzali, zemřou, protože to byl jediný smysl jejich života. Lidé, kteří mají k něčemu silný vnitřní vztah – například k umění – snáší i kritické podmínky k životu podstatně lépe.
    Někdo se obrátí zády,někdo hodí rukavici do tváře – Jiří Čeněk Ulrich se tak úplně zády neotočil, ale nejspíš nemá potřebu scházet se s novými literáty, netrpí samotou a necítí potřebu plivat po ostatních, ať už minulých, současných nebo budoucích a léčit si tak svoje komplexy. Jeho život zcela odpovídá plynutí času, a filozofie – nic nezkazíš, nic nezlepšíš – je nejméně riziková. A také je úsměvné pozorovat, jak v každé době vždycky žije jen to,co je momentálně „trendy“ a každý teoretik má strach, aby nevypadal jako blbec, kdyby říkal něco jiného.
    Mistr Ulrich je nejen nestárnoucí. S jeho nadhledem se dá žít nekonečně dlouho, a zůstat stále mladý.

  • Hortensie Hustolesová:

    Magor potkal Krista
    a hned na něj hartusí:
    Nevim, koho deš spasit,
    protože já mám z magoráku
    dávno svatozář, a rogalový
    křídlo v kopřivách za kolnou,
    ale esli chceš, oslním tě
    svou nahotou.

  • Hortensie Hustolesová:

    Mno, to by mne zajímalo, kdopak Huclovi závidí, literáti hlašte se! Jelikož mám na obálce knihy loď plující ledovým korytem dolů, nemohu kritizírovat veřejně obsah, ale nutno říci, že vznikla také k životnímu jubileu. Bezejmenné čajovně zdar!

  • Ivo Fencl:

    Poznámka autora Iva F. : Mimo úvodní citace z „Květomluvy“ je tato krátká povídka převzata z knížky Kalendář plzeňský 2012 a na několika místech upravena směrem ke srozumitelnosti a stručnosti:-). IF

  • Hortensie:

    Mno, tady v Chebu, na Hřbitovní straně města, stojí stromy a ty si podávají jen oblaka…litery sází do říčních hrází…ale aspoň čtou Literární západ, Plže, a na jaře sbíraj smrže*

  • Hortensie Hustolesová:

    Děkuji za článek. Chybí tu jen dodatek: čtenářské zážitky tohoto roku dr.NO! Ty mé: Petr Payne: Pouti a pouta, Pavel Rejchrt: Světlo tmou zjizvené, Vladimír Línek: Rozhraní světla a stínu, Jiří Kamen: Kinžál, Vladimír Nabokov: Bledý oheň, Věra Jirousová: Co je tu, co tu není, Michal Janata: Sypká nehmatnost smrti, Patrik Linhart: Spící Hrůza* Přidejde každý své knižní lahůdky, ať vím, co číst.

  • Abbé:

    Chci zpátky těch 15 minut života!


  • No, je pravda, že informaci „e-kniha nahradí knihu tištěnou“ lze zapsat i stručněji.
    Ač technokrat tělem i… (vlastně jen tělem), autorův entuziasmus nesdílím. Zkuste si přečíst elektronický dokument starý 30 let – bude v nepodporovaném formátu, na zastaralém nosiči… a za 100 let? O životnosti hardware ani nemluvím. Tím nijak nezpochybňuji významnou úlohu e-knihy pro noviny, vybranou odbornou literaturu (ovšem zkuste si do e-knihy dělat poznámky) a „spotřební“ literaturu do vlaku.
    Článku by – kromě výrazného zkrácení – prospělo, kdyby autor šetřil výrazy typu „socializovaná hmota“ nebo „evolucí předurčen“. Zejména druhý obrat svědčí o nepochopení termínu evoluce, protože chtěl-li nám Darwin něco předat, pak to, že evoluce žádné předurčení nepřipouští.

    • Abbé:

      Pokud se chcete pobavit, najděte si na internetu články téhož autora, ve kterých se dočtete o neodvratitelném konci papírových časopisů. Vycházely cca před 5 lety, psány byly podobně hutnou, rádoby intelektuální češtinou (dost možná v nich najdete i stejné fráze) a informační hodnotu neměly rovněž žádnou.

      Nad tématem „Kniha versus e-book“ se zamýšlí (přeci jen trochu fundovanější) U. Eco v publikaci Knih se je tak nezbavíme. Rozvádí tam svou teorii o tom, že kniha je něco víc než jen potištěný svazek papíru; jedná se o médium a mystérium, které přesahuje člověka, nadčasový vynález jako třeba lžička, kterou lze sice vylepšit, ale nikoliv nahradit. Tento názor sdílím.

      • šáš:

        I vy dva socializovaní hmotové!


      • No, máme podobný závěr, ovšem odvozený z jiných premis. Můj pohled je zcela pragmatický. Ono totiž až vymře generace, která má ke knize citový vztah (což tvoří ono mystérium), bude to jen nosič informace a bude porovnáván s jinými nosiči z ryze ekonomického a praktického pohledu. Ovšem zatím jde o nosič unikátní a nepřekonaný.
        Je to stejné jako s lodí – to je také nadčasový vynález (o tisíce let starší než tištěná kniha i lžička – ta je navíc fenoménem naší kultury, v Asii by se na to dívali jinak) a každý, kdo se někdy ocitl na plachetnici na širém moři musí uznat, že je to neopakovatelný zážitek. Přesto všichni létáme a pracovní cestu plachetnicí Vám nikdo neproplatí 🙂

        • Hortensie Hustolesová:

          Citový vztah ke knize nevymře, neb by musel umřít cit sám. Už vidim matku, která předčítá z e-knihy před spaním…najdou se jistě takové technomatky…Opilým korábům zdar!


          • Ano, to je klasický příklad. Citový vztah mám k obsahu, nikoliv k nosiči. I pro mě je listování knihou s pořádnou vazbou a hezkou úpravou příjemné, ale zrovna kvalita vazby a úpravy také klesá (a typografie se pomalu řadí do legend ZOMBínovy zahrádky). Nedovolil bych si tvrdit, že bude nová generace náš pocit sdílet.
            Tomu dítěti je totiž naprosto jedno, je-li kniha předčítána z papíru tištěného, rukou psaného nebo elektronického. Jinými slovy dítě ten nosič nevnímá, vnímá pouze obsah. Zkuste mu dát vybrat mezi předčítáním oblíbené pohádky z e-knihy a tištěného manuálu k vysavači 🙂


            • jasně, že když už je dítě ve věku, kdy si vybírá, je pozdě, neb děti nemají vkus, ale pokud zasejeme semínko hořčičné včas, bude si pamatovat vůni a obrázky do smérti. A bude chtít ten zážitek mít, tak jako tryskáč! Na srdci bude nosit malou knížku poezie a v kabele čtečtu narvanou dílky autorů LZ 🙂

          • Abbé:

            Jestli my nejsme tak trochu bibliofilové… Jedna z mála úchylek, co je společností (stále ještě tiše) tolerovaná.

  • Hortensie:

    Mafie má tuze krásnou obálku! Myslím, že Míšovi chybí jen role mučedníka. Co když je rafinovanější než mafie: román není napsaný dobře proto, aby mu někdo nehodil na zahrádku bombu! Vsadím se, že Ivo Fencl už má v šufliku novel: Zabil jsem Vivíka Nových Hradech!


  • Napsat to jedním odstavcem by kvalitu textu zvedlo do nebetyčných výšin.

  • Ivo Fencl:

    doručení punčochy pro srovnání z filmu Moucha http://www.youtube.com/watch?v=kj7KRcV8r3M


  • Tak jako na jediném z redakce, kdo byl schopen dočíst polemiku o e-knihách do konce, bude na mně, abych vyjádřil náš postoj (nemluvě o tom, že Šáš odmítá vylézt z pracovny jsa hluboce raněn zmínkou o paskři­vec­tví redakce).

    Nutno dodat, že článek jsme na internetu našli několikrát, a tudíž jsme věděli, že už byl otištěn. Ostatně většina autorů, jejichž díla jsme publikovali, je nenapsala exkluzivně pro LZ (čest a vřelé díky výjimkám). Ale je to opravdu podstatné? LZ si klade za cíl být „místem pro všechny západočeské psavce“ a nabídnout ucelený přehled autorů napříč krajem, byť za cenu ukázky staršího díla. Zvlášť jedná-li se o téma stále aktuální (což ukazuje diskuze pod příspěvkem) a na stránkách LZ dosud neprobírané.

    A že to tu není samý Sojka? No, to víme všichni. (Až bude Sojků dost a bude možno o nich psát třikrát týdně, můžeme založit výhradně ornitologický kroužek.) Každý má holt světlé chvilky a pak chvilky, kdy píše o evolučním předurčení (nebo třeba o rozptýleném těžišti 🙂


  • Redakční posel
    z techniky pošel
    stránky jsou košer!

  • šáš:

    Ale vždyť stačí trumberovo křesílko natočit směrem k LZ! Barevní jsme, jednodušší také a nahotinku máme každý týden novou. Nějaká veteš by se tu určitě našla a o tyátr s galeristou taky nebyla svého času nouze.

    • Hortensie Hustolesová:

      Souhlasím s šášem, nahotinky zde tuze krásné! A jaká celebrit to pravila? Pěší Plž: navrhuji přidělat mu notové nožičky!

      • Hortensie Hustolesová:

        PS: PLŽ je časopis, jehož hodnota bude časem stoupat, tak jako je to u dokumentárních fotografií, je to mapa a svědectví. VLNO náš, velké zásluhy máš, nemenší básnířka Helena Šlesingerová.

  • Hortensie Hustolesová:

    Oldřich Janota je můj dávný oblíbenec, jeho nahrávky s Havlovými jsem kdys vezla jako dárek do Dánska a měl odezvu! Pouštěla jsem ho tam fotografům na ostrově Samso. Blahopřání tedy*

  • Januvia:

    Romanu Polákovi

    Kníže poezie
    Rytíř lásky
    Přestupný 2012
    si ho vzal

    …a je-li cílem všeho
    býti nic…?

    – básně hořké
    horké
    kanou
    do těch tvých –

    Nic…!?

    Pak ještě za tím nicem
    přeci něco je :

    láska
    láska
    a zase láska

    nekonečná
    soucitná

  • pan semtamťuk:

    smutný madrigal by se z těch rozsivek telelil radostí

  • Abbé:

    Nevím, jak ostatní, ale já mám jasno. Miroslav Vejlupek je kyborg.

  • šáš:

    Však to píšu TADY. Pan Ef má zkrátka tvůrčí krizi, a tak ho tu poslední dobou nevídáme. Jen čekám, až nám všem zvěstuje, že Bém vlastně neřídil Prahu s lobbistou Janouškem, ale s ním. A že se žení s Pippou (tohle je už x-tá verze, v redakci máme tu mnohem šťavnatější).

  • Ivo Fencl:

    Krizi nemám, „dopisů z Plzně“ jsem napsal víc a naštěstí je nepíšu jen já. Kromě Dopisů z Plzně vydávají Literárky i dopisy z jiných míst Evropy, ale nikdo se tématu „město“ nedrží tak jako já, většinou si tam každý (např. pan Listopad z Portugalska) píše, co ho zrovna napadne. Psal jsem třeba o muzejní noci a postupně se snažím zmínit co nejvíc zdejších autorů. Že by to někomu vadilo, jsem neslyšel. Nepopírám, že jde o propagaci. Jsem propagátor. I sebe, ale to dělá každý autor už kvůli nakladateli, žijeme v tržním prostředí. Paul Johnson je jednoduše génius a stačí si od něj něco přečíst. Vyšla zrovna podruhé jeho kniha Intelektuálové a nelze ho neobdivovat!lskových

  • Ivo Fencl:

    mrzí, kdy mě obviňují, že chci někoho dostat do stínu. Mě je to zcela cizí. Je akt, že člověk rád napíše, že se setkal s T. Pištěkem. Pochlubí se. Ale nikdy by mě nenapadlo stylizovat líčení tohop setkání tak, že jsem hlavní. Pokud to přesto někdo z textu extrahuje, nabízí se myšlenka, že jde o jeho vlastní tendenci, kterou automaticky připisuje druhým. Ale to už jsou nuance a zbytečné rytí. Víc mě vadí jiný „samozřejmý“ argument. „Přestože Hrubý ke své škodě nikdy nic nevydal v Praze.“ To implikuje, že v pražském nakladatelství vycházejí lepší věci. Neříkám, že ne, ale nelze tak argumentovat. Dejme tomu je autor sice geniální, ale ležérní, takže vydá básnické sbírky tam, kam má blíž. V Plzni. Znamná to automaticky, že díla obstála jen před mírnějšími regionálními měřítky? Ne. Znamená to, že autor méně jezdí do Prahy a méně chodí po amních nakladatelstvích. Kdyby tedy Hrubý vydal své dosavadní knihy v Praze (a bydlel tam), bude evropštější? Tady je mimochodem zase blž Německu, kde se skvěle domluví!

  • Ivo Fencl:

    Tedy pro Literárky (první řádek. aby to nevypadalo, že ani nevím, kam píšu. Možná někdy nevím)

  • šáš:

    Pohřeb se koná ve středu 4. dubna v 11 hodin v kostele na Chodském náměstí (iDNES.cz).


  • Dnes jsem byl ve studovně a na nástěnce u Polanovy síně bylo parte, kde bylo psáno, že pohřeb je v 11h, tak se tam na chvíli podívám.

    Ačkoli jsem pana Juřičku blíže více neznal, vždy jsem se s ním při akcích v Polanově síni, Galerii u Sv. Anny nebo i jinde pozdravil. Také v Home café, kde byl při čtení „Rum je cezený slunce“ (?) s panem Kostkou, Zahálkou a dalšími. Rád jsem s ním prohodil pár slov.

  • Hortensie Hustoles:

    Kocourkova Extáze, toť požitek!

  • Dagmar Hermannová:

    Jen tak ze zajímavosti se dívám do doby minulé – i do kritiky doby minulé – která již před časem vyšla v PLŽ. Asi bych měla obdivovat paní Kuncovou, která se umí ostře kriticky vymezit snad vůči každému autorovi, nebo si je vybírá podle nějakého kódu. Je to dobře – nebo špatně? „Před použitím protřepat“ by se mohlo čtenářům doporučit u více knih jako dobrá rada nad zlato, proč číst celou knihu. Kdesi jsem četla, že nejplodnější a nejosřejší kritik literárního díla – příkladně románu – je takový, který se naučil obstojně česky, ale v životě by sám žádný román nedokázal napsat, ani dobrý, ani špatný – prostě… žádný. A tak by mne zajímalo, co je na tom pravdy. Mohl by mi někdo doporučit ke čtení nejnovější, nebo i starší román paní Kuncové? Ráda bych nahlédla, a budu číst bez protřepávání. Slibuji. Dík.

    • šáš:

      Ohánět se tím, že vlastní názor na věc můžete mít, jen pokud danou činnost bravurně ovládáte, je mírně řečeno laciné.

      Mimochodem, vy osobně jste se už minimálně dvakrát ucházela o možnost psát pro LZ, ale kdykoliv jsme vás vyzvali k dodání nějakého textu, komunikace utichla. Že byste se bála, že budete muset čelit výkřikům jiných Hermannových?


    • Zvláštní. Myslel jsem, že podobné spory máme od dob mého oblíbeného Karla Havlíčka z Borové vyřešené. Kritik je kritik, spisovatel je spisovatel. Stavební dozor je stavební dozor a zedník je zedník. A konec konců ani já nemusím být bůhvíjaký kuchař, abych poznal přesolenou polévku (což ze mě ovšem nedělá gastro kritika).

      Ale protože toto téma bylo již řešeno mnohokrát, zbývá zodpovědět obligátní otázku: Kolik recenzí jste napsala Vy?

  • Ivo Fencl:

    Gruber ale Plzeň v knize chválí, byť ne v pasáži o Paříži. Ta je skutečně krátká, jak právě naznačuji slovem „ukrývá“, a tak tu Paříž ani vyhrát nemohla. Gruber, uznávám, obě města opravdu výslovně a vedle sebe ani jednou nesrovná, nicméně kniha čtenáře ke srovnání dovede, protože výrazněji líčí právě tato dvě města. Kdo nechce, ten ovšem srovnávat nemusí, a pro knihu to opravdu není podstatné, ale ani v článku netvrdím, že by to podstatné bylo, a uzavřel jsem ho tou zmínkou jen proto, že jsem ho uveřejnil právě v Plzni. O tom celém je možné, uznávám, dál diskutovat.

  • Jiří Č:

    Doktor No, ač představení Smrt talentovaného vepře shléhl a s hlavní představitelkou mluvil, šíří ve svém předchozím článku tajemno, snad kvůli větší atraktivitě textu a zřejmě i reklamě na představení, neb i poněkud negativní může diváctvo přilákat. Tolik jak dík doktoru No ( o němž předpokládáme, že není padouchem ze stejnojmenné bondovky, ani že se v něm snad neshlédl).
    Tedy: nebývá zvykem divákům okolnosti hry ani její smysl vysvětlovat. Upoutávka na ní, označená za klišé, musí být stručná a výstižná a srozumitelná, nechtěl jsem ji zahalit přílišnou tajemností a rozkecáváním se, neb není psána do zápisníku.
    Tedy stručně pro uspokojení doktora No a jeho hladu po informacích.
    Smrt talentovaného vepře napsal Roman Sikora jako monodrama pro rozhlas. Pro divadelní představení je příliš krátká a i při výborném hereckém obsazení by mohla být pro obecentsvo toužící po zábavě poněkud jednotvárná a deprimující. A pro interpreta až příliš náročná. Pro obsazení hry jsem neměl vhodného herce, avšak herečku. A také vhodný typ pro postavu řezníka. Proto bylo změněno „pohlaví vepře.“ Abych hru prodloužil a zatraktivnil či oživil, silně jsem rozvedl jen okrajově Sikorou zmíněného řezníka. Ten se mění v postavu kontrastně humornou, který je „mocipánem“ vepře a v dopsaném závěru pak symbolicky předjímá i svůj budoucí osud. Tím hra dostala poněkud jiné zaměření, původní až pateticky kontrapunkt byl skryt a převeden spíše do metafory. Pan Sikora o úpravě ví, ač malinko protestoval, že jsem význam posunul od děsivé vize koncentráku, a hru nám takto hrát povolil. A dle ohlasu představení se diváci bavili a současně myšlenku autorovu pochopili, doufejme, že v nich skrytě bude působit více než patetické monodrama. Úpravu jsem provedl já. Mé aranžmá inspirovala i doplnila herečka Irena Velichová, která si dle mých rámcových poznámek sama svůj part zrežírovala. Jako režisér jsem se neuvedl proto, že bych si tím přisvojil i významný přínos Irenin. A pokud vím, dva režiséři jedné hry se nedoporučují pro možné konflikty. Nám však spolupráce fungovala velice dobře. K úpravě lze uvést i toto: skvělé herečce Ireně umožnila plastický projev, dala jí příležitost více se rozvinout a zazářit, a to více než by bylo možno v neupraveném monodramatu.
    Hru Život talentovaného motýla uváděnou před premiérou hry Smrt talentovaného vepře jsem napsal jako kontrast ke hře Romana Sikory (nad kterou mi bylo velmi smutno). Motýl je zprvu lyrická později tragická hra o lásce, smrt ve hře má zcela jiné příčiny a pokud mohu užít klišé: nalézá se v ní optimistické východisko. Je psána na míru pro naši začínající talentovanou herečku Markétu Šebestovou, pro níž to bylo vůbec první vystoupení na jevišti.
    Doufám, že jsem ukojil zvídavost doktora No, byť mnohé informace mohl získat z publikované recenze V. Gardavského. Obdivuji nejen košatou stylistiku doktorovu a výstižnost jeho poznámek, ale i jeho předvídavost přímo věšteckou. Ano, budeme po prázdninách hrát o dvou dámách (na pohled pokleslých mravů), kde bude na jevišti vystupovat i živý pes. Tuto hru jsem ovšem já nenapsal, ale…nu nechme doktorovi něco tajemství. A nádavkem: napsal jsem pro divadlo detektivku, na ní se bude moci plně vyřádit, neb tajemností je tam habaděj, a mnohem podivnějších. A padouch podobný doktoru No z bondovky zde bude zneškodněn, a tu máš čerte kropáč, zase herečkou a ne hercem. Doktore, stane se to bezbolestně, na pokyn samotného guru, který se uchýlil do pozadí a Jamesem Bondem se nechce stát.
    Ale abych čtenáře nemátl: doktor No může být zkratkou příjmení, jako na příklad Novák, Novotný, Nový a podobně.
    Pokud tento terxt došel vícekrát, je to chyba PC

  • Jiří Č:

    Jiří Č se omlouvá za případné pravopisné chyby v předchozím textu.

  • Ivo Fencl:

    Jízda vlakem působí akčně. Fanoušové trochu připomínají rod hejkalů z Pohádkového detektiva Bř. Hostivíta, ale ti nebyli tak silní.

  • šáš:

    Milý dr. No, myslím, že Sovákové trochu křivdíte. Možná jen drobítek, ale přece. A proti pošášení se musím důrazně ohradit 🙂

  • Vlasta:

    Využívám toho, že je možné připojit k Vaší kritice komentář.
    Vážený pane kritiku, kritika bývá mnohdy počinem konstruktivním a nápomocným ke kladným změnám, může však býti i kontraproduktivní. Vy jste literárním kritikem z pozice svého vzdělání i povolání, jste tedy člověkem povolaným kritizovat, ale ani člověk povolaný zajisté nesežral všechnu moudrost světa.
    Současně jste však i členem zmiňovaného a kritizovaného Střediska západočeských spisovatelů. Pokud chcete jmenovitě označovat původce nešvaru, o kterém píšete, měl byste označit všechny členy výboru SZS nejen předsedkyni. Troufám si tvrdit, že jste členem střediska déle než já, ale na členské schůzi jsem Vás za dobu, kdy tam působím, ještě neviděla. Tam se můžete z očí do očí kriticky vyjádřit k nedostatkům, které vidíte. To se ale nenosí, protože většina členů je ráda, že vůbec někdo tu práci pro udržení organizace při životě dělá. Práce ve výboru přece jen přináší značné aktivní nasazení od doby, kdy organizační věci nejen kolem chodu střediska nezařizuje placená síla, ale dobrovolně členové výboru, kteří by byli potěšeni, kdyby i někdo jiný aktivně hrabal na tomtéž písečku. Jistěže děláme chyby, nejspíš dost chyb, ale učíme se vše za pochodu ve snaze, aby činnost střediska pokračovala.
    Jestli se Vám výsledky naší práce nelíbí, můžete se jako člen střediska aktivně zapojit pro nápravu věcí. Už letos na podzim budete mít možnost, budou nové volby do výboru a pokud Vaši osobu členská základna navrhne a schválí, máte možnost se angažovat s plným nasazením. Ostatně seniorský věk pro toto plné nasazení už také máte.
    Ale kritika je asi jednodušší než pracovní nasazení.
    Nechci obhajovat J.Málkovou, každý z nás máme svá negativa, nebo vy jste snad jediný dokonalý a spravedlivý na tomto světě? Osobně si myslím, že tolik invektiv si ta paní nezaslouží. I já mám vůči ní své výhrady, ale říkám jí je rovnou do očí. Vrátíme-li se k členské základně SZS, ukažte mi někoho, kdo by z „fleku“ byl ochoten tuto funkci zastávat s takovým nasazením. Najdete-li takového člověka, smeknu před Vámi klobouk a omluvím se.
    Jistě byla chyba, že jsme za minulý rok porotě Polanovy ceny nepoděkovali za dobrou práci, bude-li Vám stačit mé osobní poděkování a nejen Vám , ale celé porotě, já Vám děkuji za odvedenou práci. Na druhou stranu, každý člen poroty byl za svou práci finančně odměněn, sice skromě podle možností střediska, ale odměna to byla.
    Nakonec možná Vaše kritika přinese své ovoce. Pokud by se složení výboru po volbách nezměnilo, jistě si dáme pozor, abychom stejnou chybu neopakovali dvakrát. Ostatně počítám, že nový výbor bude pravděpodobně dělat jiné chyby, všechny zkušenosti se předat nedají.
    Vaše odkazy na využívání známostí jsou směšné, neboť, ač je to zavrženíhodné, dělá to téměř 100% lidí, které znám. Je možné, že mnozí využívají toho, že se znají s Vámi, nejspíš s Vámi „nepasou kozičky“, ale pijí s Vámi pivo. Takže o co jde? Začněme s nápravou každý u sebe.
    To Vaše zmiňované jednání poroty s “ nejmenovaným básníkem a kýmsi z rozhlasu“ máte jistě jako podání z druhé ruky. Byla to Polanova cena za rok 2009. U toho jednání jsem bohužel byla přítomna, Vaše podání je hodně zkreslené, prostě jedna paní povídala. Přiznávám však, že bych s některými Vašimi názory mohla souhlasit.
    Myslím, že kritika jakéhokoliv díla nebude nikdy zcela objektivní. pokud navíc autora znáte, pracuje ve Vás velký díl subjektivity. A co teprve, když s ním chodíte na pivo atd. Západočeský region je malý rybníček a vždy se najde nějaká „dobrá duše“, které popřejete sluchu.
    Zřejmě jsem hloupá idealistka, když se beru za komunitu lidí, kde, jak jsem zjistila, je také důležité mít známostí na dobrých místech. Nejsem skvělá diskutérka, ale mám svůj názor. Máte-li chuť, můžete mě taky pěkně „sepsout“, snad to přežiju.
    Vlasta Š., členka stávajícího výboru SZS

  • Petr Flejberk:

    Hororové povídky pro děti? Skvělý počin, otázkou však je co dnes děti mohou považovat nebo považují za hororovou povídku. Při vší úctě ke znalostem, které dnešní děti mají nebo mívají. Spoustu znalostí jim dodávají televizní media, nebo se někdy i dovídají i od rodičů (pokud urvou trochu svého času) co šola nedodala. Ale chci zmínit to nejdůležitější a nejhlavnější, všeobecně známé. Četbu a čtení. Třeba hororových povídek. Zaplať pánbůh za ně. Prožitek z četby. Nevím co může být dobrodružnější. A Když to večer venku profukuje a hvízdá to ve štěrbinách teplého domova, to je potom prožitek ještě několikrát znásobněn…. Ale mělo by to být večer. Určitě. Obávám se, že v takovém případě se stávají veřejné „sdělovací prostředky“ pouze chabou odmocninou ….

  • šáš:

    Dám krk (třeba agenta kůpra) na to, že ona pětice plzeňských kritiků je seřazena podle psavosti.


  • Ba i já. Uch. Budiž mi malou omluvou, že to nebylo úmyslně, nýbrž pouze z mé lenosti a nepozornosti. Prohlašuji zde, že velice rád publikuji v PLŽI a že můj text vyšel v antologii západočeských spisovatelů. Omlouvám se, lituji, sypu si popel na hlavu a budu se snažit, aby se to už nikdá nestalo.

  • Hortensie Hustoles:

    A safra, to bude Kozelka metat kozelce, snad nedojde
    i na facky! Přiřazuji se k Wernischovsku, na Starém Bělidle se povalujou ňáký stíny!

  • Ivo Fencl:

    „Dnes“ přišla s trochou do mlýna formou rozhovoru A. Horáčkové ve své příloze. Je to stejný typ rozhovoru, jaký teď udělala s Knížákem: zřejmě (?) skoro doslovný přepis toho, co jí zůstalo na diktafonu. Zatímco rozhovor s Knížákem končí tím, že Knížák odchází z místnosti a jeho žena, Marie Saudková, reportérku vyprovází ven, rozhovor s Páralem končí prostě tím, že ji vyhazuje z pražského bytu: „Chtěl jsem hezký rozhovor k osmdesátinám a připravil si jeho konec o zenu… a vy to takto poserete.“ Tak bych finále parafrázoval. Ovšem se rozčílil po opakovaným dotazech na intenzitu spolupráce s StB.

  • Ivo Fencl:

    Peňásovu recenzi jsem taky četl a byl v podobných rozpacích. Co si asi po jejím přečtení může p. Maňák říct? Že Peňás píše tak moc, že čte jen jaksi letmo, v polospánku.

    • šáš:

      Grafoman, který recenzované knihy čte jen jedním okem… Safra, o kom to ten dr. No tenkrát psal?

  • Hortensie Hustolesová:

    Kritiků nám třeba, majáků a luceren! Ne však chrličů a stínů svých projektantů. Ke knize blahopřeji!


    • Ano… LUCERNOU! Tou vám, paní kněžno, posvítím, ale té lípy se NEVZDÁÁÁM. Je našeho rodu od nepaměti, rostla staletí, a jak bych mohl dopustit, aby padla její koruna, kde ptactvo nocuje; a zpívá.

  • jato:

    No knihu jsem sice nečet, ale ten článek na mne působí jako plivanec žárlivého soka.


    • Vždycky jsem obdivoval sebevědomí lidí, kteří ocitnuvše se náhodou na konferenci evolučních biologů, dokážou vznést připomínku typu „Sice jsem tu nový, ale kdo kdy slyšel o sobeckosti genu?“ a pak hrdě odkráčet středem sálu za ohlušujícího ticha zbytku osazenstva a ještě si myslet, že tím problematiku „rozsekli“.

  • Hortensie Hustoles:

    A to jste jistě ještě nečtli rozhovor s TM ve iTvaru 4/2012! To je teprv hlína k sežrání!

  • Karel Karlovič:

    Naprosto souhlasím s Dr. No. A snadno si představit, že pan Magnusek by se k některým lidem z vedení Střediska zpč. spisovatelů hodil „filatelisticky řečeno do série“.

  • Ivo Fencl:

    Fencl: … a nelze než upozornit na pokračování Zápisník dr. No II. (2012) a na knížku Vladimíra Novotného Plzeňská literární vlasti(ne)věda (Nová Forma 2012).

  • karel karlovič:

    Co vás, milý Dr. No, udivuje! I vrabci na střeše Střediska zpč. spisovatelů si cvrlikají o „kompetentnosti“ paní Málkové a jejích kávičkových kamarádkách, co jí rády a na vše kývají…


    • Neudivuje, ctěný pane KK. Ani nežasnu.

      Ale někteří vrabci lítají nad jinými střechami a snad jim není proti mysli si i o tomto číst v Zápisníku.

      A děkuji za slovní spojení „kávičkové kývání“ či „kávičkové kejvalky“.

  • karel karlovič:

    A je to tady! Pan Polan se shůry raduje, že cenu nesoucí jeho jméno získal Karel Trinkewitz, konečně! Ale jistě se neraduje, že získal jen půlku, jak správně dí Dr. No. A jistě se jakožto uznávyný kritik třese literárním děsem, že cenu s jeho jménem získala tak průůůměrná básnířka, jakou Jaroslava Málková bezesporu je. Poroto, poroto, kamarádit se s předsedkyní Střediska, proč ne, ale vše by mělo mít své meze. Zde se tak nestalo, překročili jste je! Udělení byť jen půlky Ceny Bohumila Polana Jaroslavě Málkové je, slušně řečeno, krokem vedle, bez servítek řečeno ostuda!

    • alenka vávrová:

      Je mi z toho špatně jaksi . . .


      • No jo, Aleno,
        nic ve zlém, ale co tak slyším a čtu, Ty dáváš v této kauze za pravdu úplně všem, abys to měla úplně u všech dobrý. To je arcirozumné, to budeš brzy sedět ve výboru! Jen aby Ti tam potom fakt nebylo „špatně jaksi“. Tobě, básnířce s jiskrou…

  • Hortensie Hustolesová:

    Jsem proti všem cenám v umělecké činnosti, otravují duši a křiví charakter, kdo může prohlásit, že báseň je dobrá? Básník/řka (hodný/á toho jména) by měl z nemoci „bažení po cenách“ vyrůst jako z bačkůrek! Jak napsal Rilke: „…pohodit jméno jako hračku“…Soupeřme ve skoku vysokém!

  • Ivo Fencl:

    IVO: Zda je báseň dobrá sice literární kritik poznat nemusí, Viktorie, ale stejně bych řekl, že to povětšinou pozná spíš, než mnozí, je-li to OPRAVDU kritik alias (i) znalec kontextu. Druhá věc jsou ceny. A obdržet cenu přece ještě neznamená obdržet odměnu v penězích, teoreticky může jít jen o akt a odměnou může být polibek předávajícího. Pokud ale máme na mysli cenu spojenou s finančním ohodnocením, tak sice jistě může člověka pokřivit, ale tyto úvahy jsou akademické a byly by na místě ve společnosti, kde je běžný i honorář. Žijeme ale spíš ve společnosti, kde básník nedostane při uveřejnění veršů nic, anebo si dokonce sám zaplatil vydání své sbírky. Cena pak může být i kompenzací toho.

  • Hortensie Hustolesová:

    Ach, nechat si platiti za to, že dýchám? Mecenášů nám třeba, milovníků Poezie! Cenit až po smrti. Na chléb se vydělává jinde. Kompenzace: jak odporné slovo! Švestky s hruškama: honorář! Kritik – umělecký kritik – jistěže pozná dobrou báseň, neb také umělec a jako takový hodnotí, ale co to má společného s básníkem? Ego ego do boudy! Odměna je sama báseň odkudsi darovaná, kdo píše s vidinou uznání a zisku, ten ať se v pekle s porotci smaží!!!

  • karel karlovič:

    Suhlasím S HH, máte pravdu! Spíše jde o to, že ocenění má autory povzbudit a literatuře (i autorovi) trochu udělat reklamu. Reklam na auta a prací prášky atd je až na „blití“. A jak čtu řádky proslulého Dr. No, tak je mi paní Málkové až líto, jak je do ní bušeno a bito. Říkám si, je to přece jen dáma, chtělo by to ohledy, ovšem je li pravda vše, co Dr. No napsal, pak nezbývá než konstatovat, že paní Málková bohužel sklízí, co dlouhodobě zasévala…

    • Hortensie Hustolesová:

      O pí Málkové jako básnířce iluze nemám, dáma nedáma,
      Dr.No pojmenoval vše střelhbitě a trefně. Emily Dickinson napsala verš, který mám vytesán nad postelí: „A básníkem být nechci…“ ono to totiž nejde,
      poezie se vzpírá vůli a básník, dostane-li cenu, pak nedělá ničehož jiného, než kváká a kráká v mediích!
      Re-klamu? Opravdu ji někdo bere vážně? Neodchází se při ní na záchod?

  • Hortensie Hustolesová:

    PS: Pověst Polanovy ceny dle mého utrpěla i tím, že ji obdržel Ivo Hucl za knihu vydanou vlastním nákladem, které chybí redakční práce, ale i tak ční vysoko nad Málkovou. Nakonec by mohla cenu dostat i říkankářka a zdatná obchodnice Alenka Vávrová. V Plzni se sundavají obrazy jako za komančů, návrat starých časů obcuje s koncem světa.


  • Pan či paní Karel Karlovič má pravdu, také si už mám za zlé, že tolik do dámy paní předsedkyně biji a buším, nemá se to, to ale znamená držet pusu a mlčet pusou, aby… Mám si to za zlé, ano, ale ani slůvko bych nezměnil. Mohu se totiž v něčem mýlit, nevím jistěže o celé věci všechno, ale jedno je jasné: ve skutečnosti je to ještě horší, mnohem horší. Proto vari odtud, vari: šťouchl jsem do vosího hnízda, nelituji toho, ale co vše se vyvosilo!

    • Hortensie Hustolesová:

      Komentář podivný, jak by vlna o útes se rozbila. Rozdmýchat a vari pryč. Nu, zábavné to bylo!


      • Ale, milá a moudrá Hortensie! Vždyť já o tom píši půl roku. Půl roku! Po půl roce nemám valnou potřebu být dál upozorňovačem na útesy. Dávno se to rozdmychalo, samo to teď dodmychá. Opravdu je to problém Plzeňáků: mají, co chtějí, a chtějí, co mají.

  • šáš:

    Podle webu Haló, Ostrava! vycházejí Průhledy už od roku 2009. Jsou tu i jednotlivá čísla v pdfku (http://kotarbova.eu/000000Pruhledy.html).

  • Ivo Fencl:

    Mé odpovědi v anketě uspořádané nedávno výše zmíněnou literární přílohou Obrys-Tvar

    Ivo Fencl: Odpovědi na pět anketních otázek
    1. Proč skončil socialismus?
    Socialismus ještě neskončil. V Evropě ale pošel i proto, že najednou nestál za zadkem Sovětský svaz ve své původn…í podobě, a to považuji za hlavní důvod krachu. Jedem specifický a ne hloupý herec ve Washingtonu uzbrojil snílka „Gorbyho“ v Moskvě, a ten pak inkasoval Nobelovu cenu za vlastní měkkost.
    A druhým z důvodů někdejší nechuti k socialismu byla podle mě cenzura slova. Přílišná. Režim neměl zakazovat autory Západu, ale dělal to úplně absurdně. Vždyť on potíral třeba i H. P. Lovecrafta! Horor jako žánr (i filmový). Zvláště pro intelektuály se něco takového stalo postupně nesnesitelným. Neakceptovatelným. Zajímavou otázkou ovšem je, co by se stalo, kdyby socialismus vydržel ještě tu chvíli do éry internetu, a já mám za to, že by internet musel povolit, a že s ním i veškerou onu zakázanou literaturu a filozofii.
    2. Myslíte, že kapitalismus se už přežil?
    Zatímco socialismus chápeme, řekl bych, všichni podobně, slovo kapitalismus se vyprázdnilo. Může znamenat zrovna tak zdravou svobodu podnikání jako státní gangsterismus. Ne, pojem kapitalismus musíme dnes nahradit celou škálou jiných pojmů a konkrétně státní gangsterismus je na místě napadat.
    3. Jak by měl vypadat nový společenský řád?
    Asi jako v šedesátých letech v Československu – a já se domnívám, že to, co teď někdo vytáhne proti tomu období jako negativum, by dnes ozdravně rozleptaly všeobjímající vyspělé technologie – a hlavně právě internet.
    4. Je nutné, abychom jako stát byli suverénní a zachovali si národního ducha?
    Můj osobní názor je ten, že to úplně nutné není. Anebo si snad ještě dnes umí někdo představit, že by měl každý stát Evropy tak silnou armádu, až by jej ochránila před případnou invazí z okolí? Já tedy ne, a právě v tom smyslu na suverenitu rezignujme. Je to nutné – i se všemi důsledky. A co se národního ducha týká? Ten buď zůstane anebo ne, ale uměle není ovlivnitelný, nebo jak byste to dělali? Já osobně mám jako intelektuál pocit, že tu pod Řípem jednoduše zůstat musí (i spolu s Čechovým seriálem Pra pra pra), ale můžu se bohužel mýlit.
    5. Dělá náš stát kulturní politiku?
    Podle mě tento zločinný stát realizuje politiku chleba a her, ale inovoval ji skoro už jenom na hry. Příkladem je i mně blízký projekt Plzeň – město evropské kultury 2015.


    • Vsadil bych všech osmačtyřicet Zápisníků, že neexistuje žádný Obrys-Tvar, ale i to je důkaz, že Ivo Fencl tiskne úplně všude, dokonce i v Obrysu-Tvaru, který není a nebyl. Naopak souhlasím s jeho charakteristikou, že v Plzni jde pouze o hru na „město evropské kultury 2015“.

  • Ivo Fencl:

    Obrys-Kmen

  • Ivo Fencl:

    Ivo Fencl: Článek výše naráží ma můj rozhovor s básníkem *** „…a jeho starosti“ z Plže 11/2012, ale jeho uveřejnění bylo *** schváleno. Na věci není nic špatného. Kdo je zvědavý (já), dělá rozhovory i zadarmo a nejen pro sebe.

    • šáš:

      Šlo o přepis konverzace na FB. Schváleno to nebylo, ani o tom nevěděl. Ptali jsme se.

      • Ivo Fencl:

        Pochy­buji, že by zpo­ví­daný (jehož jméno je v Plži 11 uve­deno) zapo­mněl. Asi se nepřesně ptáte.

        • ZOMBín:

          V pochybnostech o tom, že je možné na něco podobného zapomenout, se s autory článku určitě shodnete. Já bych ty pochybnosti rozšířil i na možnost nepřesné formulace jednoduché otázky.


  • Milí inko i gnýto!
    Jen na okraj k výroku I. Fe, že „uveřejnění bylo schváleno“. Nevím, zda osobou básníka, ale redakčně pouze redaktorkou Listů Ason-klubu, zbývající redakce Plže do náplně Listů nemluví ani nechce a s jejich obsahem se seznamuje teprve po vydání „celého“ Plže. Stejně jako redaktorka Listů Ason-klubu nemluví redakci Plže do obsahu „bílých stránek“ a nekonzultuje se s ní. A nejde o žádný válečný stav, jednoduše to tak chodí už deset let a obě strany se občas diví až podivují.
    Ale jinak konstatování, že dotyčný básník vůbec o ničem nevěděl, jako že rozhovor bude publikován, mi příjde velice výmluvné. Je vidět, že Ivu Fenclovi skutečně „leží na srdci“ osudy české kultury.

    Vl. No

    • šáš:

      Zdravím dr. No! O redakcích ani jedno špatné slovíčko. Jednak si myslím, že v tom jsou nevinně, a pak i my jsme svého času pustili něco přinejmenším nevkusného, takže s máslem ve vlasech mlčím a šoupu nohama. Jádro pudla je podle mě v tom, že se tu na světlo boží vynáší původně soukromý rozhovor – „s vědomím a souhlasem autora“.

      Už od rána panu Ef virtuálně máváme před nosem mailem, v němž se básník velmi diví, že to vyšlo – o nějakém vědomí tedy nemůže být ani řeči. A s tím souhlasem je to taky takové vachrlaté. A on sám to moc dobře ví, protože z ranního „nepodloženého článku“ je teď „zřejmě“ a „nedorozumění“. Vsadím všechny Vaše Zápisníky, že do večera tu opět bude vládnout atmosféra plná lásky a vzájemného porozumění. Tedy s Vaším souhlasem a vědomím samozřejmě!

  • Ivo Fencl:

    Zřejmě došlo k nedorozumění. Umělec mi řekl, že si myslí, že to, co mi říká o své momentální tvorbě, pro lidi z Ason-klubu „stejně nemá smysl“, ale ať dělám, jak myslím. Napsal jsem mu, že to jistě smysl má.
    Rozhovor začal z obou stran spontánně na síti, kde jsme si už dříve psávali, ale uveřejnit aspoň část mě napadlo až v poslední fázi. I tak se dnes rozhovory dělají, a právě tak. A je to krajně korektní rozhovor.

    Takže za „medvědí službu“ jeho mnohostrannému dílu jej rozhodně nepovažuju.

    A autor jako on je s dílem jedno tělo.

    • Hortensie Hustoles:

      Ivo, básník je evidentně stejné krve jako já, protož mu rozumím, že by nebyl rád takto opublikován,
      zvlášť, když v rozhovoru líčí své problémy. Sympatického básníka zdravím*


  • Nejen pro zisk, o důležitosti humanitního vzdělávání pro společnost
    http://www.citarny.cz/index.php/knihy-lide/vzdelavani-knihy/souvislosti/4536-nejen-pro-zisk-o-dulezitosti-humanitniho-vzdelavani-pro-spolecnost

  • Hortensie Hustoles:

    Dr.NO, copak je špatného na obyčejné slušnosti? Pokud člověk nemá chuť rozdmýchavat vášně, nechá si názor pro sebe, není-li literárním kritikem – tím spíš. Dr. NO také nejmenuje, naznačuje, přirovnává,
    a tak mimoplzeňským nic není jasné. Oč tu vlastně jde? Kdo je básnířka, kdo ten, co mlčí? K čemu slouží Zápisník? Po přečtení zbývá pocit, že čtenář není přizván, jen je cosi naznačováno, hořkost a zmar.

    • šáš:

      Ale Hortensie! Co si takhle přečíst Zápisník 4.7 a vrátit se k číslům 3.44 a 3.45. Vždyť jste o té básnířce sama diskutovala!

  • Hortensie Hustolesová:

    Čtu správně, že Dr. obviňuje porotu z nekompetentnosti? Básník Šedivý Málkovou zpochybňuje jako básnířku? Pak bych uvítala argumentaci. Kritiku na sbírku Málkové, přirovnání ke sportovnímu klání mi nic neosvětlí. Obecně: pokud bude jakýkoli porotce v osobním vztahu k oceňovaném,
    pak je podezření z podjatosti na paletě. Chudák básnířka, nechtěla bych být v její kůži, vždyť si z ní udělali velcí chlapci merunu. Nemusím mít její verše ráda (a nemám), ale tohle je už faulování.


    • Tyto komentáře čtu až teď, takže musím zareagovat vervně: Faulování? Ani náhodou. To tedy ani náhodou, milá Hortensie. Jak jsi moudrá, tak teď píšeš nesmírně nemoudře. A proč? Poněvadž je zjevné, že vůbec, ale vůbec nevíš, o co konkrétně kráčí. Kdo Ti proboha nabulíkoval, že si velcí chlapci z někoho udělali merunu? Co je to za nehoráznost? Ano, ženy jsou andělé, jistěže, ale NE VŠECHNY! A ne vždy.

      A ještě: nikde jsem nepsal, že jsou porotci v „osobním vztahu“ s paní předsedkyní. Přitom to by bylo aspoň rozumné vysvětlení. Na Šaldu se nelze zlobit, že vychvaloval Růženu Svobodovou, protože ji miloval. Takhle je to ale ještě horší! Nemít osobní vztah, a přesto být šampionem v rektální alpinistice, to už je co říci.

      A co se týče údajně chybějící argumentace, nemohu po nikom, ani po Tobě, chtít, aby sis pamatovala, co jsem napsal i v Zápisníku dr. No už vícekrát, ale ta argumentace tam je, nechybí. A Šedivý zpočátku nikde netvrdil, že je porota nekompetentní, bylo to mnohem horší: on se o tom přesvědčil na vlastní oči a byl zděšen. Právem. Třeba jak ho podrazácky faulovali…

      Dr. No

      • Hortensie Hustolesová:

        Takže nejde o dílo, ale o osobní vztahy…jak se přesvědčil? Kdo je šampion v rektální alpinistice?
        Byla kdy Polanova cena udělována jinak, než že se přihlíží k osobním vztahům? Jde to vůbec v tak malém rybníčku?


        • Milá Hortensie,
          začínáš být nedůtklivá. Tážeš-li se, byla-li kdy Polanovka udělována jinak, než na základě osobních vztahů, s povzdechem odpovídám: Bodejť. Například předloni, to si pamatuji. (A nejenom předloni.) Čtyři z pěti porotců tenkrát budoucího laureáta v životě neviděli a dva o něm nikdá předtím ani neslyšeli. Přesto se na kvalitě jeho díla shodli. Myslím, že dva porotci ho doposud osobně neznají.
          A jak se o těch rektálních sklonech Šedivý přesvědčil? Tak se ho zeptej, prosím. Vylíčil mi to velice podrobně, ale v soukromé epištole. Nebo někoho, kdo na tu schůzi přišel. A malý rybníček? Plzeň je velikánské město. Takže i pořádný rybník. Je regule, že v porotě mají být i porotci mimoplzeňští čili z jiného rybníku. Loni nebyli. Tohle by si jiní rybníkáři nedovolili.

          A někdy se i rybníky musí vyčistit. Vl. No

          • Hortensie Hustoles:

            Milý Vladimíre, tak již budu dobře spát. Jen mi porád připadá, že kličkuješ jak Panenka před bránou, že píšeš na základě vyprávění…Inu nezbývá než věřit. Nedůtklivá? Jest to zábava, takto se pošťuchovati.


  • Obec spisovatelů má svoji dlouhou historii a kořeny jejich problémů, leží již v samém začátku. Podstatné ale není shromažďovat seznamy chyb.
    To co probíhá ve vedení Obce je pokus hledání smyslu této organizace. Podaří se? Nepodaří?
    Pokud sklouzneme k hledání výhodnosti pro sebe nebo svůj region, přidáme jen další zátěž.
    Za sebe si myslím, že by zde měla existovat ústřední organizace, která by byla vývěsním a informačním štítem regionů i mimoregionálních organizací pracujících s autory. Měla by se více podílet na hledání kvality a vlastních hodnot než na kopírování činnosti která přísluší ministerstvu kultury. Informace, které se občas objeví jsou samozřejmě zavádějící.

    Meičas

  • Ivo Fencl:

    Magnuskův nápad pořádat společné besedy známých tváří (herců apod.) + neznámých tváří (vždy nějaký autor) je dobře míněn, ale asi utopií. Magnusek o tom píše v tomto smyslu: „A když to uděláme stokrát…“ (tj. společné vystoupení známé a neznámé tváře) „… stane se i spisovatel známou tváří.“ V praxi se to ovšem nakonec realizuje stejně jen párkrát (pokud vůbec), stejně jen s vybranými (kým a jak?), ale především je otázkou, zda si lidi začnou kupovat od takto zviditelného tvora kupovat víc knih:-)


  • Civilizace = kultura. Jejími nositeli jsou především umělci. Je s podivem, že nám média dokázala toto privilegium upřít. Je to právo duchovní a společnosti chybí natolik, až vzniká dojem, že nemáme žádné skutečné osobnosti, kultivovanou inteligenci. To je základní otázka, pro OS důležitější než kolik zbylo v základním fondu. Ukázat na císařovy nové šaty starých „celebrit“.


  • Spolupracovala jsem na pořádání konference Obce o Protektorátu a Heydrichiádě. Velkým problémem byl nedostatek fungující propagace jak v časovém horizontu, tak v plošnosti. Odškrtnout si pár zmínek tu a onde nestačí. Ukázal se také nezájem některých médií o věci mluvit (peníze na extra reklamu holt nejsou) a výsledkem bylo ohromení (nikoliv početných) návštěvníků, jak výjimečná akce to byla.
    Jsem zvyklá tu a tam se prezentovat na festivalu fantazie v Chotěboři včetně přednášek na různá témata a myslím si, že by to nezaškodilo nikomu a nikde. Ostatně vždycky je blízko tomu začátku července i Literární Vysočina. Mám šíleně nabitý program, ale vleze se tam už druhým rokem i besedopřednáška pro studenty – nabídla jsem rok šedesátý osmý.
    J.H.Čermáková má pravdu v tom, že musíme být vidět. Jakkoliv, kdekoliv (Ivo Fencl je na tohle opravdu třída a zářný příklad), právě proto, že začínáme svým rozhledem výrazně svítit během obecného šeření vzdělanosti. Kdo jiný, když ne my, a kdy, když ne už radši včera?!


  • Jediné řešení pro vznik nového literárního hnutí je začít na zelené louce a odříznout celou minulost. Není důležitá a přináší jen problémy. Struktura nového hnutí (ne organizace))) by měla spočívat ve vytváření regionálních klubů, které svou literární aktivitu realizují především ve svém městě, regionu. Koneckonců v literárních klubech a podobných aktivitách je těžiště skutečného zájmu o knihy, čtení a literaturu vůbec.
    Celostátně je hnutí organizováno formou setkání, které může probíhat na různách místech několikrát ročně formou velkých literárních setkání, kde se literáti setkávají a volí si vždy pár lidí, kteří zorganizují další setkání a připraví rámcový program. Setkání mohou být tématické. Na zakládajícím setkání by měla vzniknout jakási literární ústava a morální kodex hnutí, jež bude základním identifikačním vodítkem celého hnutí.
    Na bázi internetové propagace existuje buď jedna společná platforma, kde každé regionální hnutí spravuje svojí část nebo existuje základní společný design pro všechny weby, ale každé hnutí se propaguje ne své website. Zde existuje mnoho dalších variant jak projekty efektivně propojit se společným výstupem. To není vůbec žádný problém.
    Forma nového hnutí navazuje na prvky přímé demokracie. Centralizované vedení neexistuje, vytváří se organizační vedení na období mezi jednotlivými setkáními a pak se mění. Nejvyšším orgánem hnutí jsou všichni členové, hlasujícím na setkání. Tím se vyhneme centralizovaným excesům, které jsou známy z dob bolševika a které s úspěchem převzal Dědeček a spol. v Pen Klubu.


  • Ano, často píši o Obci spisovatelů, poněvadž jsem jejím členem a trápí mě její problémy, až polemicky prskám. Ale p. Miki Herman má svatou pravdu, možná mnohem víc by se mělo prskat na PEN klub. Také vím o jeho „centralizujících excesech“, ale bez detailů. Tudíž by si PEN klub měl vzít na pořádný paškál někdo jiný. někdo, kdo ví víc. Jen by mě zajímalo, zda je V. Klaus pořád členem PEN klubu a zda už někdy zaplatil příspěvky. V dobách, kdy VK prezidentštil, jsem se tázal marně.


  • Ano, poroty, ach, ty poroty! Kdo kdy byl v nějaké porotě, hned pochopil mnohem víc oź kulturního života, pravdou ovšem je, že občas v některé porotě jsou samé Doroty. Co však na Hájkovu stať povědí plzeňští divadelníci? Přinejmenším by si ji měli pozorně přečíst. Lhostejno, zda před představením či po něm. Vždyť musí vědět skoro všechno o těch bolestných prohlubních mezi fázemi neklidu…

  • Hortensie Hustolesová:

    Díky za osvětlení, věru kritika není jen služkou osobních ambicí a ješitnosti!

  • Hortensie Hustolesová:

    Mno, přirovnávat (i jen obrazně) schůzi SZS k procesu s Horákovou mi připadá trapné. Šedivý by měl nejprve publikovat kritiku na sbírku Málkové, to by byla pádná odpověď, takto mi celá „věc“ připadá jako osobní útoky. O peníze jde až v poslední řadě přec! A kdo byl tedy v porotě Polanovy ceny? Napíše už někdo něco konkrétního a ne jen: byl jsem tam, ale odešel jsem, nečetl jsem, dojmy dojmy. Zajímal by mě i text protestní. Milane Šedivý, publikuj ho zde!


    • Milý Marku, jsem rád, že ses ozval a netajil ses se svým osobním názorem, byť to bylo hned kvalifikováno jako osobní útok. Na té schůzi vás bylo přes dvacet, ozval ses zatím pouze Ty a podle mne k věci. Děkuji!
      A k Hortensii: kdo byl v porotě, bylo řečeno v prosinci 2012 v ZDN 45; páté jméno si nezapamatuji, nikdo ho nezná. Šedivý svůj protest rozeslal 50 lidem ve Středisku, mám za to, že nad tím učinil kříž a už se k tomu nehodlá vracet. To, co tam napsal o dotyčné sbírce, vydá za recenzi. Proč by se měly psát napřed recenze a až potom protesty, tomu nerozumím. Jinak by se mohla k věci vyjádřit třeba Helena Šlesingerová: byla tam, pilně si dělala poznámky… Já nikoli. Ale to její věc, pochopitelně.

    • Marek Velebný:

      Přišlo mi to prostě jak jsem psal „obrazně řečeno“ jako určitý „soud“ nebo „proces“, proces s Horákovou jsem napsal jen jako příklad, to může být jakýkoliv „proces“. Já vůbec nehodnotím jestli je dobrý ten či onen, to mne nepřísluší. Já to té kauze uvažuji z principu, že je možná myšlenka určité podjatosti, když zrovna CBP vyhraje paní předsedkyně SZS. Tady nejde o Jarku Málkovou nebo nikoho jiného. Kdyby byl předsedou SZS Pišta Hufnágl, tak mi bude podivné, proč zrovna cenu dostal předseda SZS Pišta Hufnágl…


  • Kdo byl v porotě Ceny Bohumila Polana? Viz Zápisník dr. No 3.45 z prosince 2012. Páté jméno si nedovedu zapamatovat, ostatně nikdo toho člověka nezná. – Milan Šedivý svůj protest poslal celému Středisku, tj. asi padesáti lidem. Nemohu mluvit za něho, ale míním, že nemá žádnou chuť se dál v čemsi nimrat. M8 starosti o živobytí, o svou poezii. Ve svém protestu ostatně nabídl výstižnou kritickou charakteristiku vyznamenané sbérky. – A proč by se měly nejprve psát recenze a až potom protesty? Jsem rád, že ničemu nerozumím.

    Ale abych nezapomněl: vidíš, Marku, něco si myslíš, a už je to prý osobní útok. Cením si, že ses na rozdíl od jiných nebál napsat aspoň své „dojmy“. Proč se neozve někdo z dalších dvaadvaceti lidí, kteří u toho byli?

    • Hortensie Hustolesová:

      VLNO, proč recenzi? Inu proto, aby se vědělo, o čem je řeč. Pokud se kauza básnířky propírá na veřejnosti, a interntet je sakra veřejný!, pak nějaké dopisy členům jsou sic pěkné, ale jaksi nedostupné
      té veřejnosti. Pokud je básník Šedivý ublížený, je to směšné,
      protože za svůj názor se nemusí stydět, vyvolává to dojem, že je
      ve hře přeci jen něco osobnějšího a lépe tedy věc zamést pod kobereček. Sama se ráda poučím, proč básně Málkové nebyly hodny ceny. Nevím, v čem jsou horší, než ostatních oceněných.

  • Hortensie Hustolesová:

    On tady někdo obviňuje M.Velebného z osobního útoku? Má názor, ten mu nikdo nebere. I když poněkud legrační, srovnávat Šedivého s Horákovou je mimo. Nejsem příznivkyně Málkové, ale právě proto mě zajímá ta recenze. Polanova cena pro mě ztratila důvěryhodnost už dávno. Vlastně jakákoli cena, neb nevěřím už v objektivní kritiku.

  • šáš:

    Bouřlivá diskuse k udělení Polanovy ceny probíhala koncem listopadu, bohužel jen prostřednictvím emailů. Část z nich se dostala i do naší redakční pošty. Účastníci diskuse (včetně pana Šedivého) pak byli obesláni s prosbou, zda by o celé záležitosti nechtěli napsat na LZ. Nikdo nereagoval.


    • Jenom pár slov:
      1.V Plži před časem vyšla recenze sbírky J. Málkové, vyznívající velice příznivě: nikoho totiž neovlivňujeme, byť můžeme mít zcela jiný názor. O žádnou další recenzi jsme nežádali, nikdo nám také nic jiného neposlal.
      2.Kritika díkybohu není objektivní, vždy je subjektivní a v té lepší části i kreativní. Ale je to jak s tvorbou: dobré básně – špatné básně, dobré kritiky – špatné kritiky. Kritika není věda, která, jak známo, napáchalo spoustu zrůdných „objektivních“ omylů. „Objektivnější“ může být literární historie, ale také nemusí. A literární lexikografie.
      3. Vůbec si nemyslím a netvrdím, že je Milan Šedivý „ublížený“, Hortensii to také nepředhazuji, jinak je to ale typická plzeňská pomluva. Úplně však chápu, že je notně „udivený“. Nic nezametá pod kobereček, myslím, že mu prostě ledacos došlo, navíc má teď Milan jiné starosti, hledá zaměstnání, ubytování atp. A píše poezii, to je hlavní.
      4. Nejsem členem Střediska a zápis ze schůze tudíž nemám úředně k dispozici, snad by ho ale někdo mohl zájemcům přeposlat, pro větší info. Možná by se dal charakterizovat jako velezametání pod koberec. Navíc jsou v něm bohapusté lži, ale to je věc svědomí (?) výboru.
      5. Protesty jsou protesty, výboři jsou výboři, recenze jsou recenze, možná by ale bylo nejlepší, Hortensie, kdyby sis prostě sama přečetla Málkovou, Kopřivovou či Špinkovou – a pak třeba Šedivého, Sojku, Fišera nebo Maňáka. A samozřejmě Katalpu! Uděláš si objektivní názor a bude se lze o co přít.

      • Hortensie H.:

        VLNO,
        objektivní kritika samozřejmě neexistuje, proto na ní nevěřím, to je jasné. Autory sleduji, čtu jejich sbírky, už jsem psala, že Málková není můj šálek čaje, ale právě proto jsem byla zvědavá na jinou kritiku, na Šedivého kritiku, neb on to byl, kdo protestuje. Z tvého psaní jsem vyrozuměla, že je Šedivý ublížený, i přirovnání k Horákové etc…tomu nasvědčuje. Třeba není, co já vím, sám na LZ nic nenapsal. Poslední dobou se mi zdá, že píšeš nejasně, napřed tneš, pak uhlazuješ, a teď urážka: jako korouhvička se mi jevíš, s nejasnými názory. Možná mé špatné čtení…


  • Fencl: Osobně jsem se úvodem schůze Milana od věci (ne ale úplně od věci, podle mě) zeptal, zda by podle něj měla být zrušena zásada, že Polanku smí dostat každý jen jednou. Považoval to za dobrou připomínku. Chytil se jí i Josef Hrubý, sedící vedle Karly Erbové: „Ale to jsme prosadili před lety my dva, když nám nadávali: Vy dva všecko vyžerete. Mělo by se to zrušit.“ Na to v závěru navázal nejprve Milan Čechura, že by byl pro, a poté i JUDr. Daniela Kovářová, jejíž sebevědomí bylo podle mě v tu chvíli spíš jakýmsi řečnickým obrazem, když dodala: „… protože já ji CHCI dostat dvakrát!!!“ Zápis ze schůze připojím v další poznámce.


  • Zápis: Zápis z členské schůze SZS
    Datum: 19. 2. 2013
    Přítomni: dle prezenční listiny
    Program:
    1. Vyjádření výboru SZS k dopisu p. M. Šedivého ze dne 26.11.2012
    2. zpráva o činnosti SZS 2012, plány pro rok 2013 – J. Málková – Eichackerová
    3. diskuze
    4. revizní komise – kontrola účetnictví
    5.
    Ad 1) T. Kopřivová zahájila členskou schůzi, přivítala přítomné a přednesla stanovisko výboru SZS k otevřenému dopisu p. Šedivého.
    – následně dostal slovo p. Šedivý
    – proběhla diskuze členstva k danému tématu
    – přítomní porotci CBP / J. Sováková, B. Jirásek, V.Viktora/ se vyjádřili k námitkám p. Šedivého
    – členové se shodli ,že proběhne hlasování o tom, zda se má hlasovat o návrhu změn ve statutu CBP předloženém p. Šedivým
    – většina přítomných členů odsouhlasila hlasování o návrhu p.Šedivého
    -návrh formulovaný p.Šedivým v otevřeném dopise byl většinou členů zamítnut
    – jednotliví členové SZS doporučili výboru, aby se kriticky podíval na statut CBP
    Ad 2) předsedkyně J.Málková – Eichackerová přednesla zprávu o činnosti střediska za rok 2012 a plán činnosti pro rok 2013, o všech akcích budou členové v předstihu informováni mailem nebo dopisem.V nejbližší době se uskuteční 21.3.2013 v Galerii 13 večer k jubileu Karly Erbové.
    6.4.2013 – svěcení zvonu – kostel sv. Martina Chválenice od 14.00 hodin
    11.4.2013 také v Galerii 13 proběhne pořad Výročníci pro naše letos jubilující kolegy
    21.4.2013 – v Masných krámech – třetí ročník – matiné Ženský hlas
    17.5. 2013 od 19.00 do 20.00 třetí ročník Letnic v katedrále sv. Bartoloměje
    Ad 3) proběhla diskuze přítomných členů
    Zápis provedla: Vlasta Špinková
    Pro členy, kteří by chtěli platit členské příspěvky převodem z účtu, připojuji číslo účtu SZS.
    Nezapomeňte uvést své jméno.
    0722258329 / 0800
    Vyjádření výboru
    Výbor Střediska západočeských spisovatelů (SZS) pokládá za nutné veřejně se vyjádřit k otevřenému e-mailu Milana Šedivého adresovaného členům SZS dne 26.11.2012.
    1) Ve svém vyjádření M.Šedivý protestuje proti udělení Ceny Bohumila Polana (CBP) předsedkyni SZS Jaroslavě Málkové a vnímá toto udělení jako politické, nikoli jako ocenění kvality díla. Dále uvádí, že v tomto případě šlo o střet zájmů, neboť nejužší vedení nominuje porotce.
    2) V druhé části svého e-mailu navrhuje M.Šedivý dva dodatky v ustavujícím dokumentu Ceny B.Polana. Znění těchto dodatků je vám zde předloženo, týká se jednomyslného schvalování ceny a výběru porotců.
    Tolik k připomenutí textu p.Šedivého.
    Stanovisko výboru SZS
    Ad1) Každý člen SZS má právo vyjádřit své mínění, svůj názor i svůj protest. Jde však pouze o jeho osobní, soukromé vyjádření. Milan Šedivý prezentoval své subjektivní hodnocení básnické sbírky J.Málkové, a toto právo mu nelze odepřít. Je pochopitelné, že se mohou názory poroty i soukromé osoby na úroveň předložených děl křížit, k absolutně shodným stanoviskům nelze při hodnocení uměleckých děl dospět. Zda je umělecké dílo dobré či špatné, prověří až čas. Připomínáme, že rozhodnutí poroty je nezvratné a nejsou přípustné zásahy soukromých osob ani členů výboru.
    Co se týká faktu, že „Dílo Jaroslavy Málkové nerezonuje za hranicemi regionu“ (z textu M.Š), dovolujeme si připomenout, že „Polanova cena je oceněním regionálním, uděluje se za díla vzniklá na území západních Čech, tematicky nebo osobou autora s tímto regionem svázaná.“ (viz statut Ceny Bohumila Polana). Nelze tuto cenu porovnávat s udílením celonárodních literárních cen, čímž nikterak nesnižujeme její význam, protože právě regionální literatury charakteristické svou obsahovou i formální různorodostí jsou pilířem literatury národní.
    Členy poroty CBP jmenuje výbor SZS. Tento výbor je volen členskou schůzí, má tedy důvěru členů SZS. Je zcela absurdní hovořit o „politickém“ udělení ceny a o „nekalých praktikách“. Jako výbor Střediska ale i jako jednotlivci se proti takovým nařčením důrazně ohrazujeme, a pokud na nich pan Šedivý trvá, měl by je podložit konkrétními důkazy. My pokládáme tato jeho tvrzení za nesmyslná a poškozující dobrou pověst Střediska jako celku.
    Ad2) Návrhy dodatků M.Šedivého k ustavujícímu dokumentu CBP:
    1. Cena nemůže být udělena některému členu jmenovacího výboru, pokud není porotou schválena jednomyslně. (Milan Šedivý)
    Porota vždy dospěje ke konsensu. Nevidíme tedy důvod, proč by členovi výboru nemohla být cena udělena, je-li jeho dílo takto porotou ohodnoceno. Chceme zdůraznit, že členové výboru si v žádném případě nevybírají porotu „šitou na míru“. Nikdy jsme nezneužili funkce k vlastnímu prospěchu.
    2. Nadpoloviční počet porotců CBP nepatří mezi členy SZS, přičemž jde o odborníky
    na současnou literaturu z akademických pracovišť. (Milan Šedivý)
    Porotu jmenuje výbor SZS. Porota bude složena zejména ze zástupců Obce spisovatelů, českého centra PEN klubu, literárních kritiků a Střediska západočeských spisovatelů.
    Cenu Bohumila Polana bude udělovat Středisko západočeských spisovatelů pod záštitou primátora města Plzně. (viz statut CBP)
    Zajistit, aby nadpoloviční počet porotců nepatřil mezi členy SZS, nebude pravděpodobně možné. Nebylo tomu tak v celé 12 leté historii CBP, přestože jsme opakovaně oslovovali členy Obce spisovatelů mimo SZS (pro 12. ročník např. pana Cimického, v minulosti paní Kantůrkovou, pana Šmída, Ráže atd. Členy poroty naopak byli pan Křivánek a pan Světlík.).
    Jsme ale přesvědčeni, že i pro další ročníky CBP budeme schopni zajistit kvalitní porotu.


    • Ještě jednu poznámku k věci: Seděl jsem na magistrátě při udělování Polanovy ceny a podle mě tam Milan nebyl. Než Jarka Cenu přebrala, měl spatra projev prof. Viktora. Celý projev se točil okolo toho, že naše předsedkyně nedostává Cenu za tu poslední sbírku, ale asi za sedm svých sbírek vydaných počínaje sedmdesátými lety. Fakticky tedy za celé dílo. Tolik tedy pohled jednoho porotce, ti ostatní na magistrátu nemluvili. IF


  • Omlouvám se Milanu Šedivému, že jsem ho na předávání Cen neviděl (či zapomněl). Prý tam byl. A jinak? Podle stanov se uděluje cena za KNIHU, ale chtěl jsem tady ty tábory trochu usmířit, a to šlo připomenutím Viktorova projevu.
    Ano: Polanova cena hodnotí knihu za minulý rok, ale nevyhne se ani tak celkovému vyhodnocení autora-autorky jako takové. A protože Viktora tak Jarku vyhodnotil, byť prvořadě pro její aktuální sbírku básní, i mně nepřipadala kritika Milana Šedivého místná.
    Ale jak říkám, chtěl jsem aspoň minum z toho výše alespoň zčásti „rozsoudit“. Je možné, že prof. Novotný ten zápis ze schůze od Milana Šedivého nebo někoho dostal, ale jeho psaní na LZ tak nepůsobí. Nevím, ale asi jej, ten záznam, skutečně nečetl. (A na tom záznamu nic špatného nevidím, tak jsem ho sem dal.)


    • Dodatek.: Takže já se soustředil nikoli na porotu, nikoli na jakékoli jiné autory, ať už soutěžili nebo ne, ale výhradně na vztah ŠEDIVÝ kontra JARČINA POSLEDNÍ SBÍRKA + VIKTORA – A – JARČINY SBÍRKY JAKO TAKOVÉ i VČETNĚ TÉ POSLEDNÍ, ZŘEJMĚ JEDNÉ Z NEJLEPŠÍCH.
      Jo, a… plus ta myšlenka na vrácení šance obdržet Cenu podruhé.
      Vše ostatní jsem tedy pustil z hlavy – a neřešil to – a snažil se reagoval čistě a pouze na tento rozpor: Ano, Cena je udělována jen za knihu. Ale…
      Ale když na Cenu dojde, nelze asi naprosto NEpřihlédnout i k ostatnímu – a tady tedy Jarčinu dílu.
      A dvojnásob to nešlo nebo stále nelze právě proto, že – podle současných stanov – už by nikdy nemohla (nebo vlastně nemůže) tu Cenu vyhrát.
      A to – tedy – udělal Viktor Viktora správně, když to takto „prodloužil“ do historie Jarčiných sbírek, zatímco Milan k tomu nepřihlížel.

  • karel karlovič:

    To je počteníčko u ranní kávy, dámy a pánové! Schůze ani předávání Ceny BP se moje maličkost neúčastnila, sotva mohu přidávat nějaké komentáře. Až na jediný. Cena BP se neuděluje za literární dílo vydané v konkrétním kalendářním roce? Podle slov pana Viktory, jak výše napsal pan Fencl, ji paní Málková získala za „celé své dílo“.To je nějaká změna pravidel? Nebo si někdo pravidla upravuje, jak se to momentálně hodí? Že by staré dobré odměňování „za zásluhy“? Tímto Cenu BP znevažují sami její aktéři!!!!

    • Hortensie Hustoles:

      Ha! A tu je jádro pudla. Pokud budou v porotách lidé,
      nemůž být udělena bez osobních vazeb, děje se tak všude, i ta slavná Nobelovka, která zas stižena politickými zájmy. Nejlepší ocenění: čas a nepřítel, ten nic nedaruje! Kritikům zdar, neb jsou to nejpozornější čtenáři, měli by být nejpoučenější, ale chraň je osobních vazeb, nevědomých preferencí, bratříčkování. Kritika bez vášně! Bane, to by bylo v rybníčku nuda! Básníku Šedivý, těším se na nové básně, škoda, že neumím psáti kritiky!


    • K panu Karlovičovi. Cena se uděluje za knihu vydanou v v předešlém roce. Uvědomte si ale, že ti, kteří už Cenu dostali (a je jich dost), jsou mimo soutěž. Poroto tedy vybírá jen ze zbylých knih a – pozor: prof. Viktora + několik dalších porotců VĚDÍ, že už ten, komu Cenu přiřknou, ji nebude moc dostat podruhé (musely by se změnit stanovy). Porotu zaujala zajímavá sbírka veršů Jarky Málkové, možná jedna z jejích nejlepších. Dobrá, ale „předtím a potom“ u Jarky ohledně Polanky nic, a tak je spatra pronesený Viktorův projev velmi moudrým oceněním dobré knihy, která by nevznikla bez řetízku Jarčiných knih předchozích, na které v její duši navazuje. Striktní je pravidlo, ale ve chvíli udělení ceny je jasné, že si ji DR. Málková zasloužila za celou svou práci, i když skrz její výsledek, aktuální knihu básní.

      • karel karlovič:

        Ano, celkem chápu, ale stále je to trochu zavádějící. Pořád si myslím, že vyhrát by měla jen ta jedna jediná kniha, která porotu zaujme. A to bez všech věcí kolem. Pak by třeba mělo smysl dávat cenu za dlouhodobý přínos, kde by se zohlednila dlouholetá tvorba… Zkrátka paní Málková, dá li se to tak vůbec napsat, nedosahuje kvalit pana T, se kterým se o cenu dělí, a v tom je jádro pudla.


        • Zase jen pár připomínek:

          1. Pan Karlovič K. řekl to nejpodstatnější: tvorba pí M. nedosahuje kvalit pana T., s nímž se o cenu dělí. Má-li porota jiný názor, také nedosahuje kvalit.

          2. Žasnu, jakýpak se nám z p. Fencla znenadání vyklubal povolaný znalec současné české poezie! Nevěřím, že by ji sledoval, že by dovedl porovnat přečtené s nepřečteným, hodnotí však básnické dílo s neskutečnou suverenitou: Jarčina sbírka je dobrá a šmytec.

          3. Na druhé straně má p. Fencl výjimečně pravdu v tom, že zápis ze šůze SZS jsem dlouho neznal. Když jsem si ho však na LZ přečetl, konstatuji, že jsem se před jeho přečtením dověděl o šůzi mnohem víc. Tyhlety zápisy jsou pořizovány pro ucpání uší a zatlačení očí.

          4. Opravdu kocourkovská mi připadá diskuse o tom, zda M. Šedivý byl přítomen udělení CBP a že tam prý měl být. Už vidím naše moralisty, jak po pracovní šichtě v Mladé Boleslavi váží dlouhou cestu do Plzně a zpátky, jen aby je někdo nepomluvil. P. Fenclovi tímto kajícně stvrzuji, že jsem tam také nebyl, ač jsem tam podle něho asi též měl být. Jenže jsem musel do Prahy zajet pro vnouče, které jsme měli přes víkend na hlídání, a trávit s nim milý čas, než se žena/babička k večeru vrátila z lékařského vyšetření. Takhle lidé žijí.

          Ale s tím se nelamte hlavu, pane Fencle! Jorika je Jorika a Jarčina sbírka je dobrá!


  • Mimo tyto komentáře došlo ke korespondenci mezi mnou a členkou Střediska Vlastou Špinkovou. Upozornila mě, že „Milan na udělení ceny byl“. Tak jsem se opravil v domnění, že jsem ho přehlédl, ale pak jsme si s Vlastou vysvětlili, že měla na mysli Milana Čechuru: mělo mě to napadnout. Nikomu nevyčítám, že tam nebyl, sám tam nechodím, ale měl jsem tehdy náhodou chvíli volna, tak jsem tam naprosto náhodou zašel.

    • vladimír novotný:

      Nedalo mi to a dotázal jsem se Milana Šedivého, zda na udělení CBP byl či nikoli. Odpověděl stručně a jasně, že nikoli. Byl v práci v Ml. Boleslavi a „neměl náhodou chvíli volna“. Toť vše.

  • Hortensie Hustoles:

    Nu vida, jak poznámka o meruně nadzvihne kritika! Teď už lecčemu víc rozumím, přesto váhám, jestli je třeba takových tanečků. Což raději číst poezii. Milan Šedivý jako odborník na současnou poezii – stále tedy budu zvědavá na jeho odborné posouzení knihy Málkové, neb já skutečně nevím, co je pravá poezie, a troufám si říct, že to nevěděl ani ve své skromnosti Vladimír Holan. O porotách všeho světa stále přesvědčena, že se bez nich literatura obejde.


    • No jo, sám Holan, sám Holan… Také dělával redaktora. Úžasný nápad: Zrušme tedy všechny poroty, zrušme je, proč ne, hned nám odevšad vyraší nekonečné spousty geniálních básníků! Všude bude plno pravé poezie! A se všemi tanečky se naráz přestane. Bude od nich pokoj… Skončí dokonce i tahle trucovitá dámská volenka, kdy je Milan Šedivý znovu a znovu vyzýván, aby bůhvíproč sepsal nějakou recenzi. Nemá důvod, vždyť píše poezii, čte poezii, překládá poezii. A co?

    • Milan Šedivý:

      Hortensie, nalistujte si v minulých ročnících Plže mé recenze z rubriky Ve jménu (někde Ve znamení) Šaldovy hole. Recenzoval jsem dost básnických knih, též ve Welesu, Psím víně, možná ještě jinde. Samosebou odborníkem být nemusím, ale od ostatních porotců byste našla v posledním desetiletí recenzí soudobé zpč. poezie (hádám) méně. Málkové Stopy v povětří jsem četl dvakrát (poprvé před udělením ceny, podruhé poté, abych zjistil, jetli jsem šílený já, či porota) a považuji titul za dílo spíš pominutelné. Proto na to exegezi jen kvůli vám psát nebudu.

      • Hortensie H.:

        Milane,
        však kvůli HH nemusíte, věřím Vám, že jste dobře četl, ale připadala mi kritika jako nejlepší odpověď na dílo, vše ostatní mi přijde jako zbytečné. Polanova cena za tolik povyku nestojí.

  • Hortensie H.:

    Ano, zrušme poroty, nechť básníci zaplaví svět! Nerušme kritiky, kteří umí číst a pěstují uměleckou kritiku. Ne recenzi, alébrž kritiku, když mu nebylo zatěžko sepisovat dopisy, jezditi na schůze, pak může blýsknout ostruhami i jinak. Geniální básník se rodí za sto let a pochybuji, že stojí o poroty, že stojí vůbec o odezvu, tvoří svůj svět. Podporujme básníky tak, že jim propůjčíme hřiště, třeba i plž! Neb básníkům patří svět, modrý květ do každé klopy!


  • Osobně mi nepřijde úplně fér, že Vladimír připomíná i nelehkou Milanovu pracovní, resp. existenční situaci. Je to situace více básníků. Jistě ne všech, ale řady. „Abyste mohli tvořit, musíte být,“ opakovává Hrubý. Tuším… mu to řekl Holan. Nevadí mi, že mě Vladimír ironizuje jako „mudrce“, ale ty poznámky o tom, že jsem našel čas zajít na udělení Polanovy ceny. Náhodou, jo. Ale jinak žiju taky prací a stresující. A jistě, lze mi vyčinit: Měl sis dodělat VŠ. Pokud ale tuto oprávněnou výtku pomineme, mohu na veřejnosti dělat kofra, ale na velmi nízkém příjmu měsíčně to nic nezmění. I já mám tedy existenční problémy a je to jen image, že je nedávám najevo. Starost o Milana je na místě, ale naprosto není sám, kdo má obdobné problémy. U něj je to škoda, že míň píše, u mě možnážádná škoda, to je i věc názoru, ale často toho napíšemenejvíc právě když jsme švorc.

    • agent kůpr:

      Kdeže to ten Vladimír píše o finanční situaci pana Šedivého? Označte mi to prosím fixem na monitoru! Jinak máte samozřejmě pravdu, měl vyrukovat s básníkovými psychickými problémy.

  • Hortensie H.:

    Baže! Cen je třeba se štítit jako svrabu! Probouzí řevnivost, pýchu, touhu zviditelnit se, soutěžit,
    vyniknout ve hře na důle-žitost! Zatímco podstatné klouže větrem. A co je podstatné? Citlivost. Chystám se psát humoristický román: Za všechno může Málková. Každý region je sebestředný, musí být, neb jinak chybí vášeň, a že porota přehlédné talent? Zajímalo by mne, kdo ze jmenovaných autorů si rve vlasy, že nedostal žádnou cenu. Vyhlašuju anketu!

  • Hortensie H.:

    Baže! Štítit se cen jako svrabu! Probouzejí pýchu,
    řevnivost, podporují důle-žitost. Namoutě napíšu humoristický román: Za všechno může Málková. A nebudu se už v naší malé zemi kamaráditi s žádným kritikem, chci si být jista, že nemá žádné osobní motivace. Porota CBP je evidentně měla.


  • 16. 3. píše Vladimír Novotný v komentáři pod článkem Marka Velebného z 15. 3. : Nemohu mlu­vit za něho (tj. Milana Šedivého), ale míním, že nemá žád­nou chuť se dál v čemsi nimrat. Má sta­rosti o živo­bytí, o svou poezii.

    • agent kůpr:

      Takže komentář ke článku nepatří? Proč tu tedy je? Další snaha o zviditelnění?

      Pro reakci na jiný komentář používejte tlačítko Odpovědět, nebolí to a už se to naučila i Hortensie.


      • Beru poslední články na téma Polanka jako ne jistě jeden článej, ale jednu debatu. Zviditelňovat se nemám žádný důvod, to by z téhož mohla být obviněna Hortensie H. Je ale pravda, že je tu starý úzus „nicků“ a pseudonymů a určitě má určitou kultiru (a ne štábní), jsou-li užívány. Psal o tom i Neff. I když dodal: „Ono něco podobného bylo samozřejmě i dříve, před internetem, a oni mezi sebou stejně věděli, o koho se jedná, ale šlo o to přistoupit na hru.“

      • Hortensie H.:

        Agente, z čeho to podezříváte to zviřátko Hortensii???

        • agent kůpr:

          Nepodezřívám, obviňuji! A to z ignorování tlačítka Odpovědět pro správné řazení příspěvků v diskusi do vlákna. Jako svědka si beru ZOMBína, který potvrdí, že donedávna Vaše příspěvky rovnal ručně (a značně u toho brblil).

          • Hortensie H.:

            Nic nerovnejte, v dokonalosti je smrt! Ach jsem vinna, viditělně 🙂


            • V dokonalosti je smrt? Nevím, ale negaci tohoto výroku vyvrátili mnozí experimentátoři, namátkou třeba Anatolij Djatlov v roce 1986…


          • Konečně o životě! Samozřejmě máme všichni starostí dost, každý jiných, někdo s miliony, někdo se zrušenými desetníky, někdo s vědou, někdo s kumštem. Do peněženky Milanu Šedivému jistěže nevidím, pouze vím, že má trable se zaměstnáním aj. a že žije poezií. To už tak bývá. – Copak jsem ale někde někdy psal o Ivu Fenclovi, že si měl dodělat vysokou školu? Měl neměl, vážím si spousty lidí, co nemají VŠ, nevážím si spousty lidí, co mají VŠ. Nicméně: jedna má studentka ve Fenclově věku patří k nejlepším v ročníku…

  • Hortensie H.:

    Nojo, teď zas vypadám, že dvakrát o tomtéž, prní koment se nezobrazil, tak jsem myslela, že nedoputoval a napsala nový…


  • Akcent skutečně omylem uvedl, že jsem autor a ne spoluautor těch dvou antologií. Penzion Pod Radyní však existuje.

    • Marek:

      Ano před Penzionem Pod Radyní jsem byl s Ivo Fenclem na pivu. Já nealku, neb vedle v ulici stál mi svěřený Daihatsu Sirion, kterým jsem občas udělal výlet do Starého Plzence za Ivo Fenclem nebo múzou I.V.


  • Ad Edice Tvary. Tato edice skutečně není regulérní knižní řadou, ale byla koncipována tak, aby ji šlo vyjmout z časopisu Tvar a složit v publikaci o (pouhých) 32 stranách. V té formě jsem v edici Tvary uveřejnil pod titulem Smíš zůstat mrtev i pasáž z později knižně vydaného románu. Mužem, který by tu mohl potvrdit, že vlastní v knihovničce i kompletní edici Tvary v „sešitové“ podobě je kupř. plzeňský rozhlasový režisér pan Buriánek. O knížky v pravém slova smyslu však skutečně nešlo a např. za mého dětství takto knihy vydával Ohníček, jenže na pokračování. Celek jste dali dohromady až po koupi 24 čísel. Vycházel tam tak Marryat, London, Karel May, ale také Žlutý Robert Vojtěcha Steklače, první a později pro vázanou knihu korektnější, změněné vydání.


    • Časopisecké vydání je časopisecké vydání, nikoli knižní. Co k tomu dodat. Přílohy z Edice Tvary mám svázány v několika svazcích, publikovalo v ní kol stovky autorů (ba i má maličkost), opravdu nikdo, ale nikdo!! to však za knižní vydání nepovažuje. Určitě ani pan Buriánek. – Poučení: pozor na negramotné šibaly z Akcentu. Pozitivum: penzion prý existuje!!


  • Penzion známý (spíš dřív) jako U Zíků je na Radyňské ulici ve Starém Plzenci a má v přízemí hospodu, kde se (teoreticky) odehrála část povídky Myška. Ale ještě k tomu Středisku. Dlouho jsem se domníval, že informace o členství v Obci už jaksi sama o sobě implikuje, že je autor i členem některé krajské pobočky, které byly „podmnožinami“ Obce. Autoři se totiž do Obce dostávali právě „skrz“ členství v některé z poboček, i když asi jsou výjimky. Ale to je možná už víc autorů, kteří nejsou ani v krajské pobočce, ani v Obci… (?)

  • karel karlovič:

    Vem čert medailon, obsah je tím hlavním! Panu Fenclovi knihu přejme, ale nakladatel by se měl více zamyslet, koho chce tisknout, jestli pány autory jako Hrubého či Trinkewitze, talenty typu Štýbra, nebo gragomany k nezastavení typu páně Fencla…

  • Hortensie H.:

    Vidím, že se LZ stává herním polem pro dovádění animozit. Grafomané mi nevadí, spíše ti, kteří radí ostatním, co a koho by měli tisknout. KK: proč se tak trápíte čtením Fencla? A Vladimíre: opravdu není o čem psát?

  • karel karlovič:

    Máte pravdu, mílá HH, souhlasím s Vámi. Problém je, že ten chlap je zkrátka literárně řečeno „všude“. Píše pořád, píše hodně a neustále na něj narážím. Nemám mu to zcela za zlé, alespoň se snaží, ale je toho zkrátka moc. Kdyby byl tak dobrý, jak často publikuje, byla by na programu dne zcela jiná debata. Vám grafomani nevadí, mně vadí svou nesoudností a také tím, že v tomto případě jsou sami sobě obhájci ve smyslu, „pokud se neobhájím sám, nikdo to za mne neudělá“, což je bohužel pravda, kterou si pan Fencl nesprávně vyložil…


    • Vím, že bych neměl reagovat. Ale deptá mě jedno. Rozpor, neuvěřitelný kontrast mezi těmito pohledy zvnějšku a realitou. Vždyť já normálně chodím do práce a často nic nenapíšu celé dni a týdny. A nejen, že i u mě existuje cosi jako „tvůrčí blok“, ale i utápění se v depresích. Nepopírám jedno: že mi psaní slouží jako psychoterapie, prvořadě. Vždyť i většina té „banální“ (ale pro mě krásné) knihy Rok Joriky je úplně vymyšlená – a nic podobného jsem NIKDY neprožil. Nebanalizoval bych ani to, že Joriku miluji. To je prostě fakt. A román Gotická kobka? Fakticky vznikl už někdy v roce 1993, první náčrty v mém dětství. Proč si každý automaticky hned myslí, že vydávám jenom nové věci? Prostě jsem se dřív nedostal k definitivní revizi Kobky (byla doporučena už k vydání v Českém spisovateli, který zanikl). Obrovské množství textů má základ v textech, které jsem napsal třeba taky v osmnácti. Nyní mi táhne na padesát a někdo tomu nemusí věřit, ale píšu minimálně!!!

  • Hortensie H.:

    Karle Karloviči, a co na Marsu? Neznám autora, který by nereagoval na takový hon. Lépe u piva řešit takové malichernosti! A nebo kritikou. PS: Tuším, že VLNO naježil srst!


    • Ale nenaježil… Nebo naježil? Neměl bych se ježit. Dobrá byla otázka, zda netřeba psát raději o něčem jiném. Ale ano, vždy ano, nechť o tom jiném co nejvíce píší i jiní.
      Leč, milí a vážení, sepsat správně medailon, obsah nebo tiráž sice se může zdát někomu totální malicherností, jenže tady jde o regule knižní kultury a literární kultury. Z toho se dělají zkoušky na univerzitách! Někdo to neumí a naučit se nechce, ptejme se tedy, zda se má nebo nemá upozorňovat, že to neumí. Neupozorní-li se, bude to všude. Proč se podobné redakční paskvily neobjevují třeba v Torstu, Druhém městu, Chermu, Emanu, Hejkalu, Periplu či jinde? Poněvadž si tam dávají na tyhle „malichernosti“ setsakramentský pozor. Aby nevypadali jako redakční čuňata. Připouštím však, že autorům nebo veřejnosti to může být absolutně jedno. Leč redaktorům to jedno být nesmí, o to tady běží.

      • Hortensie H.:

        VLNO,
        není to jedno, ale dá se o věci psát méně zaujatě
        proti autorovi, ale to je věc vkusu. Je mi líto,
        jak referuješ, s očividnou zlomyslností, španě se to čte, nevysíláš signál k nápravě, ale k popravě.
        Ani řádka pozitivní, ale možná se to takhle na univerzitách učí.


        • S tím nesouhlasím. Článek je výslovně zaměřen na medailon-nemedailon a ne na vlastní povídky. A ani jsem nepolemizoval, nešlo to. Skutečně tam např. MĚLO být uvedeno, že povídka Myška vyšla už v Kalendáři a povídka Dívka v masce vyšla už v Plži. Uvedeno to není a mrzí mě to. Na druhé straně je zde třeba ale říct, že ty povídky byly přepsány. A to částečně i redaktorem knihy. Nejde o původní verze a osobně bych řekl, že Myška je teď jasnější. U změn v případě Masky váhám dodnes. Tak třeba je tam v úvodu cosi dovysvětleno. Není to ale polopatické? Taky závěr je jiný.


          • Nebo Rozhovory o interview. Sám Dr. No tuto knihu před vydáním recenzoval, takže musí vědět, že si ji Univerzita Karlova NEvyžádala. AQ je sice uvedeno v tiráži, že ji „vydala“, ale současně je jako vydavatel uvedeno i „Karolinum“. O edici Tvary už jsem psal výše. Do knihy se bohužel vloudily i další překlepy a chyby, které Dr. No buď přehlédl, nebo už neměl sil vypočítávat. Ale ve všech knihách najdete překlepy, to je taky pravda, ne?


            • Hon na autora?? Děkuji I. Fenclovi, že si povšiml, že vůbec nepíši ani o jeho povídkách, ani o překlepech, ani o textologických změnách atp., dokonce výslovně zdůrazňuji, že nesepisuji žádnou recenzi a nezabývám se autorovými texty, pouze upozorňuji na bědnou kvalitu medailonu a jakési záložky. Proč to ale mám opakovat donekonečna? Kdo to vědět nechce, stejně si bude dál treperendit to svoje. Což je ostatně mnohem jednodušší a mysl to příliš nezatěžuje. Proto raději pospolu spějme k plzeňským kontejnerům!

              • Hortensie H.:

                Vždyť právě o to jde: o podstatném se nepíše! Ještě, že internotové treperendy nelze vyhodit do kontejneru.


  • Šéfredaktor Plže nebo jeho zástupce ing. Vladimír Gardavský si, co aspoň vím, postupně vytipovali skupinu recenzentů, kterým zadají knihy, pokud o nich vyloženě netouží napsat sami, nebo pokud knihu nepovažují za vyložený brak, ale je to možná dáno i dostupností knihy, kterou si nikoli každý recenzent chce či může koupit. Takže Plž o podstatném píše, i když bych asi uměl akceptovat, kdyby zrovna o Roku Joriky nenapsal. Podle mě je ale docela těžké vydávat recenze hned po vydání knihy, což vím i z toho, že jsem jednu dobu (nebo v určitých obdobích) víc recenzoval (nebo tedy psal o…, neboť nešlo vždy asi o regulérní recenze, kritiky atp.).


  • Někdy taky chce nakladatel předejít tomnu, aby text o knize či autorovi na záložce byl tendenční. Neřeknu mu tedy: Pošlete nám o sobě pár údajů, ale vyhledá ty údaje sám. Někdy je vyhledá na síti a ne vždy je tam vše správně. Chyby se tak přenášejí. Jindy je vyhledá chvatně a dojde k lepsům, což se jim stalůo v Akcentu, když dávali dohromady text na zadní stranu knížky a mezi titulya, které jsem vydal, uvedly názvy dvou antologií, do kterých jsem přispěl! Koukal jsem na to jako vrána, protože by mě nikdy nenapadlo, že se něco takového může stát. Je ti i moje chyba a myslím, že je jedno, že Akcent sídlí až ve Vyškově (kde jsem nikdy nebyl). Kdyby sídlil v Plzni, nezvládl bych to ohlídat taky, a jde koneckonců o práci redaktora, ne autora.


    • K Plži: možnost recenzování novinek se tam zvažuje vždy, loni se takto psalo o 23! knížkách, také se však stalo, že hned pět lidí odmítlo o jedné knize psát (neprozradím, o které, ale Fenclova to nebyla), takže dobrá redakční vůle občas nestačí. Šéfredaktor a jeho zástupce recenzují minimálně: loni v jediném případě. Rok Joriky chceme dát recenzovat, jak to dopadne, nevíme. To nevíme zprvu nikdy.
      Ke kontejnerům: kdo se tváří, že nic neví, pokládá za podstatné všechno, a proto do všeho mluví. Podstatné je, že již nyní se Plzeň stane Evropským hlavním městem kontejnerů, což je největší sukces od dávného zisku velblouda. Před tím jest třeba padnouti na ústa, a proto si ukládám v těchto komentářích šestinedělního bobříka mlčení. Ať se tak stane.

  • Milan Šedivý:

    Škoda, že to autorka ještě neseškrtala, jinak by to bylo výtečně pádné a poetické:

    Pavu­čina

    Utkané cédéčko
    na kte­rém vítr pře­hrává
    Webe­rova Čarostřelce

    „Na kterém“ nenese je verš, který nenese význam, „Weberova Čarostřelce“ – nevidím příliš důvod to rozdělovat do zvlášních veršů, je to významnová jednotka.

  • Hortensie H.:

    Ssskontejnery

    Miluji skontejnery
    ty mlčenlivé soudruhy

    Soucítím s grafoMany
    jichž smrtelná úzkost
    pralesy kácí

    Chebno kuš!
    PLZNI PLŽ!
    (V němž každého otiskne
    ten dobrý muž)

  • karel karlovič:

    Milý, ba častěji nemilý Dr. No! Téměř vždy s Vámi souhlasím, ale teď poprvé a velmi výrazně NE. Co si o akci Kontejnery myslíte, je dozajista Vaše věc, ale tepat předem jakoukoli snahu o kulturní počin mi přijde velmi hloupé. Hodnoťme akci až poté, co proběhne!!!

  • Hana Čekanová:

    Vážený dr. No,
    ačkoli jsem přečetla celý Váš předlouhý text, ani nakonci jsem se nedopídila toho, co Vám na kontejnerech tak strašně vadí. Mohl byste mi to prosím objasnit?

    Vadí Vám, že je to štědře financováno z veřejných peněz? Chyba lávky. Na rozdíl od jiných opulentních akcí je tato dotována velmi poskromnu a funguje jako neziskový projekt, na kterém se organizátoři i umělci podílejí veskrze bez nároku na honorář a ve svém volném čase. Takže se nemusíte bát – nikdo na tom nezbohatne a veřejný poplatník nezchudne.

    Argument s veřejnými záchodky mi také nepřipadá na místě. To je věc města a občanů, kteří za jejich zřízení bojují. Pokud Vás tato otázka natolik pálí, dejte se do boje a staňte se hrdým „záchodkářem“. My se pustili do něčeho jiného.

    Pokud jste tak pečlivě četl anotaci, jistě jste si všiml, že budou i kontejnery věnované divadlu, filmům, hudbě a literárnímu čtení. Takže nejen bio potraviny „a mnoho dalšího“, ale i ta kultůůra bude. 😉

    Co se týče laciné pouťové zábavy, zmínila bych třeba koncert plzeňské filharmonie. Ten jistě navštíví řada bezdomovců a punkáčů a kultivovaní občané opět ostrouhají, protože se na ně v programu nedostane. Stejné to bude s literárním kontejnerem, kde budou číst autoři jako Jaromir Typlt, Josef Straka, Jan Sojka či Tomas T. Kus.

    Přeji Vám ze srdce, abyste Kontejnery k světu. ve zdraví přežil a našel v Plzni dostatek kultury, která Vás bude řádně emočně, intelektuálně i kulturně stimulovat.

    P.S.: Kontejnery budou v sedmi městech. V Praze, Brně, Ostravě, Olomouci, Zlíně a Mariánských Lázních.


    • Mohu se zeptat čistě ze zájmu, kolik je dnes „poskromnu“? Hodnocení kontejnerů se zdržím do doby, než nějaký uvidím, ale tohle by mě opravdu zajímalo.

      • Hana Čekanová:

        Přesná čísla Vám neřeknu, protože je ani nemám na starosti, ale mohu vám říct, že „státní“ peníze pokryly 1/5 ceny celého projektu. Pro představu je to na náš měsíční festival asi tolik, co spořádají velké kulturní akce za den. 🙂


        • Děkuji za odpověď, ale to jste nám toho moc neprozradila (velké kulturní akce spořádají i miliony). Zatím se mi podařilo zjistit, že město Mariánské Lázně poskytlo na dvě místa 25 tis. Kč. Takže se v Plzni bavíme řádově o desítkách nebo stovkách tisíc?

        • šáš:

          Rýpat do délky článku a pak sesmolit dlouhatanánský komentář – to může jen skutečný „punkáč“!

          Tvrdit, že se z článku nic nedozvím, a pak nebýt schopná ani ve dvou příspěvcích odpovědět na jednoduchou ZOMBínovu otázku, protože „to ani nemám na starosti“, ale bude to stopro málo, to je opravdu známka punku!


  • Tohle je téma na velkou diskuzi a divím se, že není. Anebo je tu vše řečeno tak jasně, že není nutno nic dodávat? Vzhledem k tomu, jak se teď brodím literaturou nějakých 130 let zpátky – a tím mám na mysli především to, co se tisklo bez ohledu na dnešní hodnocení, tedy středoproud, neodvažovala bych se ze současnosti podcenit nebo vyvýšit jediné jméno. Mohou nás oslovit, mohou nám zabrnkat na notu potřebného, mohou použít jazyk jaký zrovna chceme slyšet. Jenže za těch sto let nás může oslovit cosi naprosto jiného. Příklady? Takový Hýta a Batul se mnou škubali a moc jsem se nad tím nebavila, ty děti mi připadaly umělohmotné, ale Aťa M. Tippmannové nebo Gabra a Málinka mají pořád své místo. Je v nich život. Zasmála jsem se nad Fan Vavřincovou, i když ve filmu Eva tropí hlouposti je sem tam něco jinak, například zmizelo uznání pro Mussoliniho. Brodím se tendenčními výchovnými texty, ale perlička se také najde – a tehdejší vlastencové prostě jen psali zajímavěji. Ovšem v čítankách minulého století najdete mnohem víc neznámých jmen, než v té době bylo spisovatelů, které uznáváme. Proto si říkám, že leccos rozhodne čas. Tak jako jsou lidi unavení kritikou socialismu, protože nyní zažívají ropzpad hodnot v přímém přenosu mnohem palčivější, tak sahají a budou sahat po titulech, které je stále silněji „podeberou“ nebo přesídlí do jiné reality. Byť třeba harlekýnovské. Vytřííd to až čas, je mi líto. Do té doby se můžeme pinožit a jen doufat, že vkládáme-li cosi osobního, je to právě ten potřebný kousek nesmrtelnosti.
    S mistrem Páralem mám drsnou čtenářskou zkušenost. Milovala jsem Mladého muže a bílou velrybu, zbytek mi naprosto neseděl. Obdivně jsem tedy zírala na kolegyni, která měla celého Párala. Další kolegyně, s velkým rozhledem, do mne jednou šťouchla a upozornila mne na čtenářskou debatu té páralovské a jednoho „nápadníka“. Bylo mi divné, že věty, ve kterých o páralovi mluví, znám. Podle doporučení jsem zaskočila do knihovny – a opravdu! Oni si citovali záložky! Proto kolegyně koukala tak divně, když jsem mluvila o tom, jak je pro mne těžké přijmout děje těch knih! Pozorovala jsem, že Párala používala hodně, naučila se to opravdu skvěle. Páral byl módní a furt něco vydával, takže na intelektuálský projev měla zaděláno na mnoho let. Záložkových čtenářek Párala jsem potkala později víc. Nechci jim křivdit, že by se nezkusily s knihami poprat, ale pokud jsem někde pleskla, že čtu nebo viděly mou knihovnu a hned převedly řeč na Mistra, byl výsledek na jedno brdo. Sorry Mistře, ale stal jste se nástrojem jazyka blondýn. A to ještě ne Vaše originální texty, nýbrž shrnutí redaktora.
    Mimo téma „Páral“ jsem dokázala diskutovat celkem plodně i o přeslazených sešitcích z Moby. A tyhle čtenářky přecházely na náročnější a prostě čtou, ale to už je jiná pohádka.
    Takže shrnu: čas, to je náš nejlepší kritik a soudce. My se jen musíme snažit, aby měl materiál 🙂


  • S kontejnery jsem se poněkud seznámila díky článku v Metru, kde byly napasované do fotek třeba Václaváku. I s těmi informacemi, nač budou. Hm. Budiž, mají způsobit oživení, ale všimněte si, prosím, kde. Na místech, kam předtím i radnece dovolily vtrhnout drahotě. Neúnosné nájmy lukrativních prostor se, samozřejmě, promítly do toho, co se tam dá dělat, aby se vyžilo. Drahé hadry, zlato… Nevím, jak kde, ale mnoho obchodů s nejdražším zbožím vedle sebe neznamená sílu zákazníků, nýbrž ponouká k podezření na pračku peněz. O Václaváku jsme slyšela ze spolehlivýhc zdrojů, že se tam dají koupit věci, ukradené jinde na zakázku. Prodavačky radši objednají svetřík té či oné velikosti, aby nebyl ukraden jim. Tři čtyři ukradené věci a mají po měsíční výplatě. Bodejť by tam byl potom prostor pro normálnější pobyt člověka. Zrovna dole na Václaváku, kde bude jeden z kontejnerů, přestal před časem fungovat Dům knihy s kavárnou. Luxor na posezenbí s knihou tedy není nic moc.
    Takže shrnuji. Kontejnery jsou akcí, která má za drahé peníze zaplácnout dřívější nedbalost radnic ohledně udržení života v centru města. Obyčejného, občanského posezení, zastavení se u něčeho zajímavého, co kdysi bývalo normální. Tak jako jsem s igelitkou s nákupem zapadla třeba do galerie, protože mne skrz výlohu něco zaujalo. Prostě jsem šla živým centrem města a zastavila se tu i onde. Dnes těmi centry pádím bez ohlédnutí, není tam nic pro mne. Nebo jimi projedu a koukám se výš. Na průčelí dosud nepřestavěnýhc a nezbořených domů, na kostely…

  • Hortensie H.:

    Dr.No (od slova drn a nebo jméno účinné, jež hodlá českou literatůru zbaviti bacilu grafomanství?),
    každý text volá po jménu a každé jméno po osudu! A není většího smyslu života, než vyvanout*

  • Milan Šedivý:

    Jaká škoda! Já si myslel na Hortensii Hustolesovou jako na Dívku týdne. Vždycky když jsem otevíral LZ, tak jsem si říkal: Bude zase Hustolesová nebo Marnotratná? Teď je po tom veta. Zbývá leda Morna Narnotratná. Ach jo.

    • Morda Varnotratná:

      Ach MŠ (mateřská školko), měl byste si také zvolit příhodný pseudonym, takto se odzuzujete k věčnému milování šedi, a nebo k šedé eminenci, milující lán!


  • Mám Tebou už před lety kritizovaný názor, Vladimíre, že vklíní-li se do média (časopisu, kontejneru, parku vedle kontejneru, keď neprší) osobnost, je ve výsledku jedno, kdo poskytl platformu. DÍLO existuje nezávisle. Zítra v 18. 30 vystoupí U kontejneru za Mlýnskou Strouhou kontroverzní autor Jan Drnek (a možná i jeho dcera Rozálie). Jsa zván, jdu taky.


    • Otázka zní: Pokud dílo existuje nezávisle, k čemu potřebujeme kontejnery? (Ono tedy kdyby bylo tvrzení jednoznačně pravdivé, pak nepotřebujeme ani přednáškové sály, divadla a konec konců ani knihy, protože psané dílo může existovat na jakémkoliv datovém médiu a kniha je z hlediska hustoty dat poměrně neefektivním úložištěm.)


  • To je pravda. Ano. Mínil jsem, že dílo existuje nezávisle (bez ohledu) na úroveň (kvalitu či nekvalitu) platformy, takže lze kontejnery (nebo ten v Mlýnské Strouze) vítat. Jinou věcí samo sebou zůstává, jestli se obecně a v rámci celého státu skutečně vyplatilo investovat peníze zrovna takhle. To v podstatě to ani nelze objektivně posoudit.


  • Čtu a skoro envěřím svým očím. Ano, měla bych se tam už objednat, ale teď je naopak zdravé nevěřit, protože smích léčí a předchozí vrtění hlavou ej zdravá gymnastika. Vyvracení očí v sloup prý může posílit mimické svaly a omezí vrásky. Je to tedy velmi zdravé počtení.
    Jenže, bohužel, taky může zaskočit v krku a zvednout žaludek.
    Kdo si, probůh,může myslet na nějaké napakování kvůli časopisu s písmenky?! V době, kdy to balí XB-1 ?! Proč nemluvit o tom, co vidím, chápu, znám? I kdybych byla z jiného kontinentu, jsou tím spíš jakákoliv slova přínosem, podnětem k zamyšlení. Takže i tak to beru. Ani domovské právo nikdy nezakazovalo hrabat se ve věcech v sousedství…


  • Pobavilo mě zařazení ke „řvou­nům, co si ani nezjistí sku­teč­nost“. Náš první dotaz na financování projektu (jako reakce na minulý článek) byl ignorován, druhý – zaslaný na Plzeň 2015 – zameten pod koberec (chcete-li zapomenut) a ke třetímu jsme dostali ujištění, že informace o rozpočtu budou v nejbližší době zveřejněny.

    Náš investigativní tým připravuje podrobnou reportáž, zůstaňte naladěni.


  • NAVA měla roky 2 prodejny jen NĚKOLIK METRŮ od sebe. Letos prodala tu rohovou na náměstí panu Dobrovskému z Prahy (tuším jemu). V krámu zůstala jen jedna prodavačka. Dělá inventuru, pomáhá s přesunem NAVových knih na náměstí. I na náměstí proto probíhá inventura. Ale nemám všechny informace.


  • Podrobněji. Ing. Ota Rubner nemá důvod nakladatelství rušit, natož pak se zbavovat tiskárny. Ne každé nakladatelství (samozřejmě) disponuje vlastní sítí krámů. NAVA měla prodejny v Klatovech, Domažlicích, Tachově, Varech, v Plzni na Koterovské, kde posléze nebylo knihkupectví jinak široko-daleko-a pan Rubner si to místo pochvaloval. Populace ale čte méně a méně, nebo aspoň méně a méně kupuje knihy. Všechny výše zmíněné knihy proto NAVA prodala, respektive odešla z pronákmů. Zbytek převzal Dobrovský, i vč. Akademického knihkupectví proti poště, které předělávají gruntu. Pan Dobrovský si ponechal část prodavaček a bude prodávat i produkci NAVY. Nebo ji aspoň zatím prodává: knihy řady členů, např. Ale mám pocit, že Dobrovský už je jen knihkupcem, ne nakladatelem z času týluˇˇSEvčík-Dobrovský.


  • OPRAVA. Nakladatelství „Pavel Dobrovský Beta s. r. o“, zdál se, stále existuje, ale prezentuje se (např. v katalogu nakladatelů) jen jako BETA. Loni jeho profil utvářely mimo beletrie a sci-fi, knihy „naučné, obrazové, hobby“ a literatura faktu jako taková.

  • Marek Velebný:

    Velmi hezky napsáno.


    • Opravdu moc pěkné, je to napsané parádně a s nadhledem, tuze děkuji, pane Agente Ků. Jenže sám vidíte, že se muselo nejprve zabrblat, ba i opakovaně zabrblat, protivně zabrblat, aby vůbec přišly na svět tyhle Vaše rozumné řádky. Obecně vzato není ani trochu důležité, co říkají ty funkcionářské slečinky Hanka a Ivana nebo obráceně, záhadou je, zda si opravdu myslí, co říkají. Ano-li, pak dále od nich, dále, neb ukrutné neštěstí nám hrozí nenadálé.

  • Ivo Fencl:

    Symbolem plzeňského antikvariátnictví zůstává „Beneš“ v Divadelní: vede i normální knižní prodejnu s vchodem za rohem. Z dvou ant. v Sedláčkově přitahuje novější, tedy pokud nehledáte učebnici. V druhém, stejně jako ve „výškovém“ antíku ve Zbrojnické (i on spojen s normální knihou) se dosud méně vynořovaly nové knihy. Za 10 Kč jsem ve Zbr. zrovna koupil román Maratónský běžec, známější jako film s L. Olivierem.
    Specialistou na dobrodružství zůstává Brotánek v Pražské, kam ale už nechodím (verneovky a další své oblíbence už mám komplet a nechci vlastnit o mnoho víc).
    Příhoda s vytíráním se jistě stala ve Veleslavínově proti soudu! Tam ovšem taky naleznete ledacos. Tyto antikvariáty doplňují Levné knihy na rohu náměstí a v Plaze, kde se vynořují „za pár šupů“ knihy posledního desetiletí, ne-li starší. Např. část Seifertových spisů, aktuálněji Žít ještě jednou Edvarda Valenry (Akropolis 2000), které jsem si koupil po upozornění členky Střediska dr. Prokšové.
    Obecně vzato „antíky“ oproti Levným k. zdražily a nápadné to bylo u Beneše. To je i důvodem odlivu části dřívějších návštěvníků, byť i ti dál můžou prohrávat „banánovky“ s knížkami za pár korun. Což mi připomíná, že v nedal. Rokycanech dala knihovna odepsané čtení do krabic na chodbu! Po pětikoruně tam nakoupil věru nečekané věci. Trhy s knížkami probíhají v R. vždy v úterý.

    • Ivo Fencl:

      Levné, fakticky antikvární knihy najde návštěvník Plzně i v Prešovské, což je skrytější prodejna – a méně navštěvovaná – než ta na nedalekém rohu na náměstí.


  • Nebuďte úplně nespravedliví, zažil jsem jako účastník dvou akcí Literárních kontejnerů nadprůměrnou obětavost ze strany organizátorů. Jmenovitě Petra Náhlíková se opravdu snažila, aby Literární kontejner v Mlýnské strouze fungoval. Celková kritika, která je snad na místě, by neměla nespravedlivě přehlížet takové „detaily“.

    • agent kůpr:

      Pane Typlte, tohle není „celková kritika“, ale článek o tom, jak Kontejnery působily na jednoho Plzeňana. Člověka, který neměl žádný zvláštní zájem navštívit ten či onen kontejner a onu kulturu kolem sebe nechal jen tak plynout.

      Věřím, že lidí, kteří se na Kontejerech nadřeli a dělali to z dobroty srdce, byla většina. O to víc k naštvání je fakt, že celou akci znehodnocuje amatérismus a arogance pár vyvolených tam nahoře.

      Mimochodem krátce po uveřejnění (p)osla doznal „tým ksvětu“ na webu akce značných změn – Hanka a „Ivana“ už nejsou jednička a dvojka, ale posunuly se na krásné dvanácté a třinácté místo.

  • Hortensie Hustolesová:

    Mno, musí-li dělat autor psí kusy, aby si ho všiml LZ a přítel kritik…Lépe by snad už bylo, udělat z prdu kuličku.

    • šáš:

      Zkuste… jestli pro svou performanci seženete i kontejner, titulní článek bude váš. Jako že se šáš nejmenuju!


  • Ano, s tou hodinou do Prahy (autem), to tedy p. Stehlík v tom textu uhodil do očí. A nejen do očí. Do starých lidí (kteří třeba neřídí) taky. A možná je Plzeň nejbližší metropoli z krajských měst, ale vyznění toho článku bylo jasné. P. Stehlík si – nejspíš – i o ostatních regionech myslí, že tam už dnes divadla nejsou třeba. A mnozí mu na to kývnou.

  • karel karlovič:

    Dr. No má bohužel pravdu… Léto v plném proudu a Polanka se blíží, pomalu, pomalinku, ale přece. Výčet těch, co ji nemohou podle vskutku trapného pravidla dostat, je děsivý. A to k němu musíme přidat ještě T. T. Kůse… Kdo tedy zbývá? Znalec západočeské literatury se při výčtu zbytku třese obavami, jaká že to zase bude ostuda. Z kvalitních autorů zůstal už jen M. Šimek, pak už je to až na pár výjimek bída bídoucí. Po loňském kolapsu se bude muset letošní porota obzvláště snažit, aby Polance vrátila prestiž a udělia ji skutečnému básníku či básnířce, prozaikovi či prozaičce, a nikoli tomu, kdo „jen píše a píše dlouho“.

  • Abbé:

    Inu, nevyplácí se zkrátka střílet si z odstřelovače… 🙂

  • šáš:

    Klímova ulice v Domažlicích je – spojuje Havlíčkovu a Žižkovu. Tak pravil Google.

    • Abbé:

      Ale je hodně krátká…

    • Milan Šedivý:

      To je pravda, je tam, ale co když je to ulice Ivana Klímy nebo Vlastimila Klímy nebo Josefa Klímy? Co když to rodákovi udělali natruc? Doufejme že ne. Ale měli by po L. Klímovi pojmenovat to parkoviště, co je vedle. Nebo nějaký dálniční přivaděč. Ale možná, že tyhle vymoženosti si šetří pro nás. Dálniční přivaděč Hustolesová, Megaplaza Šedivý, letiště výletních balonů Novotný.

  • Hortensie:

    Klíma by se v hrobě vobrátil, kdyby se o něj zajímali panáci na radnici! Nemesis! Leda by po něm pojmenovali hřbitov*


  • Jako literárního vědce mě označil PhDr. Martin Petiška pod vlivem mých článků o knihách Juliana Barnese nebo Stephena Kinga (Literární noviny, Tvar) a pod vlivem rubriky Patvar ve Tvaru, která řadu let komentovala úryvky z knih (spíše populárních) spisovatelů. V tom doslovu či dovětku to asi myslí v nadsázce, ale u některých mých článků sice na konci seznam použité literatury, badateli jsou však požitelné. Pouze u studie o Foglarových inspirátorech v knize Fenomén Foglar mě donutil PhDr. Ivo Jirásek, abych na konci uvedl prameny. Petiška měl napsat „amatérský“ literární vědec, s otcem si mě ale nespletl, dovětek vznikl z jeho lektorského posudku.

  • Jan Otto:

    Dr. No sice píše, že „z něčeho se ani ten bič ne­plete“, ale on sám plete bič z ničeho, z banální prkotiny. Je to svého druhu umění, ale přesto netvrďme, že je Dr. No umělcem…

    • agent kůpr:

      A jak vědce definuje váš slovník, pane nakladateli? Že nejste nakladatel? Taková prkotina…

  • karel karlovič:

    Pane Otto! Beru Vás za slovo! Až budete mít nějaký zdravotní problém, nejlépe hodný zákroku, ozvěte se. O mně se říká, že jsem DOKTOR. Uvidíme, zda Vám to bude vadit, či nikoli. Jinými slovy – pokud považujete za prkotinu (hovoříme o literárním dění, v celosvětovém by to jistě prkotina byla, měl li jste na mysli tohle), že někdo se tituluje něčím, čím prokazatelně není, pak máte morálně – etické nedostatky. A nebo jste hlupák, který pozve dál zloděje, o kterém váš soused řekne, že je to váš vzdálený příbuzný.

  • Hortensie:

    Mno, stačila jedna věta: Ivo F. není literární vědec,
    tu mnoho povyku pro nic. Radš bych si přečtla něco o tom, esli rostou houby.


    • V tom případě jste na špatném Západě 🙂 Ale až budeme mít Houbařský Západ, dáme vědět. Ale přesto přinášíme exkluzivní informaci: V lese jsme byli a našli jsme houby.

      • Hortensie:

        Tak to jsem klidná, nesnáším, když někdo něco najde a já nic! To je jako těšit se, že na LZ bude nějaká porádná kritika a je tu jen pošťuchování literárních světců.


  • Slovo vědec užil v knize autor „dovětku“ PhDr. Petiška a je už v jeho lektorském posudku. Už když jsem četl tento jeho lektorský posudek na Styky s Jorikou, všiml jsem si, že o mně v nadsázce píše jako o literárním badateli, a vzpomněl na Dalího výrok „hlavně když se o vás mluví, v nejhorším dobře“, i napadlo mě, že se to sporné slovo jistě stane terčem článku nějakého kritika. Podstatné ovšem jsou nejen doslovy a dovětky, podstatné jsou i vlastní texty knížek. Ivo Fencl


    • Rozesmála mě, ba tuze rozesmála naprosto nesmyslná poznámka, že by se na Literárním Západě mělo psát raději o tom, zda rostou houby. No bodejť, kde jinde než na Literárním Západě? Proč ho vůbec někteří ti a ti a ti čtou, když existuje tak velké riziko, že se v něm zhola nic o houbách neobjeví? Ba že je v něm dokonce velikanánské houby o houbách? Což takhle číst něco jiného, něco, kde se píše jen o houbách, třeba Atlas hub pro dětičky? Chyba je ovšem stejně ve Fenclovi: nejenom že se z něho vyklubal nejvýznamnější plzeňský literární vědec, jak byl vychvalořečen zřejmě v narychlo spíchnutém lektorském posudku, ale také je to náš asi největší mykolog všech dob, což konstatuji v souladu s tvrzením, že i když může jít o pitomost na entou, hlavně ať se o mykologovi Fenclovi mluví. V mých očích je to stejně úžasný mykolog jako literární vědec. Navíc autor sebevražedné věty: „Podstatné jsou vlastní texty knížek.“ V tomto případě se mi zdají být neuvěřitelně nepodstatné. A jestli houby rostou nebo nerostou, je mi srdečně jedno, i když zrovna v sobotu jsem si pošmákl na omeletě s liškami. Ty druhé, ty s chvostem, jsou, jak známo, moudré kmotry. Na rozdíl od těch se vzteklinkou.


      • Styky s Jorikou jsou má nejlepší knížka. Stoprocentně autentická, psaná z potřeby a osobně mi na ní vadí jen těch dvacet přehlédnutých překlepů a snad pár vyškrtnutelných úvah někde ve středu. Politika tam není, ale mně zajímá to, co mi chybí, a to jsou vztahy.

  • Hortensie:

    NO dr.! Konečně něco o houbách!


  • Mám skutečně „starosti“ s touto knížkou, které „někteří kritici“ NEROZUMÍ. STYKY S JORIKOU obsahují, jak je očividné, pasáže, které si hrdina JENOM PŘEDSTAVUJE, a pak pasáže, které žije. Podle mě čtenář pozná, která kapitola je sen (i když někdy, to je pravda, je tam i sen ve snu, asi jako ve filmu Počátek/Vnuknutí). Ale v životě vnímáme realitu právě tak. A navíc nemáme ty ostré předěly, když o něčem začneme snít nebo přestaneme, zatímco v knize to oddělují hranice kapitol, ba je to vždy více anebo méně výslovně uvedeno. „Začal jsem snít.“

    Reakce Vladimíra Novotného mě zaskočila a měl bych, možná, jednou napsat i delší „introspektivně psychoterapeutickou analýzu“ své knihy, což při odstupu není nemožné (Freud by tady polemizoval). Měl bych to udělat, přestože je ta knížka – tedy z mého hlediska – jasná, ba právě až polopaticky srozumitelná.
    A argument, že řeší jen banální věci? S tím nesouhlasím. Podle mě řeší nejpodstatnější věci. Minimálně pak je doplňkem mého života a mé osobnosti, nicméně obdobné problémy má mnoho lidí.
    Je to zřejmě má nejlepší knížka, takže mě šokovalo, že se o ní VN vyjádřuje větou „o obsahu vůbec nemá cenu hovořit“.
    Je přece očividné, že je dílo psáno formou toku vnímání hlavního hrdiny, tj. vypravěče i hlavního subjektu (a jen s několika odbočkami, kdy si představuje, jak ho asi vnímají ostatní). A vždycky, když mu něco nevyjde, tak on si v příští kapitole představuje, jaké by to chtěl mít.
    Tak například s ním nemluví nějací dva lidé, kluk s dívkou, kteří naopak chodí spolu. A on – v další kapitole – líčí, jak s nimi chvíli jede autem. A co si „jako“ povídali. Než pokračuje v „šedé“ realitě, kde se naopak líčí, jak mu dělá problémy zcela zásadní s nimi komunikovat. Protože ta kniha to výslovně neříká, ale vyjadřuje implicitně názor, že jsme zcela determinováni vlastním vzhledem, anebo tedy v oblasti citových vazeb k jiným lidem. A podle mě je to samozřejmě velice hezký román o lásce, pro mě přímo „krásný“ (a samozřejmě ozdravný). Je silně autobiografický, byť částečně snový, ale já tak žiju. Ale většina lidí žije tímto stylem, že je jim takřka vnuceno denní snění.
    Jde samozřejmě a po právu užít i slova postmoderní, ale dodal bych „v dobrém smyslu“.
    (Je také – tento román – k dispozici virtuálně na webu Romány zdarma.)
    I.

  • Hortensie:

    Ivo Ivo, volám Vás k houbaření! Tato sebepropagace šíří lesem odér jak hadovka po dubem! Co to do vás, pánové, vjelo? Podzimní mlhy a z nich sýček houk*

      • šáš:

        Mezi obranou a sebepropagací je docela rozdíl. Možná takový, jako mezi literárním vědcem a zapáleným čtenářem s grafomanskými sklony.


        • Dobré dílo se chválí samo: Vím. Ale proč riskovat? A to užití slova „vědec“ doktorem Petiškou jsem, přiznám, pragmaticky vyhodnotil jako šanci, že na téma vznikne polemika. V televizi denně tolerujeme daleko horší metody reklam. Jde-li o to upozornit, tak je jedno, zda negativně nebo pozitivně (Dalí provokativně tvrdil, že antireklama zabírá víc). Upozornění na nedostatek doslovu jistě nemá nic společného s úrovní básničky, povídky a románku těsně před doslovem. Úroveň vyplyne jedině z argumentů. Ty tu chybí.

          • šáš:

            Já tomu NE-RO-ZU-MÍÍÍM!


            • Tak či tak to bylo za socialismu, kdy se reklama brala jako to nefér, co mají v kapitalismu. Na propagaci ale přece nic amorálního není, bez propagace nakladatelství zkrachuje. I proto vybízí své autory: Buďte srdnatí a chlubte se, nebo nic neprodám a začnu podnikat jinak. Ani já tedy nedělám, prosím, nic „amorálního“. Ostatně ani knížky nejsou amorální a morální, ale jen dobré a špatné.

              • šáš:

                Dobře, mám na Vás jako literárního vědce dotaz:

                Jak se postmoderní text vyrovnává s poměrně výraznou přítomností autorského subjektu?

                Budu o tom něco psát a docela by se mi hodilo rozšířit si teoretické základy.


  • Především chci říct, že jsem neadekvátně interpretoval komentář Vl. Novotného, takže jsme si o tom napsali. Já vidím na knize jedny chyby, on spíše zase jiné, které já nevnímám. „Když se to sečte, hotová tragédie:-),“ uzavřel jsem to… Přítomnost autorského subjektu já osobně chápu tak, že třeba najednou čteme větu: „A teď vás přenesu do mysli té paní.“ Třeba ve STYCÍCH se tak neprezentuji. STYKY vypráví Lorenc (který nevidí do jiných hlav), chvílemi vnímá, chvílemi sní, chvílemi pábí, aby se povídáním odreagoval, a JÁ VÍM, že to je moje alter ego, dosvědčili by to i zaměstnanci muzea, ale pokud by někdo studoval knihu jako „artefakt“ samotnou o sobě, což je jistě regulérní přístup, tak jenom z ní nelze dokázat, že je vypravěč totožná s autorem, myslím si.


    • Vůbec jsem do ničeho nechtěl vstupovat, zvláště ne do polemiky s p. Literárním Vědcem, ovšem ta jeho věda literární je poněkud zvláštní, ne-li dokonce nešťastná. Všechny učené úvahy o autorském narativu a fikčních světech postav atd.atp.aj.apod., jsou toho mraky, nahradil jedinou kategorickou větou: „Vím, že je to moje alter ego, dosvědčili by to i zaměstnanci muzea.“ Uf. Ne, uf, uf a uf. Ještě zmínka na závěr: Vypravěč není z hlediska liter. vědy NIKDY totožný s autorem. I kdyby podle zaměstnanců muzea byl.

  • šáš:

    trilogie Milénium


  • Většinou návody k použití… přitom to je literatura, která vám může zachránit i žvot (přinejmenším alespoň večeři 🙂 A pak knížky v ruštině – co stránka, to den.

  • agent kůpr:

    Přiznávám se k Padesáti odstínům šedi. Anglicky byla ta první kapitola o drobítek snesitelnější než v českém překladu.

  • Hortensie:

    Dočítám, jsemť čtenářka-masochistka…

  • Hortensie:

    No vida, konečně něco o houbách. Poslední odstavec také ujde!

  • Hortensie:

    PS: Krutosti na míru

    Jurodivý stařík od Berouna
    kejhal jako husa potrefená
    plýtval slovy vyvolával střety
    v labyrintu mizely mu věty
    Prchlivému starci od Berouna

    Divotvorný chlápek blízko Plzně
    trápil se že nepožívá přízně
    všech kritiků taktéž lepých dívek
    strachuplný z ostrých per a křivek
    Ten muž z Marsu nedaleko Plzně

    Byla jedna divá žínka z Chebu
    přežívala o vodě a chlebu
    slovy vládla jako prase kostí
    lépe sbírat v lese houby chroští
    pro břitvózní a bláznivou z Chebu

  • Abbé:

    A pak že letos nerostou! 🙂

  • Šárka Šandová:

    Přijde mi až neuvěřitelné, tolik popsaného – pardon – poplkaného – papíru, kvůli takové hlouposti, jestli někdo vědec je nebo není. Je k pozici vědce nutná vysoká škola? Jednoznačně není – je to jen akademická nutnost. Jedninec který cosi vystudoval může být ve vědě neužitečný jako lidoop.Co když někdo bádá, potažmo vědecky bádá jako hobby – bez příslušného titulu? Kromě toho jsem nepochopila, jestli toto verbální muzeum má být kritika díla pana Fencla – jestli je literární vědec nebo není vědec, by mně jako čtenáři vadilo úplně nejméně – ješitné poskakování kolem výrazu vědec -tak buď konstatuju “ píšeš dobře“ nebo „ujde to“ nebo „cos tím chtěl říci“ nebo „zalez a nech toho, je to hrůza“ ale napalovat autora protože ho kdosi otituloval vědec – nebo i kdyby se tak otituloval sám a ty ješitné posměšky kolem jsou nedůstojné, jak pomluvy pavlačových drben.

    • šáš:

      Šárko, Šárko, buďte tak hodná a přečtěte si ten článek ještě jednou, ideálně hned od první věty.

  • Šárka Šandová:

    Tak -bavíme se vážně, nebo vtipkujem? Jestli je článek pana Novotného úvaha, pak autor neuvažuje správně. Poezii – básně, nebo třeba povídky – nelze dávat do stejné roviny s úvahami. Uvažovat třeba nad smetákem stojícím v koutě spižírny mohu tisíci větami, nebo jednou větou – pan Novotný volí většinou těch tisíc vět. Člověk čte začátek a v polovině uvažování už neví, co bylo na začátku a unikne mu i to,o čem se uvažuje. A pohříchu – v případě úvah zápisníku Dr No by mnohdy stačil opravdu jen název a pár sentencí, protože je vždy jasné, o čem to bude. Trocha medu,kapka jedu pro Fencla, to celé zalít hustou a dlouhou verbální omáčkou, zahustit, ať jdou na čtenáře mrákoty.


    • Dobrá, tato úvaha stojí za úvahu, než se však k další tisícovce vět dostanu, smím se zeptat, kde je v posledním Zápisníku kapka jedu určená Fenclovi? Chápu, že od počátku je vždy jasné, o čem to bude (co když to občas jasné není?), ale kde je ta kapka jedu? Možná příště, ale tady? Asi jsem jediný, komu tohle jasné není. Jen jestli tady někomu opravdu něco neuniklo. Na druhé straně srovnávat Fencla, obrazně, se smetákem v koutě spižírny, to je přímo lahvička jedu!

  • Šárka Šandová:

    Omlouvám se, ale patřím k těm omráčeným čtenářům a asi v mé mysli ulpěl obrovsky dlouhý rozbor patřičnosti či nepatřičnosti označení „literární vědec“ jak kdosi pana Fencla nazval, z jiné vaší úvahy. S jeho knihou či knihami či ničím, co kdy pan Fencl napsal, to nesouvisí, a úvaha nad tím, zda pan Fencl vědec je či není, působí jako neskutečně ješitná podjatost někoho, komu pan Fencl prostě z nějakých důvodů nesedí, respektive nejde mu pod vousy, a pokud dotyčný vousy nemá, tedy mu pan Fencl leží prostě v žaludku. Například já jako čtenář nepoznám, zda určitou knihu napsal vědec, nebo ji nadiktoval člověk neandrtálský, a je mi to fuk, když se mi čtivo líbí a zaujalo mě, ale mnohem více mi vadí tvorba protekčních a protěžovaných týpků, která v poslední době má nějakou zelenou nebo co. Lze ji najít všude a poznám ji okamžitě. Je to stupidní, až blbé, přetažené, leč tendenční, nemá to pointu ani děj. Bráním se tomu tak, že už zásadně nečtu nic, co jakýkoliv literární mág doporučuje, a co má bohatou mediální kampaň byť regionálního významu, protože i literatury a umění se zmocnila mafie jakási,a nejspíš začalo platit, že kdo maže ten jede, ( píše), a přestalo platit, že píše, kdo psát umí. Tak tedy – kapka jedu pro Fencla v úvaze, kterou právě zmiňujete, snad asi není, ale já jsem úvahu nedočetla až do konce, protože to nejde, tedy jsem předpokládala, že tam kapka jedu pro Fencla prostě bude – že tam prostě být musí – protože je snad ve všech vašich úvahách. Přiznávám se, že zápisník Dr No už čtu ze zvědavosti, jaký jed pro Fencla tam bude tentokrát. Nepatřím k nadšeným fanynkám pana Fencla, Ivanu jsem snesla jakž takž a Joriku dokonce nemusím vůbec, ale spekulovat, jestli je kvůli tomu vědec, a protože nemá VŠ, tudíž vědec není a basta a pošklebovat se – proč? A konečně mi mistře dovolte, abych se ohradila a to dost důrazně, proti vaší poslední sentenci: rozhodně jsem nepřirovala smeták k nikomu, tím, že jsem napsala, že uvažovat LZE i nad smetákem, a to buď jedinou větou, či tisíci větami – to není ani obrazné přirovnání k panu Fenclovi, ani k nikomu jinému a vy to víte. No – tak jste svou kapku jedu kápl mně namísto pana Fencla, protože někam ty kapky jedu prostě kápnout musíte. Ale těším se na další zápisník Dr No a přeji hezké babí léto.


    • Nezlobte se na mě, ale pronesla jste nějaké tvrzení, které se nezakládá na pravdě. Slušný člověk se v takové situaci omluví (což jste jakž takž učinila) a nesnaží se vinu alibisticky posunout někam jinam (ono je to tam vždycky, tak to tam bude i teď, i když to vlastně ani nečtu).

      K problematice – vědec není vědcem proto, že má vysokou školu, ale protože používá vědecké metody ke zkoumání daného oboru. Vědecká publikace má poměrně přísná pravidla pro práci se zdroji, ustálené názvosloví a další náležitosti, které z ní dělají poměrně nudnou záležitost. Tím se liší od hvězdopravectví, věštění z pivní pěny a jiných okultistických radovánek… a taky tím, že má (kvantifikovatelné) výsledky. Možná vám přijde málo významné, zda někdo skutečně je nebo není „vědec“. Zkuste se prosím zamyslet nad tím, zda byste podobně benevolenentní byla k užívání termínů „řidič“, „pilot“, „lékař“ pro osoby, které nejsou řidiči, piloty, lékaři…

      A na závěr svého předlouhého příspěvku bych chtěl upozornit, že konstatováním, že autor není vědec, nijak nesnižujeme jeho kvality spisovatelské. To spolu totiž nesouvisí. Ostatně většina lidí by vědeckou publikaci shledala krajně nezábavnou (ono totiž o zábavu překvapivě nejde).

      P. S. Pro přesnost si dovoluji upozornit, že byste zcela jistě poznala, kdyby knihu diktoval člověk neandrtálský, minimálně z toho důvodu, že by nebyla česky.

    • šáš:

      1. Proč ti, kteří si stěžují na délku článků, píší ještě delší komentáře?

      2. Proč ti, kteří se staví do role posledních spravedlivých, mají vždycky největší problém tolerovat cizí názor?

      Oba pány znám osobně a můžu říct, dr. No má s panem Ef svatou trpělivost. I po letech zkušeností s neřízenou střelou Fenclem je ochoten stále vysvětlovat, usměrňovat, pomáhat, přivírat oko, ale někdy se pohár prostě převrhne. Pohár trpělivosti, ne jedu!

  • Šárka Šandová:

    Ano -je to tak … provinilec stál tu v plné zbroji,kypící a krásný,potřísněný krví, a zablácený prachem bojování. A soud byl krátký – vina byla jasná….
    Nejsem ve zbroji, nejsem kypící, ani krásná, ale jsem zablácená jakýmsi bojem, který jsem nechtíc rozpoutala. Jako čtenář jsem se odvážila něčeho, čeho se čtenář prostě odvážit nesmí a neomluví ho ani neznalost místních poměrů že zkrátka a dobře píchl do hnízda, kde jsou všichni navzájem zajedno, kde jeden podpoří druhého, kde nejde o názor či pravdu, ale přesně jen o to – podpořit druhého. Že jsem se dostatečně neomluvila? A za co? Musím pány znát osobně, když chci napsat na něco názor? Přičítám to jen dnešní době. Je zvrhlá, tradiční hodnoty postavila na hlavu, prosycená kamarády. Odpusťte – už sem asi nikdy nic nenapíšu, moje zvědavost a mladistvá, neuvážená kuráž se mi vymstila. Ta báseň, ze které jsem použila úryvek, končí …. setni mu hlavu….. Mějte se úžasně přátelé.

    • šáš:

      Žádné stínání! Vy jste hodila rukavici a pak se propíchla svým vlastním kordem 🙂

      • Hortensie:

        ŠáŠ, ještě tak dodat, že máme mít úctu ke starcům:).
        Šárka si jen dovolila napsat, že ji dr.No nudí, ti, co se neodváží to napsat, ale pošklebují se po straně, těm mávám!


        • No jo, za tu kuráž klobouk dolů (nikoliv hlavu). Ovšem ŠŠ se nevymstila kuráž, ale chabá argumentace.

          • Hortensie:

            Mno, to musím uznat, asi se bojí autorit, a ani se ji nedivím, počkáme si, esli příští zápisník bude o ŠŠ a Fenclovi! Člověku to holt nedá, aby se nepřesvědčil…


    • Ale nám přece jde o názor, proto tu komentáře jsou. Na druhou stranu já pokládám za nemoc dnešní doby to, že si každý myslí, že právě jeho názor má větší váhu než názory ostatních (dokonce nelze mnohdy mluvit ani o stejné váze – existují prostě lidé, kteří mají o dané problematice vyšší povědomí než ostatní). Znám lidi, jejichž názor je, že je země placatá (opravdu). Když je upozorním (spolu s dalšími), že tomu tak prostě není, znamená to, že jsem podpořil ostatní kulatozemce a zašlapávám jejich svobodu projevit názor?

      A už vůbec nechápu, jak jste došla k závěru, že pány musíte znát osobně – já je neznám a zatím mi tady nikdo nevynadal 🙂

      P. S. Tradičními hodnotami myslíte třeba přečíst si celou stať, na kterou reaguji?

      P. P. S. Konfrontační tón jste sem vnesla vy, nechápu, proč se proto durdíte.

  • Šárka Šandová:

    Vážení přátelé – nikdy by mě bylo nenapadlo, když jsem napsala svůj názor, že se dopouštím něčeho tragického, dokonce že jsem zahájila boj. Ale prý jsem tasila kord, jak míní šáš,a sama jsem se jím pak probodla. I Erben by nade mnou nejspíš zaslzel.
    I našla si ona dívka neblahá zas as po roce na internetu Literární západ, aby se podívala, co je zde nového od pana Novotného, nic zlého netuše, tím méně pak čekajíc, že jí to jeho nejvěrnější jaksepatří zle vykreslí,ačkoliv ji přec nemohlo napadnout, že několik vět názoru jakési slečny iks,by mohlo osvědčeného kritika a pachatele recenzí, s pověstí tvrďase a mečouna, tak rozhodit.Leč dobře na ní! Proč se tvrdošíjně domnívá, že každý, kdo své články nebo tvorbu zveřejňuje, je rád, když to někdo následně čte a dokonce o čteném přemýšlí, protože tištěné a psané verbální aktivity jsou čtenářům přece určeny,a konec konců čtenář je konzumní i zájmovou oporou každého literárního tvůrce. A jestli kritika či recenze je zase určena spíše pachatelům verbálních projevů – i čtenář leckterý věru že rád si počte, co si o tom kterém díle myslí osoba oprávněná přemýšlet nahlas, zatímco on – čtenář – smí si pouze potichu kdesi v koutku číst, a v poslední době při čtení raději ani nedumat o obsahu čteného, aniž snad dokonce hloubat nad důvodem vzniku díla.
    V případě Zápisníku Dr No jsem se chtěla alespoň ve finále dozvědět,co je to šplechťoun či šplechtice, případně šplechta,protože zpočátku to o šplechťounech bylo. Autorovi úvahy jsem hned v dalším příspěvku napsala omluvu, a sice, že jsem byla v názoru ovlivněna předchozím Zápisníkem Dr No, kde se spekuluje o vědeckém angažmá jednoho spisovatele ( strašně se bojím napsat Fencl, protože toto jméno – zdá se – budí mezi lidem literárním temné vášně), a upřímně jsem přiznala, že jsem úvahu nedočetla celou, nicméně jsem si dovolila zpochybnit názor o tom, že ani básník či prozaik by nemusel,kromě názvu díla, psát dál nic jiného. Vyšla jsem z předpokladu, že i ta pověstná kapka jedu tam v průběhu dalších a dalších vět někde je. Poté,co zbrojnoš ku obraně velmože svého přioděl se v zbroj, nasadil přílbu a uchopil kord, už neviděl a neslyšel. A tak se také postavili po bok pana Novotného dřív, než si stačili můj omluvný článek přečíst celý. Omluvou a vysvětlením byla zcela naplněna podstata diplomatického jednání a nebylo nutné zahájit boj, přesto byl zahájen. Důkaz o tom, že diplomacie už na žádné frontě neplatí, a že budem pořád o něco se rvát, až tu nezůstane stát na kameni kámen a jestli není žádný Bůh… potom Ámen. Zdraví Šárka.

    • šáš:

      Vím, že krmím trolla, ale nedá mi to:

      malému šášovi vždy říkali, aby mlčel a šoupal nohama, když se baví dospělí. Šáš tedy byl zticha, ale poslouchal je, přemýšlel o tom, co říkali, a učil se – což je postup, který vám vřele doporučuji vyzkoušet.

      Ve vašem případě je totiž lepší chvíli mlčet a vypadat, že nad čteným nedumáte, než promluvit a odhalit světu, jak to hloubání ve vašem podání vypadá.


    • Podívejte, pořád tu opakujete, že jste napsala jen svůj názor (jako kdyby ostatní dělali něco jiného?) a jste za něj pranýřována. A já už nevím jak napsat, že nejste pranýřována za názor, ale za nepodložené závěry a konfrontační styl. Mluvíte o diplomacii, ale jste to vy, kdo se bůhvíproč rve a očekává, že ostatní budou souhlasit nebo mlčet.

      Je mi celkem lhostejné, jaké názory máte, ale součástí těch opěvovaných tradičních hodnot je i určitá kultura projevu. Tuto hodnotu tady převracíte s obdivuhodnou vytrvalostí. Proto jsem se ozval a ozval bych se, i kdybyste podobným tónem vyjadřovala názory na Fencla, Richarda Dawkinse nebo pěstitele rajčat.

      Věřte, že jsem váš příspěvek (všechny) četl velmi důkladně. Je úsměvné sledovat, jak se ptáte, za co byste se měla omlouvat, když jste svůj příspěvek omluvou začala. Ovšem omluva v duchu „…stojí, stojí, ale kdyby seděl, stejně by nepustil…“ (*) není omluvou, je to alibismus. Z mého pohledu netřeba dále rozmazávat.

      Něco povzbuzujícího na závěr: Původní verze Masarykova hesla byla „Nelhat a nebát se“. Nebojte se říct svůj názor, ale nelžete (ani sama sobě, co jiného je alibismus, že?).

      (*) Šimek & Grossmann, Moje jízda tramvají

  • Šárka Šandová:

    Učinila jsem žádané – přečetla jsem si ten článek ještě jednou od první věty. Udělala jsem si k tomu snídani, pak jsem vypila kafe, a kolem oběda jsem byla u poslední věty.Přineslo to své ovoce.Ano, první věta článku je vylučovací, a´priori vyloučila skutečnost, že další text článku bude harpunou proti lodičce kde pluje pan Fencl momentálně s Jorikou,tedy Ivana je jednoznačně již minulost. Jen Lorenc přežil, a nejen to, dokonce se od svého stvořitele osamostatnil. Kdybych byla autor, asi by mně neštvalo, kdybych byla vyzvána, abych už s tou Jorikou vyklidila pole, zatímco detailní rozbor, zda mi přísluší označení literární vědec nebo ne, bych považovala za zástupní podpásovku. Faul. Úder na solar plexus. Něco,co čestný borec nedělá. Na druhou stranu – soudě dle toho debaklu, který se kolem toho rozpoutal – zájem o Fencla vzrostl. A to už stojí i za nějaký ten monokl.

    • Hortensie:

      Šárko, teď jste klepla hřebíček do hlavičky! Že já to nepochopila dříve: jde o reklamu, dr. NO jest agentem Fenclovým, teď to vím, ach, konečně se mi bude dobře usínat*

  • Šárka Šandová:

    Tradičními hodnotami jsem myslela celé široké spektrum hodnot, které byly převráceny, protože vymknuta z kloubů doba šílí. Kdyby bylo tradiční hodnotou jen čtení statě, nešla by převrátit. A už jsem se dodurdila jak vidíte, propíchla jsem se vlastním kordem. Netradiční smrt.


    • Jak vidno dle některých doba šílí už od dob Shakespeara a pravděpodobně i mnohem déle. Důležité je, aby podíl těchto proroků nerostl, s tím ostatním se my ostatní už nějak popereme.

      Opěvována bývá mučednická smrt rukou bezvěrců, nikoliv pomalé vykrvácení v důsledku píchnutí se vlastní nešikovností během šermování s imaginárním nepřítelem.

  • karel karlovič:

    Že se tak vměšuji, není náhodou Šárka Šandová „převlečený“ Ivo Fencl?

    • šáš:

      Jako zkušený fenclolog říkám, že není. Argumentace může být svou povahou a množstvím naučených frází podobná, ale pan Ef to narozdíl od Šárky s češtinou umí a při sporech má tendenci k lítostivosti. Do afektované Šárky by se mu převlékalo těžko.

      Kromě toho vidím na mapě adresu, odkud Šárka píše, a Plzenec to není.

    • Hortensie:

      Fencl i do salámů, nejen na stránky Zápisníku!

  • Šárka Šandová:

    Co se děje v zákulisí je úplně jedno -hlavně že lid v hledišti se baví. Jsem ráda, že jsem přispěla k zábavě a k verbálnímu klání. Škoda že pana Fencla neznám -mám sklon obdivovat se každému, kdo má více nepřátel než přátel a přesto neklesá na duchu ani na mysli. Asi navštívím některou z jeho veřejných aktivit, abych přišla na to, proč ten roj vos. Nejspíš je hezký, chytrý a vtipný? Ano – to se neodpouští, to se nesmí.

    • agent kůpr:

      Zlatíčko, vosy nejdou po Fenclovi, ale po vás, protože z vás ta hloupost vyloženě kape.

      • Hortensie:

        No agente, vtip došel, nebo leštíte kliku?

        • agent kůpr:

          Co vtip, trpělivost došla. Takže jsem na chvíli pozapomněl na dobré vychování z Klášterního ústavu pro výchovu křesťanských panen v Salašárech a napsal to, co si řada z čtenářů odváží jen myslet. Mí předřečníci s laskavým slovem nepochodili, tak jsem zvolil výraz silnější. Proč bych měl hned leštit kliku, není možné, že mě jisté nesmrtelné atributy lidské existence rozčilují?

  • Šárka Šandová:

    No konečně to někdo pochopil komteso Hortensie. Stačí klepnout do hlavičky? Mohla jsem si ušetřit spoustu slov a „naučených frází“. Přeji trvale sladký spánek ( ne věčný) a roztomilé sny.

  • Šárka Šandová:

    Něco plácat aby to vypadalo zajímavě, zvládne každej voni agente. Potřebujete protekci? Nebo jste měl pouze nutkání si přisolit?Na revanš – co já si myslím o agentech všeho druhu, sem napsat nemohu, protože tolik vošklivých slov bych nenašla ani ve slovníku.


    • Je sympatické, že musíte ošklivá slova hledat ve slovníku. Přidejte si k hledaným výrazům unáhlené zobecnění a red herring, agent kůpr se zase oprostí od používání argumentů ad hominem (i když jeho pohnutkám rozumím, nemohu je přijmout).

      Zároveň všechny přítomné varuji, že zde tento styl konverzace tolerovat nebudu.


      • Byl jsem varován, abych raději nic nečetl a zachoval si duševní zdraví, a za to rozumné varování děkuji, milé duše spřízněné. Občas je to ale náramně kvasné čtení, přiznejme si, žádná nuda, žádné plky, vždyť i na salámek došlo! Navíc ta záviděníhodná vize, jak se mi mnozí, ne-li úplně všichni mlčky pošklebují po straně, koneckonců proč ne – leč pokradmu roním slzy při operetní představě, jak jim Hortensie statečně a srdnatě mává, v hustých lesích zalezlá, nějaké křáčí sbírajíc… Milí četní a hojní pošklebovači, ničeho se nebojte a zamávejte jí zrovna tak, znovu a ještě, všichni, ať má ďouče radost! Přímo očistnou radost! Já jí ostatně též kurážně mávám, jelikož ona houby ví, že i sobě se lze pošklebovati. Ba i nemlčky. Škleb sem – škleb tam.

        • Hortensie:

          Ctihodný V. Novotný, věru bych nečekala, že ze sebe budete dělat ublíženou oběť! Po všech výpadech na všechny strany, ostrým brkem Vaším kolik duší již padlo! Myslila jsem, že jste jinačí formát. Vaše služba literatuře nebude zapomenuta!

  • karel karlovič:

    Boj pokračuje:-) Musím se Ivu Fenclovi omluvit, že jsem jej pokládal za „Agenta Šandu“, to byl vskutku hluboký omyl. Pan Fencl je grafoman, to jistě, ale není, jak to jen taktně napsat, úplný moula. Na paní Šandovou bohužel platí známé rčení, že největší pomýlenci jsou skálopevně přesvědčeni o plnosti svých názorů. Vzpomínám, že podobný spor před časem vedl v Listech Plže Milan Šedivý s podobně dychtivou dámou. A proto dím, nemá to cenu. Je to jako chtít černobílou televizi přesvědčit, že existuje i barevný svět.

    • Ivo Fencl:

      Záleží ale i na definici grafomanie. Vladimír Neff třeba byl rovněž „grafoman“. Jak zjistíme četbou knihy Večery u krbu, jeho vzpomínek. Tj.: zcela nepoužitelný, ponořen do psaní. Letos pak mám pocit, že jsem podezřelý z grafomanie kvůli vydání (hned) čtyř či pěti publikací během jediného roku. Ale „Dvě tváře doktora Jekylla“ jsem psal na krátká pokračování do Tvaru už po celý rok 2011 a v ten rok jsem nevydal žádnou knihu. „Gotickou kobku“ jsem zas napsal už ve třiceti (letech), kdy byla doporučena k vydání v Českém spisovateli, jenže zanikl. Skoro dvacet let jsem ji nikam nenabídl, ale nová verze je takřka totožná. „Domek pana Stilburyho“ (chystá NAVA, 2013) jsem psal už o Vánocích 1994, dodnes následovaly jen malé úpravy. A sbírka povídek Rok Joriky (2012) je nová, ale jedná se o „odřezky“ románu „Styky s Jorikou“ (2013). Ten jediný jsem napsal za posledních deset let a psal jsem ho nesoustavně tři roky. Vedle toho občas uveřejním článek nebo povídku.

    • Ivo Fencl:

      Jo, lze namítnou, že Neff měl „výsledky“. Jistě: byl to x-krát nadanější autor než já, o to se nepřu, psal jako by dýchal, žil tím a současně nepsal jen proto, „aby psal“ (další definice grafomanie). Ale to já taky ne a vezměme třeba jen syžety mých knížek Gotická kobka a Smíš zůstat mrtev.
      Děleno podle syžetu existuje i subžánr „román ztracených iluzí“. Hrdina úvodem většinou umírá a dál je vylíčen jeho život v retrospektivě. Ten začal iluzemi a končí jejich devastací, za absence vyhlídek. Ve finále hrdina zpravidla umírá. Příkladem z Wikipedie je Santa Lucia Viléma Mrštíka, příklad „ze mě“ je Smíš zůstat mrtev.
      Obdobně definuje literární teorie subžánr „románu o bloudovi“. Ten popisuje hrdinovu pouť neznámým prostředím. Hrdina tápe, ale pak přistupuje na „hru“, kterou prostředí „zadalo“ a zhostí se více nebo i méně vědomé roli na jevišti románového světa. Příkladem z Wikipedie je Don Quijote (Miguel de Cervantes y Saavedra), příkladem u mě právě Gotická kobka aneb Třináct milionů způsobů jak zemřít.
      Další subžánr, tzv. iniciační román (neboli „román zasvěcení“) zase (opisuji opět slovník) líčí hrdinův vývoj i proměnu. V „zasvěceného“. Hrdinu zpravidla provází a učí „mistr“ a přerod bývá duchovní, ale i fyzický. Tomu odpovídá jak Smíš zůstat mrtev, tak i Gotická kobka.
      A rozdíly? I ve „Smíš zůstat mrtev“ dojde na retrospektivy, ale v základním syžetu vše vypráví už hrdinův „duch“: Poté, co byl hrdina na řádku jedna zastřelen při veřejném předčítání:-).
      I v Gotické kobce (knize o „bloudovi) vystupuje zmíněný „mistr“, ale je (podobně jako se to stává v Hitchcockově Psychu) velmi brzy a vcelku nečekaně zabit (v souboji), takže musí hrdina Rinaldini putovat dál sám. „Hru“ ale hraje: Místní lidová píseň je, aniž mu zpočátku dochází, i jinotaj, skrytý návod a plán pro trasu jeho putování krajinou, a potom do podzemí, za pokladem, který nakonec není jen hmotný. Během putování ale hrdina i hledá vlastní identitu.

      • Lukáš Bína:

        Literární teorie hlavně nepracuje s pojmem „subžánr“. Když už se, pane Fencle, musíte obhajovat (vy tomu říkáte „bránit se“, já bych to nazval veřejným sebeponižováním) a využíváte k tomu terminologii literární vědy, snažte se ji používat správně. Ten termín, který hledáte, je žánrová varianta.

        • Ivo Fencl:

          Dobře. O. K. Je to tak stanoveno, ale navozuje to to dojem, že varianty existují seřazeny jaksi po boku té varianty původní: např. román na pokračování existuje VEDLE románu. „Sub“ jasně vyjadřuje, že román na pokračování existuje „pod“ románem podřadně. A on jde skutečně najít uvnitř množiny román jako podmnožina a jeden jeho druh-. No, vim, že o to nejde.

          • Lukáš Bína:

            Nerad bych se s Vámi pouštěl do polemiky, co existuje VEDLE románu a co pod ním. Prefix „sub“ si samozřejmě překládáte správně. Ale!… Zkuste si přečíst pár kapitol z genologie. Víte, lékařský termín „rhinitis“ mým uším také NAVOZUJE DOJEM, že jde o zhoubu lidstva, přitom je ve hře obyčejná rýma. Závěrem jen taková malá citace profesora Bílka (snad se neurazíte): „[…] zatímco jiné civilizační oblasti (věda, ekonomika) jsou vnímány jako prostory pro specialisty, kultura a umění jsou oblastí, kde pocit nevzdělaného laika stačí, protože on to tak prostě cítí.“

            • Lukáš Bína:

              A ještě k meritu věci: za grafomana Vás určitě nepokládám, jsou v tom malém českém rybníčku jiní kapříci, na které se to označení hodí více. Na Styky s Jorikou jsem velmi zvědavý, zatím jsem četl jen ukázku povídky Jorika ze Rhodu a Jean-Paul Belmondo z Istanbulu, která by měla být součástí Vaší nové knížky. Je to pozitivině cinické, a to mám rád 🙂
              Hezký večer.


              • V povídce na konci má hrdina nad city k Jorice nadhled, což je v protikladu k veškerému předchozímu textu. Marek Velebný v Plži č. 9/Listech Ason-klubu chybně píše o přifařených povídkách, je to jen tato. Následuje ještě pokus o verše (to zase dostanu!), ale vlastní román(ek) má velice zřetelný začátek i konec: ačkoli kritik Alexej Mikulášek zdánlivě tvrdí v Obrysu z 18. 9. opak. V téže recenzi se totiž věnuje i Roku Joriky, na který se to tvrzení spíš vztahuje…

  • Hortensie:

    Jaký boj? Já se královsky bavím, v lese narazím jen na myslivce a jelena! Jak to je: kdo seje vítr…a mávátko*

  • karel karlovič:

    Milá Hortensie! Shluk teček a čárek za úvodní větou mého příspěvku se běžně vykládá jako „smajlík“, čili moderní symbol toho, že věta je míněna zlehka a s nadsázkou. Chytáte se každé hlouposti. Napíšu to jinak. Pamatuji si, že jste psala dobrou poezii. Co se k tomu vrátit? Pokud byste si přečetla to nemalé množství svých reakcí na rubriku Dr. No a navíc se zamyslela, jaký je význam toho, co píšete, pak se sama sebe zeptejte – je Vás to hodno?

    • Hortensie:

      Přeřek a vtip…Díky za radu – smajlík. Mé komentáře na rubriku Dr. No jsou výkřikem hluboké nudy a také otázky: jaký má význam to, co píše Dr. No. Inu hodno – nehodno, trocha zábavy neuškodí, že? KK, blahopřeji k paměti!


      • Proč, v čem a jak jsem uražená oběť? Nechápu. Nedřepím vztekle v chroští. Proč bych se nemohl pošklebovat sám sobě? Činím tak odjakživa a nepřestanu. Proč bych nemohl psát to či ono, co třeba v něčích očích nemá sebemenší význam, ale v jiných zase docela ano, pravda převážně v očích zřících svět pulsující dosti daleko od nudících se paniček, tolik potřebných zábavy? Co když to všechno píši z hluboké nudy, heč, nachlup stejně jako naše moudrá Hustolesová? Ba ne, naštěstí se umím nudit i jinak. Mnohem zajímavěji a záživněji, než třesky plesky o tom, kdo je jaký formát. Zjevně má však více než úctyhodný formát redakce LZ: už jen pro tu svatou trpělivost!

        • Hortensie:

          Ha! Došli jsme do bodu, kterého jsem chtěla dosáhnouti. Snad už, ctěný VLNO chápe, co to znamená, když se někdo zaměří na druhého a zahrnuje ho svou břitkou pozorností. A v to jsem doufala, že sebereflexe nastoupí. LZ má mnoho chapadel, takže nemám strach. Partie skončena, Žert završen. Sbohem, milý Dr. No*

          • Lukáš Bína:

            Hortensie, klobouk dolů nad vaší strategií! Tak chytře doběhnout obávaného kritika, to umí jen sakramentsky chytré pseudobásnířky 😀 Vy jedna liško podšitá…Pardubice se smějí vašemu důvtipu


  • Za redakci gratulujeme k výročí! Úvaha nad tím, zda to má smysl, je vpravdě kacířská a záporná odpověď patří hned po povodni a pádu meteoritu k našim nejčernějším obavám (bohužel, jak jsem zjistil, nelze se pojistit ani proti pádu meteoritu…) Odpovím citátem klasika: „Chytrý človek to nepozná nikdy a hlupákovi je to jedno…“

    P. S. Rád bych viděl tu nohu, která by nás chtěla zašlápnout… Leda by nás připravila o naše četné sponzory (oba tímto srdečně zdravím 🙂
    P. P. S. A aby bylo vidět, že mám český film rád, dodám ještě jednu parafrázi „Diskutujících není pravda mnoho, ale jak říkáme my, literární nadšenci, nemusí pršet, jen když kape… „

  • Abbé:

    Dottore, pište dál! Jen houšť a větší kapky!


  • Je to pěkné a dobré výročí, máte, proč slavit. Za sebe dodávám, že mi zprost